Tonda "Gabriel" Buček
EN | CZ
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band assist
  • Galerie
  • Kontakt

FatBat - Třinácté znamení

8/1/2025

0 Comments

 
Nedávno jsme s Rosou Nocturnou hráli se spřátelenou kapelou FatBat a dokonce mi bylo ctí pokřtít jim jejich nové album Třinácté znamení. A protože mám jedno CD i doma, tak jsem ho pořádně naposlouchal a tady si můžete přečíst pár mých postřehů.
Picture
Album už na první pohled zaujme pěkným coverem, na kterém je hlavním motivem Hadonoš. Proč Hadonoš? No protože právě jej si FatBat zvolili jako třinácté znamení zvěrokruhu. A Třinácté znamení je jak jméno písničky, tak celého alba.

Když jsem krabičku alba otevřel, čekalo na mě ještě větší překvapení. Na samotném disku, a i v trayi, je vyobrazen právě zvěrokruh i s oním třináctým znemním Ophiucha, který je vždy barevně odlišen. Zvěrokruh samotný je jinak jednobarevný, ale hodně krásně zdobený. A doslova mě uhranul. Kdybych měl vybrat nejlepší grafiky disků ze všech disků, co jsem kdy viděl, tak tento disk Třinácté znamení bude útočit na první příčku.

Když už jsme u krabičky, pojďmě mrknout rovnou i na booklet, kde najdeme texty písniček a mimo to jsou u každé uvedeni i autoři textu a hudby. To vždycky pečlivě studuji, kdo co na písničce udělal a tuto informaci oceňuji. Nechybí ani fotka kapely, informace o kapele, hostech, studiu a podobně. Na zadní straně alba je tracklist. Škoda, že nejsou uvedeny délky písniček nebo i celkový čas. Mě to vždy potěší.

Ale teď už pojďme na hudbu. Kapela hraje klasický heavy metal, dvě kytary v kapele to jistí. Celé album jede v jednom řádku a nikam z něj nevybočuje. Téměř všechny písničky mají silné sborové refrény a dostatek kytarových sól a riffů.

Album rozjíždí ve středním tempu jedna kytara, aby se k ní vzápětí přidala druhá, vyplnila zbytek stereopole a rovnou naskočila do písně Polibek hor. Refrén je v této písni více sborový, méně metalově úderný a působí tak trochu éteričtěji.

Druhý song, Třinácté znamení vás už pořádně rozhýbe, zejména pak krční svaly, jak budete házet hlavou. Co se textu týká, řekl bych, že je písnička o hledání svého místa, či škatulky v životě. A když taková škatulka neexistuje, není nic snadnějšího, než si vytvořit svoji vlastní, ve které nám bude dobře. Každý jsme přece originál.

Černé svědomí hraje ve středním tempu, začíná delším intrem, které obsahuje kytarové sólo, nicméně podklad pod zpěvem jede v rychlém tempu.

Musíš se rvát je pomalá metalová písnička, ve které se střídají jemné sloky se silnými sborovými refrény. Ke konci zazní procítěné sólo, které vygraduje do rychlých metalových běhů. Celkově jsou v písničce líbivé melodie a působí opravdu dobře.

Nehledej je tvrdá písnička s hodně řvanými a tvrdými refrény.

K.S.G. - rychlý metalový nářez o holce co jezdí motorky. Je to podle refrénu dost rozpoznatelná písnička, protože slova Kate Stunt Girl jsou zařvaná ve stopkách vždy na první dobu taktu. Dokážu si představit, že na motosrazech bude Kate Stunt Girl s kapelou řvát celý dav. A to bude hodně silný zážitek.

Jsme tu jen krátkej čas je filosofické zamyšlení nad tím, že tady na světě nejsme na věky. Zajímavě se zde střídají riffové pasáže v half-timu s rychlými pasážemi. Působí to dost dobře. Konec dozní jen akusticky a navodí na závěr tu správnou náladu.

Laid-Back riders je opět tvrdá věc o motorkářích s hodně drsným sborovým zpěvem v refrénech.

