Tonda "Gabriel" Buček
EN | CZ
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band manager
  • Galerie
  • Kontakt

Perseus - Mor

20/6/2022

0 Comments

 
Dnes budu opět psát o muzice olomoucké kapely Perseus. Tentokrát to bude jejich nejnovější album Mor. Jsem zvědavý, jak se jejich muzika od předchozího alba posunula.
Picture
První píseň Mor otvírá jemný ženský vokál. Zní akustický kytara, zní zvony. Přidá se hlavní zpěv v podání Miroslava Spilky. Atmosféra houstne, nastoupí elektrické kytary a píseň přejde do řádného metalu. Krásně vystavěný úvod do celého alba. Písnička je okořeněna harpsichordem a dostává tím trochu vibe jako Running Wild. Kytarová sóla ke konci písničky jsou inspirována klasickou hudbou a velmi jim to tu sluší.

Údernější Vizionář je takovou standardní power metalovou peckou. Text nabízí více možností interpretace, kdo že je onen Vizionář. Je na každém posluchači, aby si do něj promítl koho uzná za vhodné. Naprosto famózní jsou ovšem kytarové flažolety v refrénu. Naprosto perfektně načasované a vsazené do skladby. Taková malá drobnůstka a kolik parády udělá.

Kytary hřmí, bicí duní, to se roztančil Zbabělý tanec a z kola vás nepustí do konce skladby. Nebýt názvu, dal by se text vyložit několika způsoby, ovšem pojmenováním písně kapela dala najevo, jak je text zřejmě zamýšlen. V sólových pasážích se vystřídají oba kytaristé Jirka a Hans.

Karma je podle mě typický heavy metalový kousek. Těžké kytarové riffy zní téměř celou skladbu. Refrén je okořeněn sbory a je krásným kontrastem ke zbytku písničky. Tak jak by refrén měl být. Nechybí ani bravurně vyvedené kytarové sólo. Líbí se mi i text skladby, neb nad podobnými tématy sám přemýšlí. V životě máme sice každý jinou startovní čáru, ale jak si nakonec život nařídíme a jak ho prožijeme, záleží dost na nás samotných.

Písnička Jáma a kyvadlo je zhudebněná povídka Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poa. Aby jste pochopili význam textu, je dobré povídku znát. Pokud ji znáte, doceníte detaily a obsažnost textu. Než na samotný děj a úzkost kapela klade důraz na touhu odsouzeného žít. Hudebně je písnička v duchu celého alba, na kytarách vystavěný heavy metal. Je zde použito více samplů než v jiných kouscích.

Přestože písnička Zůstat a stát není o nic pomalejší nebo méně našlapaná než kolegyně na albu, je přeci jen více baladičtější a pozitivněji laděná. Příjemné zpestření. Kytarová sóla jsou vystavěna v duchu klasické hudby, líbí se mi zejména první část sóla mezi refrény ve spojení s doprovodem. Ovšem i ostatní části jsou vynikající a dotváří příjemnou atmosféru skladby, která dává kytaristům hodně prostoru se předvést. Písničku ukončuje klavír taktéž v klasickém duchu. Škoda, že tam toho klavíru nepropašovali víc. Celé skladba mohla mít trochu jiný výraz a mohla být ještě působivější.

Vybrnkávání v úvodu písničky V prachu hvězd se po první půl minutě přeline do metalu. Tempo a konstantní metalovou drsnost si udrží až do konce.

Podobně je na tom písnička Poslední soud, pojednávající o člověku odsouzeném na smrt stětím. Začíná vybrnkáváním na akustickou kytaru a hobojem. Hoboj mám hodně rád a tady je použit velmi vkusně. Jakmile se ozve zpěv mistra Spilky, mrazí mě v morku kostí. Hodně silný moment alba. Píseň se opět přenese do metalu. Tentokrát je na Perseus docela vydatně okořeněna samply. Už tím faktem se řadí mezi mé oblíbené. Navíc má i chytlavou melodii. Před koncem se nám opět předvedou kytaristé a konec je stejný jako úvod. Zpěv, akustika a hoboj. Krásná tečka.

Album uzavírá nejdelší sedmiminutová skladba Sedmero krkavců. Říkal jsem si, že to bude sóly uměla natáhnutá skladba, ale opak je pravdou. Je to výborně vystavený song a paradoxně je to jedna z nejlepších skladeb na albu. Začnu textem, který vykresluje známý příběh sedmi bratrů a jejich sestry. A Perseus se v této písničce vrátil ke klasickému vyprávění příběhů, které mi na tomto album zatím chybělo. Chválil jsem to na jejich předchozím albu Říše vlků. Na tomto albu, i když příběhy byly, byly pojaty více abstraktně. V Sedmero krkavcích se vrátili k plnohodnotnému vyprávění a opět opakuji. To jim jde velice dobře.
Hudba je zde podřízena dikci příběhu a i to je provedeno skvěle. Střídají se klidnější a tvrdší pasáže, ale protože to odpovídá zvratům v příběhu, nemám z toho pocit roztříštěnosti jako mám u různých progmetalových kapel. Tady to prostě dává smysl. Opravdovým skvostem je gradace zpěvu a hudby uprostřed písničky. V pěti, řekněme slokách, zde od jemného zpěvu a hudebního doprovodu celý song graduje. Na obrátkách nabírá jak hudba, tak především zpěv. Je to úplně famózní pasáž a budu s ní strašit všechny zpěváky z naší kapely, protože tohle z nich budu chtít také dostat. Ten závěr, kdy zpěv tlačí a řve, to je prostě energie, kterou v metalu chci slyšet. Neskutečný drive a zápal. Při slovech "Pravda se ukáže!" mně běhá mráz po zádech. Vskutku. Písnička je velmi silným závěrem alba.

Než přejdu k celkovému pohledu na album, chtěl bych ještě pár slovy zmínit problematiku inspirace autorů. A právě píseň Sedmero krkavců je na to ideální. Jde o to, že píseň Sedmero krkavců už existuje. Je to jako s divadlem, filmem, prostě vznikají nové a nové adaptace a verze. I my máme s Rosou písničku, která se jmenuje Krkavci. Je metaforicky vystavěna na příběhu sedmera krkavců, byť spíše pojednává o sedmeru smrtelných hříchů. A proč jsem ji nepojmenoval Sedmero krkavců? Protože sotva pár měsíců před vydáním našeho alba vydali Dymytry písničku Sedmero krkavců. Přeci song nepojmenuji stejně. A teď mi doma přistane album Persea a na něm vidím song Sedmero krkavců. A předpokládám, že nebude trvat dlouho a nějaká další kapela zase napíše písničku Sedmero krkavců. Tak se ptám sám sebe, jestli nám autorům dochází inspirace, a tak čerpáme ze známých zdrojů, a nebo jsou ony zdroje natolik silné, že máme potřebu je zpracovávat znovu a znovu, stále v nových kabátech a provedeních. Odpověď nemám a asi je to celkem jedno. Prostě se to děje, a pak už je jen na posluchačích, která verze se bude komu líbit. Tím to tedy nehodnotím negativně, prostě jen konstatuji fakt. Navíc je zcela jasné, že kapela Perseus prostě zpracovává známé i neznámé příběhy, legendy a pověsti. To že sáhli i po krkavcích tedy není vůbec překvapivé.

Co napsat o albu celkově, zvlášť když mám ještě v hlavě jejich předchozí album Říši vlků? Určitě posunuli o level víš zvuk. Sázka na zahraniční studio se jim tedy jistě vyplatila. Kapela hraje klasický metal, takže nějaké mnou oblíbené symfonické pasáže se zde nekonají. Samplů a orchestrací je zde poskrovnu, nicméně stále více než na předchozím albu. To ovšem neznamená, že by to bylo špatně. Perseus dokáže i s klasickým obsazením kapely udělat hodně parády. Oba kytaristé jsou velmi zruční, takže co jiní dohání housličkami a flétničkami, kluci z Persea zahrají na kytary. Hudba je tedy bohatá na riffy, vyhrávky a sóla. Je také vidět, že jsou na výši i skladatelsky. Časté postupy z klasické hudby či historizující motivy jsou znát a jsou skvěle zasazeny do skladeb. To se mi hodně líbí. Taktéž umí dobře pracovat se strukturou písničky. Refrény jsou vždycky nadupanější a údernější než zbytek písničky. (Výjimky připuštěny.)
Mezi tou spoustou metalu bych osobně uvítal i odlišnější kousek(y), ale jak vždycky dodávám, je to moje úchylka. Kompaktnost alba bude pro většinu posluchačů výhodou.
Taktéž nemohu opomenout zmínit originální barvu hlasu zpěváka Miroslava Spilky. Má výborný chraplák, pro tento styl hudby jako stvořený. Jako stvořený pro příběhy, které kapela vypráví. Díky němu je kapela Perseus ihned rozpoznatelná. Rozhodně se jim nemůže stát, že by zapadli do davu stejně znějících zpěváků, jak se to bohužel děje mnoha kapelám. Za což samozřejmě kapely nemohou. Na každý zpěvák může mít originální hlas (Gaussova křivka je sviňa). 


Nejvíce se mi na albu jednoznačně líbí skladba Sedmero krkavců. Perfektní je úvod a závěr písně Poslední soud a pasáž "V den i noc, černou nemoc" z Moru. Dokonalé jsou flažolety ve Vizionáři. Hodně silné jsou pro mě i refrény v několika dalších písničkách.

Cover a booklet je opět krásně zpracovaný. Doktor z doby morové ve steampunkovém oděvu je prostě pecka. V bookletu najdete texty. V textech jsem našel oproti nahranému zpěvu pár odlišností. Nic hrozného. Spíše jsou to takové ty drobnosti, co vás potěší, že jste něco našli. Každá dvojstrana bookletu má jinou grafiku, takže budete mít co prohlížet. Morová maska na poslední dvojstraně je luxus. Už kvůli tomu byste měli mít desku fyzicky doma. Nechybí ani profesionálně odvedená fotka kapely, graficky sladěná ke zbytku alba. To je super. Je vždycky jako pěst na oko, když má booklet nějakou grafiku a pak je do něj vsazena zcela nesouvisející fotka kapely. A abych nezapomněl, hodně se mi líbí grafické zpracování názvů písní. Někdo to neodflákl a dal si záležet. Palec nahoru.

Doplňujícího infa v bookletu je poskrovnu, ale nechybí nic důležitého.
Nemohl jsme přehlédnout také zajímavá jména hostů. A přijde mi velmi škoda, že na albu nejsou sólově, nebo aspoň trochu výrazněji (snad jen úvod Moru), aby si posluchači mohli vychutnat jejich hlasy. Zřejmě pro Perseus nahráli "jen" sbory.
​

Co na závěr? Pokud jste vyznavači melodického power metalu, máte rádi kytary a příběhy, tak neváhejte. Tohle je muzika přesně pro vás a určitě se vám bude líbit.
0 Comments

Perseus - Říše vlků

7/6/2022

0 Comments

 
V řadě na moji (ne)recenzi aktuálně čekají dvě alba kapely Perseus. Starší Říše vlků a aktuální z roku 2022 Mor. Říši vlků jsem sjížděl a naposlouchal už před lety hned po jeho vydání. Tak jsem si myslel, že ho projdu jen v rychlosti a vrhnu se na novinku. Ale po pozorném poslechu jsem zjistil, že by to byla velká škoda. Říše vlků totiž nabízí hodně zajímavé muziky. Pojďme postupně na to.
Picture
První skladba Kříže na obzoru začíná chytlavým sborovým popěvkem, který si s kapelou jistě zazpívají lidé na koncertech. Za podpory zbytku kapely tak otevře album v tom správném heavy metalovém rytmu. V písničce se ještě několikrát opakuje, takže ji pěkně spojuje a současně je pro mě i takovým znakem celého alba.
Po přečtení textu jsem zjistil, že se písnička odkazuje i na husitskou vozovou hradbu a onen popěvek by mohl být husitským chorálem, což je skvělé propojení.
Po uvedení do děje v prvních dvou slokách následuje delší mezihra, kde se vybrnkává na čistý zvuk elektrické kytary. Na úplném konci písničky zazní kytarové sólo.

Probuď se je motivační písnička a současně nás nabádá, abychom se měli na pozoru. V hlavě mi ovšem utkvěl zejména úvodní kytarový riff ze sloky. Je jednoduchý a chytlavý. Hodně chytlavý. Ihned se začnete pohupovat v jeho rytmu. Mě osobně přijde až téměř vtíravý, takže jsem pak díky němu písničku přeskakoval. To je ale pro kapelu asi dobrá zpráva, protože lidi na koncertě jistě zvedne ze židle.

Třetí písnička Hraběnka Báthoriová (to počeštění je takové zvláštní) je opravdový skvost. Tuhla písničku jsem si pamatoval už z dřívějška a ihned se mi vybavila. Už název napovídá o čem je její text a musím uznat, že příběh z pera Miroslava Spilky je podán velice věrně, poeticky a básnicky.
Verše jako "Čachtice dívek nemají, vyvraždila je potají," jsou opravdu výborné. Podobě i verš z refrénu "Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany.." podpořený muzikou je jednoznačně nejlepší místo celého alba. V textu kapela i nenásilně a vhodně poukazuje na slavnou kapelu Iron Maiden.
Na to, kolik se toho v písničce děje, není ani tak dlouhá. Začíná pozvolna na akustickou kytaru, postupně se rozjíždí, ovšem velice vhodně, není to žádný zdlouhavý nudný úvod, aby se pak za úpění elektrických kytar přenesla do toho správného metalového nářezu. Hutné riffy pak doprovází zbytek písničky. Za mě je tohle velice povedený kousek.

Jsou písničky, které mohou evokovat nějaký příběh. Když se například písnička bude jmenovat Červená Karkulka, budeme čekat pohádku o Červené Karkulce. No a jsou kapely, které by takovou písničku otextovaly pár hesly, nějaké popěvky a tradáá. Song je na světě. Takový přístup není ten, co bych já ocenil. A pak jsou kapely, které by v textu příběh nějak odvyprávěly. Lépe či hůře, kostrbatě nebo básnicky. Kapela Perseus, potažmo vrchní textař Miroslav Spilka mě i v následující písni Olomouc 1241 přesvědčuje, že nejenže patří do druhé kategorie. Tedy kapel, které příběhy vypráví. Ale dělají to ještě opravdu dobře a to stylem, který mám rád. A protože jsem tuto historickou událost neznal, moc rád jsem si z písničky doplnil vzdělání. Kapela událost popsala věrně.
Píseň opět začíná na akustiku a doprovod se nese, řekl bych v takovém romantickém, barokním stylu. Nejsem na starou muziku odborník, neberte mě za slovo. Škoda, že ten nádech staroby tam nezůstane po celou dobu písničky. Zazní zvony, které dotvoří atmosféru. Písnička dále graduje do metalu a v něm i končí. Úvod je ovšem nepřekonatelný.

Přichází na řadu plnohodnotná balada s názvem Sám ze dvou. Je to taková ta písnička, při které se na koncertě vytahují zapalovače, dneska mobily. Hudebně je to dle šablony intro akustika, později se přidají elektrické kytary.

Krkavčí věže naštěstí pravidlo porušuje a začíná hned zostra. Patří k rychlejším a tvrdším na albu. Ovšem zachovává si stále dostatek melodičnosti. Velice se mi líbí kytarový dvojhlas v sóle uprostřed písničky. Verš o údolí a domě mi silně navozuje vzpomínky na Holubí dům.

Putovní dluh opět šablona akustické intro, metalové pokračování. Je to spíše pomalá písnička, balada. A hodně mi připomíná staré písničky Argemy či Kernů. Jak hudbou tak textem. Ten nás nenásilnou formou vybízí k tomu, abychom si vážili toho koho máme. Tak jsem si to vyložil já.

Řízný metal, to je písnička Perseus. Vypráví, jak jinak, legendu o Perseovi. Přemýšlím, proč je písnička až téměř na konci alba. Song, který se jmenuje stejně jako kapela, bych sám zařadil někde na začátek. Inu, každý to vnímá jinak. V písničce nám kapela dávkuje zpívané pasáže s těmi instrumentálními. Výborně vyvážená věc, která musí určitě dobře fungovat na živo.

S páskou na očích je skladba středního tempa, kde dostanete jak hřmící metalové riffy, tak i poetičtější pasáže. Text jsem si tak nějak vyložil, že je o Spravedlnosti. O té která by měla s páskou na očích spravedlivě soudit pomocí vah ve svých rukách. Text plný veršů s rozpory jako například "Láska věrná, po hříchu černá". Taková se někomu může spravedlnost zdát. Nebo je to metafora? Básnický obrat? Posuďte sami. Písničku a i celé album zakončuje netradičně basa, když postupně všechny ostatní nástroje utichnou. Zajímavé.

Z celého alba se mi jednoznačně nejvíce líbí Hraběnka Báthoriová. Silný je i sbor v úvodu alba ve Znamení kříže a také bych ocenil Olomouc 1241.