Zapomenout je velmi vydařený ploužák, kde se k akustické kytaře jako hostující nástroj připojí i violoncello. Písničce to dodá na atmosféričnosti a snové náladě. Já jsem na tohle ujetý, mně se bohaté aranže a hodně nástrojů líbí, takže je to pro mě i nejlepší skladba celého alba. Sólo na akustickou kytaru je třešničkou na dortu a ke konci i zajímavé překrývání hlasů.

A poslední Ruská ruleta začíná skvělým tapingovým intrem, které podkreslují tvrdé spodky. U toho jsem si chrochtal. Písnička je celkově tvrdá úderka, jak se na konec alba sluší.

Na závěr bych se chtěl dotknout dvou věcí. Album by si určitě zasloužilo ještě lepší produkci než má teď. Umělý, digitálně zprocesovaný zvuk asi nebylo to, co kluci pro toho album hledali, nicméně si myslím, že by trochu víc té moderní péče albu určitě prospělo. Zejména sbory by mohly hrát více spolu, působily by pak ještě mohutněji a více by tlačily. Třeba na konci mé oblíbené Zapomenout by překrývajícím se hlasům bylo lépe rozumět.

Co do textové stránky mě po poslechu album vyznívalo drsňácky a motorkářsky. Asi jsou to ty hlavní zapamatovatelné pecky. Pár písniček mi přišlo s filosofickým přesahem, což mám rád. Po přečtení textů v bookletu bych řekl, že ta filosofická stránka bude dokonce i převažovat a to mě mile překvapilo. V některých písních lze najít hlubší smysl než jen laciné popěvky. Navíc je na albu pár opravdu hezkých rýmů a obratů. Takže za texty, rozhodně některé, dávám velký palec nahoru.

A teď už mi nezbývá než vám doporučit album Třinácté znamení k poslechu.

0 Comments

Mylions - II.Mylion

5/1/2025

0 Comments

 
Dlouho předlouho mi už doma leží rest od kapely Mylions a to jejich druhé album II. Mylion. Tedy druhý milion. Mám pocit, že kapel, které svoje alba jen číslují, nějak přibývá. Mě osobně to přijde škoda, ale každého věc. V případě kapely Mylions je ale označení první milion, druhý milion, třetí milion docela vtipné. Snad v tomto duchu budou pánové pokračovat.
​
Picture
Pro ty, co kapelu Mylions neznají je třeba říci, že se skládá z ostřílených muzikantů, kteří už mají hodně za sebou. Za všechny budu jmenovat kytaristu Mirka Horňáka a klávesáka Jana Vrchotu. Takže od alba očekávám jak skladatelskou tak i hráčskou vyzrálost a rovnou můžu napsat, že to tak i je. Na albu neslyším snad jedinou poplatnou vyhrávku, či tisíckát omletý doprovod. A když už tam něco podobného je, je to okořeněno zajímavým zvukem nebo efektem. Doprovody hrají zajímavé riffy, zajímavé doprovody. Celkově mě pestrost baví.

Na druhou stranu album není přeumělkované. Pro mě osobně se jedná o poctivý bigbeat či hard rock, chcete-li. Celé album si drží tento koncept a moc neuhýbá, což každý bigbíťák samozřejmě ocení.

Nemá tedy cenu pitvat každou písničku zvlášť, pojďme si projet jejich hudebně rozlišovací znaky a zajímavosti.

Titulní píseň Carpe diem – Užívej dne, začíná velkolepým intrem do kterého zazní první slova písně: „Když ti tvoje holka nechce dát...“. Tento první verš naprosto výstižně charakterizuje celé album, které je o holkách, láskách ztracených i najitých, hospodách a štamgastech, motorkách a vše co k tomu patří. Nemůžu si pomoct, ale tohle album se opravdu těm, kteří se považují za bigbeaťáky, prostě musí líbit.

Když písnička začíná startováním motorky, jak se asi bude jmenovat? Ano, Cesta do pekel a v takové písničce samozřejmě nesmí chybět ani anglický popěvek Highway to hell. Trochu by se zdálo, že nám do písničky kluci naservírovali všechna hardrocková klišé, ale proč ne. Ono to funguje. Navíc se mi v písničce dost líbila zpěvová melodie. Na konci pánové opět nasednou na silné mašiny a odjedou rovnou do pekla. Já osobně bych se mu raději vyhnul.