I cover alba je graficky výborně vyvedený. Utápí se ve stínech a tmavých barvách, čímž navozuje ponurou atmosféru. Musíte na něj chvíli hledět, abyste pochopili, co vše na něm je. A že toho není málo. Cover jsem si pár minut pozorně prohlížel, abych objevil a docenil všechny detaily. Všimli jste si například, že ústřední postava v kápí kouří cigaretu?
Booklet je pak graficky zpracován variacemi a detaily z coveru. Dále v něm najdete všechny texty a fotografii kapely i se jmény. Osobně bych uvítal přidat délky písniček a celého alba, rok vydání jsem našel až malým písmem v copyrightu na disku. Sám nejsem dobrý češtin, ale chybějících čárek v textech jsem si všiml. Tohle by si podle mě kapela mohla pohlídat. Naopak oceňuji uvedené autory textů a hudby a dokonce i hráče, kteří hrají sóla. To je moc fajn.

No a příště už jejich nové album Mor. Tam zmíním kromě muziky a grafiky i nějaké další věci, které mi při poslechu Persea vytanuly na mysli.
0 Comments

Donor - Devět křížů

1/6/2022

0 Comments

 
Tentokrát rozpitvám zbrusu nové album Devět křížů kapely Donor. S Donorem jsme v loni na podzim odjeli s Rosou (a Rebelem) mini-tour, takže se s klukama známe a bude mi potěšením napsat pár řádek o jejich nové desce.
Picture

V prvé řadě tedy mi vyžrali skvělý nápad na Devět křížů. Také kolem Devíti křížů jezdíme po D1 a vždycky jsem si říkal, že by z oné legendy mohla být skvělá písnička. No a kluci ji napsali dřív než já. Dobře mi tak. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Album začíná písničkou Lovec duší, a jak se na power symphonic metal sluší, album musí začínat pořádným symfonickým intrem. Takže je to současně intro této písničky. Donor nás hned v úvodu pořádně nakopnout a nastaví vysokou laťku celému albu. V písničkách se mi vždycky líbí bod zlomu. Když přijde něco jiného, zajímavého. Tady se to stane po půlce písničky, když je kytarové sólo zahrané jen do samplů a kopáku.

I druhý, téměř, speed metalový, song Utopia začíná hodně epickým intrem. Přesně můj oblíbený styl hudby, když to hřmí a duní, ale je v tom současně dostatek melodiky. Kluci zde předvádějí svoje hudební a aranžérské kvality. Symfonická mezihra by klidně mohla být na albu mých oblíbených Nightwish. Dokonalost.

Úvodní trojici alba doplňuje již zmíněných Devět křížů na kterou kapela vydala i velmi povedený videoklip. Jedná se o přímočařejší, úderný metal. Ale provedený na světové úrovni, vyšperkovaný do posledního detailu. Opět vyzdvihuji orchestrace a symfonické prvky, protože na tom prostě ujíždím.

Ve čtvrté písničce Až jednou kapela mírně zpomalí. Ale jen tak, aby power metalový kytarový riff krásně vyzněl a vy si mohli ulevit namoženým krčním svalům (rozuměj od headbangingu) v jiném tempu než tomu bylo doposud. Místo symfonických nástrojů zde kluci zařadili elektroniku. Je to příjemné zpestření a písničce dodává moderní, dnes tak populární ráz. Nejhezčí na celé písničce je, jak jinak, mezihra na housle a klavír. Nicméně v hlavě vám utkví hlavní, velmi chytlavý verš „Až jednou, najednou“. Pro mě nejvíce zapamatovatelný z celého alba. Mimochodem, když jsem si přečetl název Až jednou, čekal jsem podvědomě ploužák, protože my máme s Rosou ploužák, který se jmenuje právě Až jednou. Ale opak byl pravdou.

Pomalá atmosférická písnička Nemám strach oplývající mnoha symfonickými prvky je pro romantičtější povahy. A pro mě. Dokonalá orchestrace, skvěle napsané samply.

Když chcete po pomalé písničce album zase rozjet začne další písnička něžným intrem, aby se pak pořádně rozjela. No a taková je Marie Antoinetta. O kom jiném než francouzské královně Marii, kterou nakonec sťali. Její příběh si vyslechnete podpořený energickou hudbou.

Zvonečky, ó zvonečky. Ty můžu dostat v jakémkoliv množství. Vlnky Divoké řeky mi jich donesly dostatek. Spíše pomalejší, rozvážnější písnička s výborným textem, mohutnými sbory v refrénu a dlouhou mezihrou okořeněnou kytarovým sólem.

Písnička Lež je strach mi utkvěla v hlavně už z koncertů, když ji kluci hráli na podzim. Už tenkrát mě oslovila na živo, takže jsem se na ni na albu těšil ze všech nejvíc. Může za to zřejmě pozitivně laděné metalové intro a velkolepá atmosféra hradních sálů a královských paláců. Je to prostě pecka.

Předposlední kousek Proč pojednává o nesmyslnosti válek. Jak aktuální. Tedy ono je to asi aktuální v každé době, protože pořád se někde válčí. Když kluci písničku psali a nahrávali, o Ukrajině nemohli ani tušit. Proč nezmizela pýcha, proč nezmizela chamtivost ptají se Donor a já s nimi. Hned by byl svět lepší. Snažme se o to.

Album uzavírá trochu temnější ovšem o to víc nadupaný Posel smrti. Současně je to s šesti a půl minutami nejdelší písnička. Nudit se u ní nebudete. Naopak vás tak nažhaví, že album budete točit rovnou znovu. Jeden poslech nestačí, ani dva. Desku budete žhavit do ruda.

Stejně jako hudba i booklet alba je na profesionální úrovni. A není se čemu divit. Grafika z finského studia Darkgrove design, kde kreslí booklety Korpiklaanům, Manowar a dalším světovým kapelám, je prostě sázka na jistotu. Jelikož s Darkgrove už spolupracuji delší dobu, ptali se kluci na zkušenosti a doporučení. Když jsem pak uviděl poprvé jejich cover, bylo mi hned jasné, že Darkgrove pro spolupráci zvolili. Skvělý rukopis Jana Yrlunda už věrně poznám.

Na coveru je ztvárněna mrtvá nevěsta a oněch devět křížů, podle kterých je pojmenované celé album. Vnitřek bookletu je vyplněn variacemi coveru. Není se čemu divit. Cena z Finska, kde mají navíc padesátiprocentní daň, prostě není nízká a není v možnostech normální kapely nechat si nakreslit čtrnáct různých obrázků.

U každého textu písničky jsou uvedeni autoři textu a hudby, což oceňuji. Nechybí seznam skladeb s hracími časy a další standardní informace, které do bookletu patří.
Takže nezbývá než konstatovat, že album je prostě odvedeno na nejvyšší úrovni nejen po hudební, ale i grafické a fyzické stránce.

O Donoru mám povědomí téměř od jejich začátků. Tenkrát mi přišli jako standardní heavík. Dnes smekám svůj cylindr a hluboko se ukláním neb tento hudební počin je pro mě blaženost od začátku do konce. Kapela udělala obří kus práce a obří krok dopředu. Je to poznat. A je to krásný důkaz toho, že když se kapela snaží a něco dělá, ne se jen utápí v letargii přehrávacích zkoušek, tak jsou vidět výsledky. Donor si jdou očividně za svým cílem a proto se jim zaslouženě daří. Postavili se tímto albem po bok dalších českých velkých symfo-metalových kapel.

Pokud jste tedy příznivci melodického metalu, určitě si album Devět křížů poslechněte, ideálně i podpořte Donor koupí desky. Stojí za to.
​
0 Comments

Ertha - And the stars went out

24/5/2022

0 Comments

 
Mám na stole další desku. Je to debut folk symphonic metalové kapely Ertha s podmanivým názvem And the stars went out. S jejich zpěvačkou Ereis, se znám už pěkných pár let. Nezpívala několik písniček a nespočet vokálů pro naši kapelu Rosu Nocturnu. Já jsem měl možnost nahrát Ertě kytaru do písničky Pilgrim.
Picture
Začnu trochu netradičně bookletem. Celý ho nakreslila Ereis. Nejen že krásně zpívá, ale i krásně maluje. Múzami a nadáním políbená to žena. Takže za grafiku dávám pomyslný plný počet bodů. Je to umělecké dílo a je co obdivovat. Booklet je doplněn o fotografii kapely, texty písní a nechybí všechny standardní informace, které byste v bookletu hledali a které nám Ertha chtěla sdělit. Snad jen délky písniček bych ještě uvítal.

Hudební devízou tohoto alba je bezesporu výborný zpěv zmiňované Ereis. Předkládá nám zde celou paletu barev svého hlasu. Od sopránů a operního hlasu až po hluboké altové rejstříky kabaretového rázu. Na albu jsem napočítal asi tak 5 slavných zpěváků, které mně v některých místech připomíná. Nemá v hrdle zlato, ale má jich tam rovnou pět.

Album je velmi pestré. Obsahuje vše od tvrdších symfo metalových pasáží, přes folkové kousky až po akustické minimalizmy. Je tedy opravdu co poslouchat a deska má několik hodně podařených a originálních pasáží, které asi tajně ukradnu do svojí tvorby :)
Celkově mně album přijde melancholické, ovšem nálada na něm je podána opravdu věrně. Ertha si také na natáčení pozvala několik hostů, zejména na tradiční akustické nástroje. Všichni jsou poctivě zmíněni v bookletu.

Kdybych mohl mít nějakou drobnou výhradu, byl by to zvuk kytary. Osobně bych si ho dokázal představit více metalovější. Předpokládám ale, že takovýto zvuk byl zřejmě záměrem kapely. Tedy aby zněli více folkověji než metalověji. Ertha nahrávala jako my ve studiu Sonidos a tam umí udělat výborný sound kytar. Možná právě díky tomu zvuku mě na albu více oslovily ty folkovější písničky. Ertha v nich dokázala vyčarovat okouzlující atmosféru středověku.

Pojďme si album projít. Jak už jeho název napovídá, texty jsou v angličtině.

První a současně nejdelší písnička alba, Resurrected začíná obšírným symfonickým intrem a navozuje ponurou atmosféru. V písni se střídá čistý operní zpěv a drsný growl. Dle textu se jedná o dialog Smrti a někoho, kdo ji probudil? Uslyšíte jak tvrdé growlové pasáže, tak melancholické části, které se v průběhu písně střídají dle dikce textu.

Písnička Angel není žádný slaďák, ale docela řízný metal. Ereis v něm ukazuje, že umí svému hlasu dát pořádný rockově špinavý koule. Není nouze o mezihry a vydařené vícehlasy v refrénech.

Guiding star začíná příjemným vybrnkáváním na harfu a tesknou melodií houslí. Přidá se elektrická kytara, aby po chvíli přenechala pole klavíru a jemnému zpěvu. Přestože se nejedná o žádný cajdák a kytary později v songu řádně hřmí, použitím folkových nástrojů, jejich kombinací a celkovým pojetím, bych písničku označil za melancholickou baladu. Při poslechu mně na mysli vytanula Walking in the air od Nightwish.

Z hvězdných dálav se přesuneme do ohněm vyhřáté hospůdky kdesi v hlubokých lesích. To poutník usedl ke korbelu piva. Akustická kytara se postará o úvod a doprovází nás i během písničky, kdy se střídají pomalejší akustické a metalové pasáže. Jelikož se jedná o příběh, střídají se i zpěváci podle pasáží. Pilgrim je vskutku výpravný song. Jak hudebně, tak textově. A když budete pozorně poslouchat, možná se i dozvíte, kdo je tím tajemným poutníkem.

Voiceless flute už je bez pochyby pomalá něžná písnička. Skoro na dobrou noc, aby se krásně usínalo. Akustická kytara s houslemi hrají divy, v refrénu to trochu přitvrdí kytara, ale jen tak akorát. A nevěřili byste, jak podmanivé může být prosté, krásně zazpívané ááááá. Recitativ na konci mě ihned připomněl konec písničky Will you be there od Michaela Jacksona. Jednak má hodně podobnou aranž, ale hlavně zpěvaččin hlas tu zní téměř jako Jackson. Každopádně tahle píseň je velmi povedená.

Trollbound je říznější písnička o královně, která vraždí trolly. Tak jsem si ji vyložil. V písničce se opět vystřídají ženské a mužské hlasy. Nicméně nejlepší pasáž songu je sólo na flétnu. Respektive dvě prolínající se melodie hrané na flétnu. Je to dokonce snad nejlepší pasáž celého alba. Nikdy bych neřekl, jak skvěle můžou spolu flétny znít.

Skymningen neboli Soumrak je víceméně zhudebněný verš ve švédštině. Zpěv a celá kompozice zní jako žalozpěv za zemřelého Gandalfa z Pána prstenů. Velkolepě a smutně.

Where the wolves are je taková muzikálová všehochuť se střídáním zpěváků, hlasů a nástrojů, kterou charakterizuje podivně šílený klávesový riff. Synty, varhany, housle, vše tam zazní. V úvodu písničky mě zaujala basová linka. Celkově docela zvláštní písnička.

Nastává krásné uklidnění v písničce Lost Grace. Opravdu dlouhé intro dává písničce nádech relaxační hudby. Prim má v této písničce mužský hlas a velice mu to zde sluší. Škoda jen zvuku tympánů. Mně zní docela uměle.

Dominus hominum začne jako příjemný středověký folk. Později se překlopí do symfonického metalu, což trochu násilně přetrhne vybudovanou atmosféru typické středověké hudby. Naštěstí se folk nevytratí zcela. Zejména rychlé postupy na flétnu jsou vydařené.

A na konec alba dokonalá tečka. Heavenless. Andělsky čistý zpěv Ereis s akustickou kytarou vás dokonale obklopí ve vesmíru, kde právě pohasly všechny hvězdy. Vy zavřete oči a jediné, co vnímáte jsou poslední tóny tohoto pestrobarevného alba. 

0 Comments

Rissla

19/5/2022

0 Comments

 
Rissla sama svoje stylové zařazení označuje jako Czech symphony. Což je trochu zvláštní označení stylu. Znám spíš třeba symphonic metal nebo power metal. Budiž. Asi se chtěli odlišit a vytvořili si vlastní škatulku. Nejsou ani první a zřejmě ani poslední. Já v tom nějak nevidím smysl. Zařazení je od toho, aby posluchačům řeklo, co je čeká, ne aby je ještě víc zmátlo. Odlišovat se má podle mě hudbou nebo image. Nicméně... budiž.
Czech tedy asi znamená, že jsou z Čech, protože česky nezpívají. Symphony asi znamená, že hrají ten „klasický“ symphonic metal, který prostě hrají a kam plným právem patří.
Picture
Níže si přečtete zcela můj osobní pohled na album, moje a jen moje pocity z jeho poslechu.

​A tento delší a netradiční úvod byl třeba k tomu, abych mohl napsat, že první písnička Abraka dabra začíná skvělým symfonickým intrem a ve stejném duchu pokračuje. Zajímavým prvkem je flétna na pozadí (nebo sampl ji připomínající), hrající ostinato. Velmi vydařený je i závěr skladby, kde se prolíná vokální linka refrénu s vokální linkou posledních veršů. Nejen že se mi takto zaranžované zpěvy obecně dost líbí, ale tady k sobě naprosto dokonale sedí a ladí spolu.

Intro Take your way vás přenese do opery. Slyšíte ladění orchestru, muzikanti zkouší svoje nástroje a usazují se, v publiku utichají hlasy... přijde mohutný nástup skladby... a pak velká škoda, se zlomí do podivně melancholických tónů. Text by měl být pozitivní neboť říká: „Nevzdávej se,“ ale hudba mně ne zcela koresponduje.
Zajímavým prvkem v písničce je procítěné kytarové sólo, v druhé polovině podpořené varhanami. Pěkné. A před koncem hutný kytarový riff, který naprosto výborně využívá panu (pravá levá strana), aby se pak proměnil až v téměř djentový nářez. Závěr je také velmi vydařený a silný. Škoda hlavního zpěvového motivu.

Rissla prostě umí intra. I písnička Clown to potvrzuje. Mohutné nástupy, řízné kytary. V písničce zazní i ofbeatová pasáž připomínající cirkusovou hudbu, Textu je v písničce sice pomálu, zato si však užijete hodně kytarových riffů. Outro už je přiznaná klasická cirkusovka, při které křepčí šašci po manéži. Když tak nad tím teď přemýšlím, škoda, že celá písnička není pojatá v tomto klasicky cirkusovém hávu v kombinaci s metalem.

Pokud jsem psal, že Rissla umí intra, tak to, co vás čeká na začátku She wolf, to je prostě neskutečná bomba. Z tohoto úvodu mně jde husí kůže vždy, když ho slyším. A pokud bych měl vybrat pět nejlepších inter všech kapel ever, tak tohle intro tam prostě bude. To nejde popsat, to si musíte poslechnout. Je magické.
Celá písnička je vydařená s krásným melodickým refrénem. Motiv intra se prolíná celou písničkou a spojuje ji. To stejné se týká i levého a pravého panu doprovodné kytary. V určitých místech z každé strany hraje něco jiného a také to funguje! A je to krásné.

V songu Good mood kapela trochu přitvrdila a přidala i trochu elektroniky. Proč ne. Hlavou si budete třepat při, pro metal, netradičních bicích opět v ofbeatovém rytmu (nešetří jimi). Jakožto velký fanoušek Pána prstenů, ale nemůžu nechat bez povšimnutí nepřesnost v textu. Film se jmenuje Lord of the rings. K textu (textům obecně) bych tu měl ještě nějaké poznámky, ale nebudu hnidopich. Do jisté míry je to problém sazby textu v bookletu.