Když je další písnička o čase, proč ji nezačít tikáním? Pěkný rozpoznávací znak. Čas tvý rány nezahojí vás rozhoupá ve středním tempu a současně je jméno písničky i základním veršem, který si s kapelou rádi zazpíváte i na koncertě. Ke konci je emotivní mluvená pasáž odkazující na naléhavost času.

Přelétavá je pěkná balada se zajímavými harmoniemi.

Deviant je tvrdá úderka. Hned za ní následuje hard rocková klasika s typickým začátkem, kdy to rozjedou bicí, přidá se kytara a nastoupí zpěv. Určitě si v této písničce vychutnejte flangerové kytary a zajímavé klávesy. A co myslíte, že je pro bigbeaťáka ráj? No přece hospoda, řádně černá, takže písnička se jmenuje Černej ráj.

Katedrála sice není balada, ale dá se označit za hardrockový ploužák a zpěvák zde má opravdu fajnou barvu hlasu. Závrať bych označil za klasický bigbeat.

Mě se neptej je postavená na jednoduchém bum čvacht, ale písnička díky tomu dostává patřičný drive. Kytara hodně využívá kvákadla.

Když uslyšíte kovadlinu o čem písnička bude? O kováři. Kdybych já byl kovářem je hravá písnička a libí se mi propojení textu s muzikou. Když se zazpívá „ozvěna“ a ta se pak ozve i v hudbě na nástrojích, to je přesně, to co se mi na muzice líbí a co oceňuji.

A poslední Titulková je opravdu titulková. Klidně bych si ji dokázal představit v nějakém filmu. Jedná se víceméně o pomalou instrumentální skladbu, kde hezké melodie hraje akustická kytara. Tahle skladba se mi líbí z celého alba nejvíc. Jsem prostě sentimentální. Hodně zajímavý prvek je, že se kapela na konci písničky představí. Obsazení kapely si tak nejen přečtete v bookletu, ale i poslechnete na konci alba.

Album je vydané jako digipack. Nedá se zde ani mluvit o nějaké grafice, podklad je jednoduchý šedo červený. Nicméně to pánové dohnali lesklými prvky na matném podkladu. Jedná se o loga, fotku kapely a logo alba. Za to je musím pochválit, protože je to docela netradiční prvek.
Z bookletu se dočteme složení kapely, nějaké info, kdo co na albu dělal a tracklist.
Moderně využili QR kódů, aby se fanoušci dostali na jejich web, k textům, videím a facebook. To je v dnešní době moc fajn, jít s dobou. Jenže zcela chybí texty tištěné a to zase fajn není. Já když poslouchám cédo, rád u toho listuji bookletem, prohlížím si grafiku a čtu texty. A tady mi tento vjem zcela odpadl. Za mě je to škoda.

Slovo závěrem. Jste-li odkojeni starou školou hard rocku, neváhejte ani chvíli, budete nadšeni. A pokud si myslíte, že bigbeat není váš šálek čaje, tak si minimálně rozšiřte hudební obzory, ať víte, jak se dnes hraje hard rock.
0 Comments

Budeš řvát

23/10/2023

0 Comments

 
Picture
„Stejně budeš řvát.“
„Nebudu.“
„Každej řve.“
„Já nebudu.“
„Budeš. Každej spustí, když ho začnou bít.“
Seděli vedle sebe na židlích v dlouhé, nekonečné řadě a čekali, až na ně přijde řada. Až je zavolají do dveří. Všichni ostatní seděli mlčky a přemýšleli, co je čeká. Připravovali se.
Ale ne tihle tři. Ti se spolu bavili tichým hlasem, snad aby nevzbudili moc pozornosti.
Jejich označení byla 8 018 615 430, 8 018 615 431 a 8 018 615 432. Ale pro jednoduchost jim říkejme třeba Petr, Pavel a Patrik.
Na jménech nesejde. Sejde na tom, co se stane, až je zavolají a projdou dveřmi.
To ale nikdo nevěděl. Z těch dveří se totiž ještě nikdy nikdo nevrátil. Jakmile si je zavolají, každý vejde dovnitř, ale nikdo už ven.
Sem zpět se dostávají, kdo ví odkud, jen zkazky. O utrpení, které je za dveřmi čeká. O bolesti a zmaru.
Ale kdo ví, co je na tom pravdy. Proč by je tam posílali, kdyby to tam bylo tak zlé.
Dveře se otevřely a neznámý hlas, který jako by zněl odnikud celým prostorem, oznámil číslo. Ten co byl na řadě se zvednul a rozvážným krokem se vydal vstříc temnotě, která bylo to jediné, co bylo ve dveřích vidět. Naposledy se před nimi zastavil, ohlédl se a vešel. Dveře se za ním zavřely.
Opět zavládlo ticho. Všichni jako by naslouchali, jestli se z poza dveří neozve nějaký zvuk. Hlas, sten.
Nic.
Naprosté ticho.
Po chvíli ho svým tichým hlasem přerušil Petr: „Já jsem prostě slyšel, že první co tam s tebou udělají je, že tě začnou bít, dokud nezačneš řvát.“
„Proč by to někdo dělal?“ oponoval Patrik. „Ať nás tam čeká cokoliv, tu radost jim neudělám.“
„Prý z toho radost nemají, prý je to pro tvé dobro,“ vysvětloval Pavel.
„To mi rozum nebere,“ řekl rezignovaně Patrik.
„Nikdo neví, co je za těmi dveřmi. Prostě musíš vejít a uvidíš.“ pokračoval Petr.
Ale Patrik se nechtěl nechat jen tak odbýt: „Proč to někdo nezjistí? Proč nám neřeknou, co nás tam čeká? Kdo tohle vymyslel?“
Měl plno otázek, které ho nenechávaly klidným. Otázky měli všichni. Odpovědi neměl nikdo.
Ozvalo se další číslo a do dveří vešel opět ten, co seděl na konci řady. Jeho křeslo se zasunulo do podlahy a bylo slyšet jak se někde pod zemí vrací zřejmě na nedohledný začátek fronty. Celá řada se posunula o jedno místo směrem ke dveřím. A tak to tu chodí. Ti, co čekají, sedí na křeslech, které je postupně přibližují ke dveřím. Jakmile jsou na řadě, vejdou do dveří a už je pak nikdo nespatří.
První z trojice přišel na řadu Petr. Když zavolali jeho číslo, Petr se trochu nervózně, ale odhodlaně zvedl. Pavel ho chytil za ruku a stiskl mu ji.
Petr se na něj usmál a vešel do dveří. On věřil, že i přes to, co všechno se proslýchalo, ho na druhé straně čekají spíše dobré věci.
Pavel přišel na řadu po Petrovi.
„Nebudu řvát.“ prohodil k němu ještě naposledy Patrik.
„Třeba se tam potkáme a uvidíme,“ řekl Pavel a zmizel za dveřmi.
Patrik zůstal se svými myšlenkami. Neměl náladu bavit se s někým dalším. Vlastně ani nebylo o čem. Už za chvíli zjistí, co ho čeká.
Když hlas oznámil číslo 8 018 615 432, vstal a vykročil směrem ke dveřím. Jeho krok byl trochu nejistý. Jako když dlouho ležíte a pak rychle vstanete.
Nedal ale na sobě nic znát a prošel dveřmi.
Byla tam naprostá tma. Dveře se za ním ihned zavřely. Zavřel je někdo nebo se zavřely samy? Nedokázal říct. Nevěděl, jestli je v nějaké místnosti nebo vyšel ven. Chvíli se snažil všemi smysly vnímat, co je kolem něj, ale na nic nepřišel.
Kolem byla jen neprostupná tma.
Stál a čekal.
Nevěděl jak dlouho tam už je. Pět minut? Den? To snad ne.
Chtěl udělat krok, ale jakoby nebylo jak. Abyste mohli udělat krok, musíte na něčem stát, ale on nestál. Natáhl ruku, chtěl nahmatat zeď. Ale kterým směrem má natáhnout ruku? Ztratil veškerou orientaci. Vznášel se? Plul?
Jediné, co si uvědomoval bylo, že dýchá. Ale i to bylo zvláštní, protože ústa měl zavřená a plíce se mu nedmuly.
Pak přeci jen začal něco vnímat. Začal vnímat pohyb celého prostoru. To prázdno, ve kterém se nacházel se s ním hýbe. Po nějaké době začal slyšet i zvuky. Prvně nezřetelně, ale když se soustředil, rozeznal i hlasy. Vzdálené a tiché.
Mluvily k němu odněkud z té tmy.
A pak to přišlo. Nad hlavou uviděl malé světlo, které se začalo zvětšovat. A nějaká síla ho začala tlačit směrem k tomu světlu. Jenže čím blíž k tomu světlu byl, tím víc se mu začalo chtít spát a on upadal do zapomnění. Chtěl vidět kam jde, co je v tom světle, ale čím víc se na to soustředil, tím rychleji se ztrácel. Ani si neuvědomil, když přestal vnímat úplně.