Begin new history nás přenese na prkna honosného divadla. Písnička mi navozuje atmosféru filmů Tima Burtona či Fantoma opery. Bravurně zkomponovaný klavír za hutných tónů kytary mě nenechává v klidu, naopak rozhoupává mě v rytmu valčíku. A pokud mě v písničce She wolf uchvátil začátek, tady mě uchvacuje konec. Tedy ten jeden tón.. ten jeden jediný tón zahraný na správný nástroj ve správnou dobu ve správné výšce. Jak málo stačí k dokonalosti.

Osvěžujícím prvkem My rightful place je zvuk syntezátoru, který se později smísí s hřmícími kytarami. V úvodu písničky dostává prostor i basa. Ale vlastně ani není třeba, basa je krásně slyšet na celém albu.

Pokud budete lízat moc lízátek, máte obezitu zaručenou. Zhruba o tomhle je písnička Lollipop a naprosto přesně vystihuje šílenost této kapely. Tedy zvlášť pokud navštívíte některý z jejich koncertů. Dokud neuvidíte, neuvěříte.
Přestože se jedná o crazy písničku o lízátku, rozhodně nepatří do nějakého braku. Hudebně je totiž dost na výši. Zejména bubeník zde předvádí svoji všestrannost při hraní pro metal naprosto neslýchaných rytmů. Ráz písničky také hodně udává basa, ale ani kytara nezůstává pozadu. Po aranžérské stránce tuhle písničku dost oceňuji.

Ale pozor, Rissla ukazuji svoje další přednosti. Le sorcier, pokud se google neplete, z francouzštiny, zaklínač či kouzelník. Takže v této písničce si kromě angličtiny užijete i francouzštinu. Písnička patří k těm tvrdším a hodně našlapaným. A hodně symfonickým. Orchestr je pecka.

Na závěr alba se kapela loučí ve španělštině coverem Sofia od Alvaro Solera. Textu nerozumím ani za mák, ale vůbec mě to nevadí. Melodie a text se velmi příjemně line. Originál jsem neznal. Je fajn. Ale Risslí metalová verze je výborná a promakaná. Žádný laciný sympho-power metalový výblitek, jakých se po netu válí milióny. Dali si i na této písničce záležet a dali ji perfektní aranž. A na živo má fakt koule.

Tak tohle byl rychlý průlet jednotlivými skladbami. U některých mých (ne)recenzí v těchto místech končívá celý text. U Rissly to ale nejde, u Rissly je prostě o čem psát, aniž bych si musel něco cucat z prstu.

Album je vydané v digipacku jen s dvoustránkovým bookletem kam se stěží vejdou texty. Tohle mě trochu mrzí, když si kapela dá záležet na muzice, utratí ranec za studio a doslova odbude obal a booklet. Vždyť to je přece ta fyzická přidaná hodnota, za kterou jsou pak fanoušci ochotni utratit peníze a koupit si CD, ne jen hudbu někde online upirátit.
Nicméně i v tak skromném bookletu bych chtěl najít minimálně jméno alba, které jsem zde hledal marně. A když už nejsou uvedeni autoři textu a hudby u každé písničky, mohl by být alespoň nějaký přehled. A dokonce bych se rád dozvěděl, kdo nahrával jaký nástroj. Místo tam na to je, ale je uveden jen prostý seznam členů kapely. Taktéž mi chyběly délky písniček a celkový hrací čas. To by bylo k bookletu, který by v tomto případě šel udělat určitě o něco lépe.

Tempově je album tak nějak celé ve středním tempu. Žádná písnička nevyčnívá rychlejším či pomalým tempem, stejně tak aranže jsou všechny směřovány na symfonický metal. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tam byla třeba jedna pomalá písnička, výrazně odlišná od ostatních. Tento nárok mám u drtivé většiny alb. Prostě si mi líbí, když mám puštěnou muziku jen tak na podkres a snadno rozeznávám písničky. Uznávám, že je to moje úchylka. Trend je spíše celistvost a kompaktnost.

Na albu se mi hodně líbí bicí. Jakožto bývalý bubeník si všímám různých detailů a rytmů. Josef Spudil, který tento nástroj ovládá, očividně prošel řádnou bubenickou průpravou, protože nezůstává jen u metalových sypaček, ale doslova vás zasype rytmy a zajímavými přechody. Bicí zde hrají důležitou roli a mnohdy udávají základní ráz písničky.

Oslovil mě i zvuk kytary. Přestože bych o něm nenapsal, že má super moderní sound poplatný dnešní době, k této muzice se skvěle hodí. Je hutný, pěkně řeže a dává písním specifický nádech. Například tvoří onu magickou atmosféra mého oblíbeného intra z She wolf. Taktéž bych měl zmínit zpěvačku Romanu, které odvádí vskutku bravurní práci. Má netradiční barvu hlasu, mnoho poloh a je slyšet, že zpívat prostě umí. 
Album vřele doporučuji i pro náročné posluchače, kteří si potrpí na detailech. Čím víc album poslouchám, tím víc zajímavostí v něm nacházím. Pestrostí bicích to začíná, zajímavými riffy na kytaru to pokračuje a dovršují to promakané aranže a vypiplané symfonické prvky. Opravdu smekám klobouk.

Co dodat na závěr? Hudba je výborná, promyšlená, veselá, melodická a chytlavá. A originální! Není to tisící první verze Nightwish. Rissla si dokázala najít svoji jedinečnou škatulku. Teď to ještě musí prodat. Musí si vytvořit dobrou online prezentaci, protože najít o kapele cokoliv, jakoukoliv informaci, je úkol pro počítačové hackery. Je to tajná kapela, o které se fanoušci nemají moc co dozvědět, kromě informací, které poberou scrollováním na jejich facebookové stránce. A to je velká škoda. Takže jim přeji, aby tento nedostatek brzy napravili a vám poslech alba vřele doporučuji.
0 Comments

Synæsthetics

2/4/2021

0 Comments

 
Naposledy jsem psal o albu naší zpěvačky Viktorie. Tentokrát budu psát o albu naší zpěvačky Anety. Aneta kromě posledního alba Rosy Nocturny nazpívala i album kapely Synaesthetics, které poslechnu a napíšu o něm pár řádek.
Picture
Níže si přečtete zcela můj osobní pohled na album, moje a jen moje pocity z jeho poslechu.

Vkládám tedy disk do CD-ROM, ten se roztáčí a z reproduktorů se začínají ozývat první tóny.

Úvodní písnička Fortress from our dreams začíná pozvolně syntem, postupně se přidávají ostatní nástroje kapely, jako první uslyšíme mužský zpěv, po další chvíli se přidá lahodný ženský vokál. Je to nejdelší sedmiminutový song na albu a můžeme v něm rozpoznat jisté pasáže. První polovina se nese v prog-rockovo-metalovém hávu a předestírá, co na albu uslyšíme. V polovině je akustická vsuvka, která se, jak už to tak bývá, opět přeline do tvrdých riffů. V závěru písničky zazní dvě kytarová sóla. Dle zvuku kytar bych řekl, že se kytaristé spravedlivě podělili.
Hlavní melodie mi tak strašně připomíná soundtrack z filmu jako Mumie, Tisíc a jedna noc nebo podobného trháku, že jsem si kvůli tomu stáhl i Shazam. Ale jediné, co mi ukázal bylo Fortress from our dream od Synaesthetics.

Religion je střednětempá písnička s výrazným klavírem, melodie zpěvu melancholicky osciluje v tónině, velkou devízou je zde ovšem zajímavé kytarové sólo, kterému udělaly prostor ostatní nástroje a neskutečně do písničky sedne.

V podobném tempu pokračuje i Distance. Hlavní kytarový motiv je postaven na rozkladech akordů. Anetin hlas zde doplňuje i growl a atmosféru dotváří vhodně použitý klavír.

Broken glass je do poloviny pomalá procítěná písnička, takový pěkný ploužák. V polovině nabude díky rychlejšímu podkladu na energičnosti.

Klavírním intrem začíná Straw man. Aneta se zde pokouší o zpěv zabarveným hlasem a písničce to docela sluší. Vnáší to do ní svěží změnu. Ve střední poklidné pasáži jsem zaznamenal práci s volume poťákem u kytar nebo podobný efekt. Následuje kytarové sólo, část se šepotem, heavy pasáž, klavírní intermezzo a tak dále. Celkově je písnička na změny a nápady bohatá.

V úvodu Embrace my addiction můžeme slyšet intro na basu a ráfek na rytmičák. Inspirativní a zajímavá kombinace. Písnička se rozjede pěkným kytarovým rifem - škoda že nezní déle - doplněným syntovou plochou. Opět písnička s mnoha změnami, pasážemi, rytmy a variacemi. Krásně je zde i využito stereo kanálu.