Petr začal řvát hned.
Pavel začal sotva se ho dotkli.
Patrik držel. Chytili ho za nohy a pověsili hlavou dolů. Na jeho záda dopadly první rány, ale Patrik držel. Nevydal ani hlásku. Přece nezačne řvát. Přece jim tu radost neudělá.
Lidé kolem něho znejistěli, bylo vidět, že jsou zaskočeni. Tak dlouho to normálně netrvá. Získal si pozornost, protože se na něho upřely všechny oči v místnosti.
Dopadla další rána. Tentokrát byla o něco silnější.
To už Patrik nevydržel a z plna hrdla se rozkřičel. První nádech byl překvapivě slastný. Až se toho sám lekl.
Jedna z žen, která stála nejblíže se na něj usmála: „No vidíš, chlapečku. Ty bys nám ještě nahnal strach.“
Pak se obrátila na ženu ležící v krvi na posteli.
„Tady máte maminko, krásný chlapeček.“
Patrik už neřval, spokojeně dýchal.


0 Comments

Rebel - Nenurial

24/9/2023

0 Comments

 
Mám naposlouchanou novou desku kapely Rebel s tajuplným názvem Nenurial. Tentokrát ovšem zpříjemnila cestu autem z koncertu celé kapele. Nejen že jsme si ji poslechli, ale také řádně rozpitvali. Auto plné muzikantů, takže o různé postřehy nebyla nouze. Ty moje vám přináším níže.
Picture
První co uslyšíte v úvoních taktech alba je akustická kytara. Ne, nejedná se o folkové album. Metal a pozitivně laděná kytarová melodie prolnutá se samply přijde hned vzápětí. Hraje instrumentální intro nazvané Zrození, které plynule přejde do písničky Znamení draka. To se nese v podobných melodiích. Jedná se o typický melodický power metal.

Samhain začíná přechodem na bicí a o něco tvrdším riffem na kytary. Ty v průběhu písničky zahrají pěkné arpeggia. Zhruba uprostřed songu je vkusná symfonická mezihra.

Rudý úsvit drží metalový styl od začátku do konce.

Valhalla začíná akustickým intrem, rozjíždí se pozvolna, postupně se přidá i zkreslená kytara, která hraje zajímavý spodek do stále znějící akustiky. Zpestřením písně je mužský recitativ.

Nenurial je instrumentální písnička, pozvolně začínající na housle, které doplní líbivá vyhrávka na akustickou kytaru. Ó a ten flažolet na závěr.

Cesta králů jede pěkně od podlahy. V polovině skladby zazní vytříbená táhlá mezihra na kytaru prolnutá s varhany, následuje growl a vysoký diskinsonovský zpěv, což je vítané osvěžení.

Drakkar neuhýbá z vyjetých kolejích power metalového alba.