I Memento mori začíná basou, aby se po chvíli přidaly kytary. Vzletný latinský název odkazuje na poměrně energickou písničku. Poměrně. I tento song je protkán nespočtem pasáží a změn. Začínám si přát přímočařejší písničku, ale i Within the confines je plejádou motivů, riffů a změn.

Poslední song na albu je jiná verze písničky Religion. Mě osobně se líbila více, zřejmě díky metalovějšímu zvuku od Jarka Musila.


Co napsal o albu obecně? Kapela má jako informaci o sobě na facebookovém profilu napsáno: A different sense of order. A to bych řekl, že odpovídá i jejich hudbě.
Tohle je prog-metalové album, prošpikované zvraty, různými riffy a rytmy a rozšířenými (pojem z hudební teorie) akordy. Ne nějaký tuctový power.
Album je to zcela jistě náročné, ovšem právě proto může být skvělou cílovkou pro náročné posluchače. Osobně bych si dokázal na albu představit více dynamiky a více klavíru. Klavírní pasáže se mi totiž většinou dost líbily.

Rezervu desky vidím (tedy slyším) ve zvuku. Byť album vzniklo poměrně nedávno, v roce 2016, zvuk tomu dle mého úplně neodpovídá. Myslím, že by mohl víc tlačit. Prostě albu dopřál lepší mix a master.

Zatím jsem nezmínil jméno alba. Album asi jméno nemá. Jediné co na bookletu je, je jméno kapely: Synæsthetics. Pravděpodobně tím kapela chtěla naznačit, že album nese stejné jméno.
Booklet je vytvořen z fotek, doplněn texty alba, informacemi a fotkami muzikantů. Na coveru je decentně zasazeno graficky zpracované logo. Nyní mě napadá, jestli ono æ není názvem alba? Řekl bych průměrně zpracovaný booklet, který rozhodně neurazí, ale ani nijak nenadchne.

Z alba se mi nejvíce líbila úvodní písnička Fortress from our dreams, díky hollywoodskému nádechu melodie a potom Broken glass, kvůli její podmanivosti.

Dle aktuálních informací kapela pracuje na novém materiálu. Takže příznivci prog-metalu. Sledujte Synæsthetics, ať vám od nich nic neunikne.
0 Comments

Surma - The light within

2/12/2020

0 Comments

 
Představovat vám zde Viktorii Surmovou na mých stránkách předpokládám není třeba. Viki zpívá v naší kapele Rosa Nocturna, zpívá v mnoha dalších kapelách a projektech jako třeba Bohemian Metal Rhapsody, Kutheil band, Cruadalach a dalších. Ale hlavně má svoji kapelu Surma. Nedávno vydali svoje první album The light within a to rovnou u amerického labelu Metal blade.
Od začátku mi bylo jasné, že napsat pár řádek o jejich albu prostě budu chtít, ale současně jsem z toho měl obavy. Viki znám už nějaký ten pátek a vím, kolik toho hudbě obětovala a kolik toho pro svůj splněný sen dělá. Osobně znám i Heriho Joensena, kytaristy kapely Surma (a samozřejmě frontmana Týr). Co tu budu psát, pokud se mi album nebude líbit? Co když k němu budu mít výhrady? Bál jsem se.
Ale zbytečně. Album je odvedeno profesionálně do nejmenších detailů a velmi se mi líbí, až závidím. Pojďme na to.
Picture

Album začíná instrumentální skladbou Rendition. A je hned jasné, že tohle nepsal žádný začátečník. Výborné orchestrace s vynikající gradací.

Následuje Reveal the light within, která odpálí tohle symfonické album do melodických výšin a každému posluchači dá jasně najevo, s čím budou mít následujících téměř padesát minut čest. Nechybí hutné kytary, silný refrén a – sólo na akustickou kytaru. Opravdu povedená změna nálady, tyhle odbočky já moc rád.

V písničce Like the river flows mě vždycky totálně odrovná intro v offbeatovém duchu. Tak prosté a přitom tak geniální. Z textu mi vyplívá, že písnička by mohla být duet mezi láskou a nenávistí. Každý nechť si poslechne a zhodnotí sám. V písni se dočkáme i skvělého kytarového sóla.

Fire and wind začíná jen na bicí. Někde jsem zaslechl, že prý je to nuda :D Příště už nebudu zaslýchat. Písnička trochu tvrdších riffů s výrazným opakujícím se motivem, takže si ho každý zapamatuje. V refrénu velmi zajímavý rytmický feeling.

Desire po prvních třech vypalovačkách přinese trochu zklidnění. Téměř povinná pomalá písnička na symfonických albech. Nicméně jsou v téhle písničce místa, kde má Viki opravu krásnou barvu hlasu.

Písnička The city of winds není ani tak o riffech jako o zpěvech. V refrénu se střídá Viki se sborem a velmi krásnou vsuvku zazpívá Heri. Takový docela muzikálový kousek, jaké sám moc rád píšu. Nejen kvůli zpěvům, ale i částem hraným na čistou kytaru. Je to skoro jako bych poslouchal soundtrack k nějakému filmu. Strašně mi písnička něco připomíná, jen tak přijít na to co.

Heavy až brutální odpal zazní při písničce The selkie, a i nadále pokračuje ve svižnějším tempu. Zapamatovatelnější než zpěvové melodie mi v téhle písničce přijde instrumentální riff.

Rytmicky podobně sekané intro má i následující Until it rains again. Přijde mi melodičtější a je bohatší na různé části, zvraty a využití nástrojů. Sloka umírněná s akustickou kytarou, nadupaný refrén. Chrochtám si blahem.
V pozadí druhé sloky je slyšet dokonalý flažoletový efekt na kytaru. Chrochtám si na druhou. Zvednutý refrén na konci tomu dává ten správný kopanec a písnička velkolepě finišuje.

Velmi mírný a procítěný začátek, který se přetaví do následující tvrdé pasáže, přináší písnička Emptiness. Je to pomalejší věc, které ale nechybí naléhavost a hutnost. A hlavně ji ukončuje fakt perfektně vystavěné kytarové sólo. Není to šílené běhání po hmatníku, má pro mě hlavu, patu a myšlenku.

Sekané kytary a bicí (kde jsem to už slyšel) - začíná Cages of Rage. Jenže tady tato chuťovka je o sekaných kytarách, rytmech a hlavně jejich změnách. Kapela si hraje s frázováním a rytmem, vše ale do písničky výborně sedne. Jako milé překvapení zazní dětský sbor a následuje ho opět fajné kytarové sólíčko. Viki si zde střídá party s Heriho tvrdým hlasem.

Downfall bych popsal jako klasickou metalovou vypalovačku. Nejvíce mě v písničce zaujala předrefrénová pasáž: Broken, brave and risking everything... oh yes. Opět kytarové sólo, tentokrát šílené běhání po hmatníku, taping, Heri ukazuje, že na kytaru umí!

Poslední zpívaná písnička se jmenuje Lost to time. Začíná jen sborovým zpěvem, který je zároveň hodně silným momentem, pokračuje v symfo-metalovém hávu. Z textu mě osobně docela mrazí.

Album zakončuje instrumentální Deconstruction. Ovšem není to žádný přívěšek na prodloužení alba. Je to fakt opus zasluhující si plnou pozornost. Mě naprosto uchvátil. Stejně jako v intru oceňuji vynikající práci „symfonického“ orchestru, prolínání nástrojů a postupné gradace. Jak jsem se od kapely (a z bookletu) dozvěděl, instrumentální skladby napsal Lars Vinther a pomáhal s orchestrací i ostatních písniček. Na tohodle týpka musím kouknout. Že by další Hans Zimmer?


Album a texty na mě působí celkově kladným a pozitivním dojmem. V dnešní „negativní a hejtovací“ době hodnotím pozitivní vibe velmi kladně.

Jako kytarista jsem vždy velmi zvědavý, co zajímavého na albech předvedou kytaristé a Heri Joensen přesvědčil, že svůj nástroj ovládá. Flažolety, harmonické tóny, sóla, akustické pasáže, využití kytary na sto procent.

O skvělých orchestracích jsem se už zmiňoval.

Po zhruba desítce poslechů, které jsem doposud albu věnoval, bych si přál zapamatovat si více zpěvových melodií. Nějaké střípky tam jsou, ale spíše střípky. Nicméně to se stále může dostavit a také v tom u mně hraje roli angličtina.

Pro mě osobně je síla alba v detailech. Album je pro mě typickým zástupcem symphonic metalu. Přestože osobně rád používám širší paletu zvuků a nástrojů, u tohoto alba prostě není se kde nudit. Surma dávkuje změny, rytmy, melodie i harmonie v přesně odměřených dávkách po celou dobu alba. Když už si myslíte, že nic nového nepřijde, bum, a oni vám zase naservírují něco zajímavého. Album obsahuje hodně inspirativních prvků.

Nejvíce se mi líbí asi písnička City of winds pro svoji snadnou rozeznatelnost a typický soundtrackový zvuk.