Další instrumentální věc ve jmenuje Legenda o Siegfriedovi. Skladba písničky nepřekvapí. Akustické intro, které se pozvolna překlene do elektrických kytar. Ovšem do velice pěkné pozitivní melodie.

Fafnirovo království a Dračí srdce jsou typické našláplé power metalové pecky.

Album uzavírá pomalá písnička Zakletá. Je jiná i tím, že v úvodu doprovází akustickou kytaru klavír. Škoda, že po intru zase nastoupí metalové power chordy, protože tím zapadne do zajetého monotypu alba. Jedná se spíše o pomalejší, táhlejší baladu.

Nevím, jestli Rebel album zamýšleli jako koncepční. Určitý příběh se na něm dá vypozorovat. Nabízí se například příběh jednoho dračího života od narození do smrti. Ovšem zhruba polovina písniček je typicky pohansko-vikingská. Takže takový mix draků a vikingů. Takový „Jak vycvičit draka“ styl :) I ten veselý power metal se k tomu výborně hodí.

Celkově pro mě písničky na album zní docela podobně. Bez nějakých výrazných změn. Kytary i samply jsou na celém albu dost podobné. Vyhrávky i riffy mně zní podobně. Skladba písní je také často dost podobná. Akustické intro, po kterém se přitvrdí a pak už se střídají sloky, refrény a kytarové mezihry (čest výjimkám). Samozřejmě těch změn tam je více a při pozorném poslechnu si to tam posluchač najde, ale celkově se to album naposlouchá docela rychle, a pak už tam není moc co objevovat. Mohla by tam být písnička v jiném metru, mohla by tam být čistě akustická písnička nebo třeba kytarové sólo s výrazně odlišným zvukem.

Jedním dechem ovšem dodávám, že velká pestrost je moje úchylka a jiní zase uvítají celistvost alba. Moje žena CD poslouchá pořád dokola. Ocenila Nenurial slovy: „Je to prostě veselé album, které se bude líbit všem. Není tam nic divného a náročného.“

Nejvíc se mi z celého alba líbí instrumentálky. Melodie v Legendě o Siegfriedovi je fakt vymazlená. A hodně dobrá je i Valhalla, už i pro svoji originalitu. Část kde se zpívá „Jdou ke svým bohům do Valhally“ je prostě silná.
​

Kapela Rebel album nahrála ve studiu Dark chamber sounds, což je záruka dobrého zvuku. Výborné je i grafické zpracování, které stvořil Petr Eric Hofmann. Na každé dvoustraně bookletu je tématický obrázek, takže je co prohlížet. V bookletu pak jsou texty k písním i základní informace, které byste chtěli o albu vědět. Mohl by tam být uveden ještě alespoň celkový hrací čas alba.

I u kapely Rebel budu apelovat na to, aby si vytvořili vlastní web. Nemusí se to zdát, ale pro kapely, které to myslí vážně, je to důležité místo vlastní propagace.

Pokud mám správné informace, je to první dlouhohrající album kapely. Před tím vydávali singly a EP (tak třeba i na takové informace je dobrý web). Takže na takovou pomyslnou prvotinu kapely je to nadprůměrně dobrý výkop. Například ve srovnání s prvotinou naší Rosy Nocturny je tohle album o hodně dál.

A jelikož kapelníka Rebelů, Adama Langra, znám osobně moc dobře, vím už teď s naprostou jistotou, že příští album bude zase o velký kus dál. Ale to bych předbíhal. Teď si vychutnejte Nenurial, dokud je ještě čerstvý.
0 Comments

Sarkonia - Cesta

24/3/2023

0 Comments

 
Sarkonia je po Rissle další tajemná kapela. Místo toho, abych si otevřel web kapely, kde vždy čekám základní info, musel jsem chvíli googlit, abych zjistil, že jsou z Olomouce a že svoji tvorbu definují jako melodický metal. Nedávno jsme s nimi s Rosou Nocturnou několikrát hráli, já v rukou držím jejich poslední album Cesta a zde si můžete přečíst, jak ho vnímám a jak se mi líbí.
Picture
Kapela opravdu hraje melodický metal. Krásných melodií mají na albu hodně. Nebál bych se v případě jejich alba Cesta použít i přídomek elektro. Hodně si hrají se synty a moderními elektro prvky. Hlavně v intrech používají i další zajímavé prvky, připomínající etno nebo folk, které kapelu odlišují od ostatních.
Pojďme nyní poslechnout album a jednotlivé písničky.