O mix a master se postaral slovutný Jacob Hansen z Dánska, který dělá kapely jako Amaranthe, Delain či Epicu. Takže o zvuk tohoto alba se opravdu bát nemusíte.

Co dodat na závěr? Podpořte kapelu a kupte si jejich CD. Stojí to prostě za to.

Oficiální web zde.
0 Comments

Euphoria – Příběh vzdálených

8/4/2020

0 Comments

 
Opět si ke mně po nějaké době našlo cestu CD, tak by se slušelo a patřilo o něm napsat pár slov. Tentokrát se jedná o kapelu Euphoria, což je domovská kapela Mathiase Novaka. Mathias výrazně spolupracuje i s mojí kapelou Rosa Nocturna. Je to vynikající zpěvák a zapálený muzikant. Pojďme se tedy blíže podívat na jejich EP Příběh vzdálených.
Picture

EP Příběh vzdálených obsahuje čtyři skladby a celé se nese v melancholickém hávu, jak textově tak hudebně.

První song Vzdáleni začíná klavírem, který mi v prvních dvou taktech silně připomíná Queen. Naštěstí z této podobnosti kapela dokázala bravurně vyklouznout, takže zbytek písničky nemá s Queen nic společného. Jedná se o středně rychlou poetickou skladbu, krásně doplněnou smyčci. K této písni kapela natočila i klip a po boku Mathiase v ní jako host zpívá Viktorie Surmová.

Přestože se Ztracený svět občas maskuje do jemných melodií, jedná se o tvrdší kousek, kde hlavní roli hraje elektrická kytara. Výtečně ji ovšem opět sekundují smyčce.

Třetí skladba se jmenuje Strom života a je to nejsmutnější a nejpomalejší písnička na EP. Víceméně klasická metalová balada.

Poslední a nejdelší balada se jmenuje Eden. Atmosféru opět výrazně dotvářejí smyčce. Dlouhé tóny zpěvákovy a teskná melodie z písničky dělají opravdu srdcervoucí záležitost.

Mým jednoznačným favoritem je úvodní píseň Vzdáleni. A to pro svoji melodičnost a hudební načechranost.

Přestože se jedná o první placku kapely, je zdařená. Místy mi na ucho nesedne frázování zpěvu, ale na to já jsem celkově citlivý. A pokud bych kapele mohl do budoucna něco poradit, tak ať se zaměří na zvuk elektrické kytary. Je totiž velká škoda, že zní na dnešní dobu unyle. Hraje místy opravdu zajímavé riffy a je škoda, že pěkně neduní.
Naopak moc chválím smyčce ve všech skladbách. Jak zvukově tak provedením. Smyčce vnímám jako silnou stránku kapely.

Booklet je tvořen z fotek s ústředním motivem klíče. Může působit trochu jednoduše, nicméně je pěkně kompaktní a perfektně koresponduje s náladou hudby. V bookletu se dozvíte všechny důležité informace a nechybí ani texty.

Držím kapele pěsti do budoucnosti a těším se na její další počin.
​
0 Comments

Silent Stream Of Godless Elegy - Smutnice

6/3/2019

0 Comments

 
Do mé sbírky se dostalo další CD. Z únorového koncertu na Melodce jsem si odnesl Smutnici od SSOGE. A tak se sluší a patří napsat pár řádek jak na mě album zapůsobilo. Slyšel jsem ho samozřejmě hned po vydání, takže jsem byl na podrobný poslech už dopředu patřičně naladěn.
Picture
Album obsahuje 8 skladeb o celkové délce padesáti minut, zabalené do digipacku.

V titulní písni nám kapela dává jasně najevo o čem jejich album bude. Tedy o folklorních nástrojích, hutných kytarách a řevu a taky typickém zpěvu Hanky Hajdové. Song uvede cimbál s violoncellem a rovnou nás vtáhne do moravských elegií, konkrétně do potemnělé kovářské dílny, kde v očích štípe dým a horko je nesnesitelné neb v pravidelném rytmu tam kdosi kuje Slunce.


Smutný masopustní průvod mi připomíná úvodní vícehlasý motiv z písně Kdo z nás je víc. Stesk a samotu a touhu po jaru. Ale nenechte se zmýlit, nejde o žádnou utahanou věc. Exkluzivní kytarové arpeggio, které mě nahnalo husí kůži, na sebe nenechá dlouho čekat. Bicí rozjedou blast beat a jsme tak kde jsme chtěli být. Hutný podklad ve spojení s oním sborovým zpěvem neskutečně funguje. Písnička je postavené na growlových slokách a čistém zpěvu v refrénu. Užijeme si i smyčcové sólo. Jak osvěžující proti těm klasickým, mnohokrát samoúčelným kytarovým, kterých je všude plno.

I Synečku začíná pochmurnou melodí, v doprovodu s procítěným cimbálem. Kdybyste nevěděli, že posloucháte SSOGE, klidě byste si je mohli splést s nějakou moravskou cimbálovkou. Přidají se i bicí, velice netradičním, řekl bych technicky náročným, ale hodně působivým rytmem, který postupně graduje, abys se pak přidala i metalová kytara a ostatní nástroje. Bicí se mi v tomhle songu hodně líbí. Na gradaci celkově je tahle písnička postavená a je moc podařená.
Tahle písnička bude můj kandidát na top z alba. Už proto, že se zvukem a použitými prvky hodně podobá mojí písničce O lásce, o válce a o krvi :)

Už samotný název následující písničky slibuje něco nevšedního. Hrátky se slovy a novotvary se mi líbí a tak se s chutí zaposlouchávám do skladby se jménem Ptakoprav. Na úctyhodných sedmi minutách nás kapela provází prazvláštní lesní říší a nechá nás nahlédnout do jejich tajemných zákoutí. Nejen v textu ale i v hudbě, která se různě mění a přelévá. Jednotlivé nástroje se střídají ve vedení melodií a o zajímavé riffy není nouze.

Řekl bych, že je celkem moderní a fér dát trochu místa i basákovi. Aby celou dobu jen nezanikal v ostatních nástrojích.A tak tomu činí SSOGE v písničce Malověrná, kde je basa téměř třetinu písničky dominantním nástrojem. A moc jí to sluší. Nicméně musím uznat, že na Smutnici je basa čitelná v jiných písničkách, když hraje s kytarou. Že by opravdu tak dobrá produkce? Celkově se jedná o pomalejší písničku ovšem s mocným refrénem.

Víte co je to dračka peří? Když se dřív sešly ženský z vesnice, aby oškubaly peří z hus. A u toho si zpívaly. A přesně tenhle obraz mi navodí úvodní sbor z písničky Za nevěstou.
Přestože pak nastoupí těžké kytary a bicí, písnička si rozvážný, až utahaný, lidový nádech udrží až téměř do konce. Ovšem na konci si poslechneme opravdu vydařený metalový nářez. Riff je to pěkně ostrý. Bicí na konci řádně řádí.

V písničce Tichý zpěv je použit na akustiku ten nejjednodušší rytmus, co existuje. Vlastně to ani není rytmus, je to neustálé brnkání. Sám bych takhle kytaru nikdy nehrál, protože bych se bál, že mi to všichni omlátí o hlavu. A ejhle, Silenti to použili a dost to funguje, přidává to songu na naléhavosti. A vůbec, dokonce i ve zpěvu jsou verše o ptácích dost podobné veršům, jež kdysi použila naše zpěvačka, a pak za ty verše dostala od recenzenta pěkně po prstech. Nikde jsem ale nečetl, že by Silenti použili kýčovité verše o ptácích, Hmm.. možná to nebude o tom, co je použito, ale jak je to použito. A nebo prostě, co člověk, to jiná chuť. No a nejspíš vše dohromady. A hlavně je to důkaz toho, že v hudbě zákony neexistují a každému se líbí něco jiného. Každopádně bych nechtěl, aby to to vyznělo nějak negativně pro písničku, jen se tak sešly různé mé postřehy. Naopak bych řekl, že melodie zpěvu je jedna z nejvíce zapamatovatelných na albu.

Bezbřeží je melancholickým finálem celého alba. Nejdelší kompozice, kde rytmus cimbálu připomíná neúprosné bití zvonu na staré oprýskané zvonici. Prim má v tomto songu procítěný zpěv, který přednáší příběh o Moraně, o touze a bolesti.


Celkově je hudba na Smutnici opravdu čarobarevná, plná smutných obrazů, sychravých polí a osušených slz na tvářích zraněných dívek. Či snad jinochů? Texty jsou spíše lyrické a více než obsah o ději často vypoví samotný název písničky.  Každopádně při poslechu Smutnice mám pocit, jako bych poslouchal zhudebněnou Kytici. Je to zřejmě volbou slov a celkovou stavbou textů. Samozřejmě jsou ale texty původní.