Volání je epické intro, plné syntů, elektroniky a těžkých tympánů.
V polovině se přidají elektrické kytary a intro se jakoby zlomí do začátku písničky. Posluchač už už čeká zpěv. Ten ale nepřijde. Jedná se pořád o jeden instrumentální track. Sarkonia jím začíná i koncerty a není divu. Tato skladba dokonale navodí atmosféru toho, co přijde potom. Přivolá vás do světa Sarkonie.

Strážné majáky jsou vlajkovou lodí tohoto alba. A Sarkonia měla při výběru úvodního songu šťastnou ruku, protože tohle je opravdu výborný kousek. Sedmistrunné kytary drtí těžké riffy a v písni se střídá mužský chraplák s jemným ženským vokálem. Písnička je vhodně okořeněná moderními elektronickými samply. Při pozorném poslechnu bych se nebál srovnání s Amaranth. Tím nemyslím, že by je kopírovali, ale že mají stejně dobře provedené aranže v tomto duchu.
Refrén je v písničce opravdovým vrcholem a písnička je díky němu krásně zapamatovatelná.

Tak jen pojď je víceméně přímočará úderná písnička s nenucenou basovou vyhrávkou v půlce, jako zpestření. Co si vyberete, pravdu nebo lež? Na to se vás kapela ptá v textu písničky.

Zrůdy začínají opět velmi vydařeným intrem. Zajímavý nástroj a rytmus posluchače ihned naladí na správnou strunu. Metalové kytary na sebe nenechají dlouho čekat. Zrůdy drží metalovou laťku a nepolevují. Na příslušném místě se kapela vrátí k motivu intra, takže písnička působí pěkně konzistentně (jsou prostě kapely, co dají intro, které ale se zbytkem písničky nemá nic společného) a než nastoupí na poslední refrén, předloží nám zajímavý kytarový rytmus, podpořen samozřejmě ostatními nástroji.

Temný anděl je pomalejší balada, kde kromě kytar hraje prim i klavír. Přestože je písnička pomalejší, rozhodně neztrácí na údernosti. A přestože je to jedna z nejdelších skladeb na albu, ani trochu jsem se u ní nenudil.
Občas mi při poslechnu tohoto alba uniká význam některých veršů, respektive toho, co nám kapela chtěla sdělit. V tomto songu například verš: „Duše nás dvou až k nebesům vznést.“ Jako by tam něco důležitého chybělo. Ani z kontextu jsem to nějak nepobral a tajně podezírám textaře, že si prachsprostě ulehčil práci, aby se verš rýmoval.
Na druhou stranu zase refrén v tomto songu musím pochválit. Ten se mi líbí jak textově tak hudebně,

Písnička Úsvit, opět začátek perkusivní intro, ke kterému se přidají smyčce a posléze i kytary a zpěv. Respektive jen vokál zpívající úúúú ááá a podobné hlásky, něco ve stylu etnických zpěvů. Ale je to opravdu výborné a dost se mi to líbí. Na konci písničky je ještě zpívaný dovětek. Není špatný, ale kdyby v písničce nebyl, vůbec by to nevadilo. Naopak by to byla taková intermezzová skladba, pěkně ucelená a při tom dost originální.
V bookletu je text uveden na začátku následující skladby. Tak teď jsem zmaten, jestli to má být konec Úsvitu nebo začátek S láskou tvá nenávist. Někam se Sarkonii asi vloudil šotek. Navíc je v bookletu písnička uvedena jako Úsvit, ale v samotném CD textu je uvedena jako Svítání. Tak buď je tam těch šotků víc a nebo si s námi kapela hraje hru „hledej naše vtípky“. :)

S láskou tvá nenávist je opět tvrdá skladba, kde se střídá nabroušený mužský hlas s čistým ženským. Písničku krásně ve slokách doplňují perkuse, tuším bonga nebo něco takového to bude. Nechybí instrumentální intermezzo, které je dost dobré, zvláště jak se k němu přidá zpěvačkou vyvedený prostý popěvek ááá.