Co se grafiky alba týče, tak mě uchvátila od samého začátku. Časem zašlý kolovrat, vyzdobený červenou pentlí, se k obsahu alba více než hodí. Bylo trochu zklamání, že booklet je černobílý. Lačnil jsem po více obrázcích ve stylu coveru. Nicméně i tak je velmi propracovaný s mnoha zdařilými malbami.
Font v bookletu je hooodně pěkný, ale trochu tím trpí čitelnost. K českým textům jsou přidány i anglické, řekněme volné překlady. Dle bookletu English lyrics samples. Tenhle nápad se mi fakt hodně líbí.

No a teď už nezbývá než vám doporučit album si zakoupit a kapelu tak podpořit. Třeba na jejich webu https://www.ssoge.com. Protože když jsem slyšel kolik vydání alba stálo, protočily se mi panenky. Za to úsilí a srdce, které do tvorby muziky dávají, si to rozhodně zaslouží.
0 Comments

7 dovedností, které musí ovládat začínající kapela

6/3/2019

0 Comments

 
Tento článek vyšel 8.2.2018 v magazínu Frontman

​Jak patrně víte, DIY je zkratka anglického „do it yourself“, tedy udělej si sám. A pokud jste začínající kapela, pravděpodobně se o vše sami opravdu staráte. Od muziky až po organizaci a případnou administrativu. Sami si vše zařizujete, domlouváte, platíte. Mám s tím bohaté zkušenosti a občas mě jímá hrůza z toho, co všechno bych měl znát a umět.

Picture
Vlastně až teprve jako trochu zavedenější a bohatší (rozumějte, chodíte do práce, takže máte nějaký normální budget), si můžete dovolit některé věci outsourcovat. Necháte si třeba vyrobit kapelní trička, abyste je nemuseli batikovat doma v garáži. Nebo si necháte natočit klip, abyste ho nemuseli točit na svůj iPhone.
Níže najdete sedm dovedností, bez kterých se v začátcích neobejdete. Uvádím heslovitě a z vlastní zkušeností to, co všechno jsem už pro kapelu dělal, použil, musel jsem se naučit nebo to dělali kamarádi v jiných kapelách. Neberte to jako nějaký absolutní seznam. Spíš takový nástřel, co vás může v této fázi vaší kapely čekat. Samozřejmě záleží i na tom, co a jak hrajete, kde hrajete, jaké máte nároky, jak jste daleko atd. A pokud jste už dál, můžete si teď oddychnout, co vše znát a umět nemusíte, protože to za vás udělá někdo jiný.

1. Muzikant a skladatel
Základní a nejdůležitější skill je ovládnout vlastní nástroj, zvládnout různé techniky hry, znát nástroj po technické stránce, umět si ho popřípadě poštelovat; v dnešní době snad už nevyhnutelně umět používat PC, popřípadě nějaké nahrávací zařízení; znát hudební teorii nebo být kruťák a spoléhat na sluch; znát a umět používat různé hudební počítačové programy; pravděpodobně nějaký notační program, nahrávací program (DAW), umět používat pluginy a knihovny (VST), hudební formáty wav, mp3; konverze; umět pracovat s externími zařízeními, různými krabičkami a udělátky; s midi, kvantizací, midi controlls; EQ; syntezátory a oscilátory.

2. Grafik, kameraman, DTP, znalec multimédií
Bude se vám hodit znalost nějakého grafického programu, ať už Photoshopu nebo třeba GIMPu, popřípadě dalších; neobejdete se v nich bez vrstev a průhlednosti (alfa kanálu); určitě by vám něco měly říkat formáty jpg, png, pdf; měli byste znát rozdíl mezi barevnými prostory RGB a CMYK a k čemu jsou; základy sazby, ořezové značky, spad, práce s textem a barevnými kanály; vypalování CD a příprava pro lisování (pokud se nespokojíte jen se streamem), ISO/obraz disku; red book; pro video se bude hodit znalost základů natáčení a kameramanského umu; kompozice; záběry jako celek, polocelek, detail; švenky; následně znát střihový program; základy střihu; greenscreen a klíčování; vyznat se v kodecích (H.264) a video kontejnerech (avi, mpg, mov); umět je konvertovat.

3. Právník
Měli byste vědět, jaké právní formy může kapela mít, co je pro vás výhodné a co ne a také kdy; znát právní náležitosti fungování kapely; když prodáváte merch či vstupenky, podnikáte, víte to?; znát licence, tedy svoje práva k vaší hudbě; případné zastoupení OSA či jinou organizací; jak je to v zahraničí; ASCAP.

4. Organizátor, promotér, manager
Budete potřebovat domluvit koncert, zorganizovat zkoušku, sehnat spoluhráče; telefon a mail snad umí používat každý; zde stojí za zmínku, že slušné chování je snad samozřejmost; mít přehled o webzinech a obecně médiích, kde můžete svoji kapelu propagovat; rádia; časopisy; nebát se ozvat; psát; vnucovat se (s rozumem); vědět, jak poslat dopis či balík i do zahraničí; někdy musíte řešit i clo; na koncert vás někdo musí dovést, takže řidičák se hodí; a auta se někdy pokazí.

5. Spisovatel, pisatel, reklamní textař
Formulovat do jedné věty základní info o vaší kapele, aby tam nic nechybělo a bylo to zajímavé, není úplně jednoduché; stejně tak psát příspěvky na sociální sítě s hrubkami není úplně košer; na psaní propagačních textů, příspěvků a článků se hodí trochu slohu a češtiny; psát poutavé, zajímavé titulky a nadpisy; pokud máte ambice i mimo ČR, tak znalost jazyka; dost se vyplatí minimálně angličtina.

6. Programátor, ajťák
Pravděpodobně budete chtít nějaký web kapely, ten musí někdo naprogramovat; znalost alespoň HTML, CSS, hodí se i nějaké PHP či jiný backend jazyk; databáze; bez dobrého SEO se dnes těžko obchází; vědět, jak nahrát video na youtube a jak mu správně nastavit metadata; jak zvýšit sledovanost; relevantnost; stejně tak si pořešit ostatní weby a profily, nejlépe aby fungovaly společně. A to je jen začátek. Můžete se pak ponořit do e-shopů, mailinglistů, různých online aplikací, affiliate programů... 

7. Kapelník, „kapelní šašek“ aneb odborník na vztahy
Kapela je přes to všechno také dost o práci s lidmi. Mít někoho, kdo stmeluje partu, dokáže urovnat spory a rozepře, je za všechny peníze; umět pracovat s lidmi; empatie; řízení; vedení...

​No, je toho ještě strašně moc. A je jasné, že nemůžete být odborníci na všechno. Čím víc toho budete dělat, tím povrchněji se dané oblasti dotknete a nebo vám to vezme strašně moc času. Takže popřemýšlejte, jak si práci v kapele rozdělit nebo ji delegovat na někoho jiného. A pokud jsem ještě zapomněl na něco veledůležitého, tak nám to hoďte do komentáře. A nebo se pochlubte, co bizarního jste se museli kvůli kapele naučit či překonat.


0 Comments
<<Previous

    Autor

    Kytarista, hudebník, režisér a taťka. Žije v Brně, vystudoval FIT VUT a hraje v kapele Rosa Nocturna.
    ​

    Hudební články
    7 dovedností, které musí...
    Muzikante, znáš noty?
    Hudební recenze!

    Sdílíte videa svých kámošů?
    Hudební škatule, škatule...
    Je důležitější um, nebo...

    ​Jak obstát při konkurzu do...​
    Jak najít správné muzikanty...

    Zasloužíš si hrát v kapele?
    Kritika a komenty: přejte...
    ​Proč místo 10 průměrných...
    ​Jak jsme s kapelou chtěli...

    ​Proč hraju na kytaru a ne...
    ​

    Ne-recenze
    Perseus - Mor
    Perseus - Říše vlků
    Donor - Devět křížů
    Ertha - And the stars went...
    Rissla
    Synæsthetics

    ​Surma - The light within
    Euphoria - Příběh vzdálených
    SSOGE - Smutnice
    Flowerwhile - Vzdálení
    ​Moravius - Hope in us
    Exist Immortal - Breathe
    Fall a prey - Torture box

    ​
    ​
    Různé
    Můj čas
    Než koupíte novou dřezovou baterii
    ​
    Žárovky a LEDky

    Kategorie

    All
    Hudba
    Povídka
    Různé

    RSS Feed

    Archiv

    June 2022
    May 2022
    April 2021
    December 2020
    April 2020
    March 2019
    January 2019
    December 2018
    November 2018
    January 2018
    December 2017
    April 2017
    February 2017
    July 2016
    June 2016
    May 2016
    April 2016
    February 2016
    January 2016
    December 2015

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band manager
  • Galerie
  • Kontakt