Elektronické intro, přidají se kytary, začne zpěv. Sloka. Střídání ženského a mužského zpěvu. Písnička Třináctá komnata a na tomhle albu už docela opakující se schéma skladby. Nicméně výborně vyvedený refrén celé song staví do úplně jiného světla. Později si můžeme vychutnat i polyrytmus, když kytara hraje trioly. A hned na to navazující refrén, kde bicí hrají half time, či jak to nazvat, takže se zdá, že je pomalejší. Výborně zkomponované.

Album uzavírá písnička Nic už nebude stejný. Intro je tentokrát na klavíru, který hraje zajímavý melodický postup. Metalové kytary nastupují o chvíli později. Následuje Sarkoní klasika ve střídání slok a refrénů s nechybějící mezihrou.

Celé album má necelých 41 minut. Chtěl bych, aby bylo delší, protože se krásně poslouchá, ale chtěl bych tam víc písniček typu Úsvit. Ostatní písničky se mi zdají podobně schématické. Intro, sloka, ref, mezihra, ref... navíc i s podobným soundem. Všechny jsou ve čtyř čtvrťovém rytmu (pokud mi něco neuniklo) i v podobném tempu. Když člověk album poslouchá jen na podkres a nevnímá ho, působí písničky docela stejně.

Rozhodně bych Sarkonii na tomhle albu pochválil refrény a intra. Refrény jsou správně vygradované a úderné. Jsou to ty nejlepší a nejchytlavější místa písniček, tak jak mají být.
V intrech jsou zajímavé rytmy a fakt zajímavé zvuky.

Místy jsem měl problém porozumět, co zpěvačky zpívají. Hlavně v místech, kde se třeba melodie a zpěvové linky překrývají. A občas jsem měl na ženských vokálech pocit nějakého chorusu, který zpěv rozplizne. Nevím, jestli je to je záměr udělaný nějakým efektem (aby to znělo víc moderně) a nebo to vzniklo díky dvojení hlasu, ale místy mně to přišlo moc.

Booklet je graficky pěkně zpracovaný, takže je při čtení textů i co prohlížet. Jako originální bonus je v úvodu bookletu příběh, z něhož se dozvíte kdo je to Sarkonie. Super, oceňuji.
Bohužel je to vše, co v bookletu je. Chybí informace kdo ten krásný booklet vytvořil, nedozvíte se, kde se deska nahrávala, kdo ji produkoval. Možná to vše dělal někdo z kapely, ale v tom případě i to tam může být uvedeno. Není uvedena délka alba nebo písniček. Nejsou uvedení autoři. Nedozvíte se, kdo hraje na jaký nástroj. Přijde mi to docela škoda. Tohle jsou přesně ty informace, které já v bookletu vždy hledám.
Kapela má v bookletu fotku, ale místo občanských jmen mají hráči uvedené jen umělecké pseudonymy. Stejně jako na webu. Mně to už v dnešní době, kdy se hraje spíše na autentičnost, přijde trochu zbytečné. Ale je to rozhodnutí kapely a v podstatě je to milé. Ale vidím tam jedno mínus. Když je dnešní svět o kontaktech, tak nemám možnost jak jednotlivé muzikanty kapely kontaktovat. Žádného Danae jsem na facebooku nenašel, abych si ho přidal do přátel. A pokud bych chtěl např. s jejich zpěvákem nějakou spolupráci, nenajdu ho. Budu muset psát na oficiální mail Sarkonie: „Ahoj kapelo, nezazpívá si váš zpěvák se mnou duet?“ Tak to jen tak na zamyšlenou. Každá kapela se prezentuje podle svého uvážení.

Poslech tohoto alba rozhodně doporučuji. Zvláště příznivci symfonického, melodického metalu si přijdou přesně na své. Stoprocentně dodaná zásilka.
0 Comments

Sandonorico - Nová ZeMě

9/3/2023

0 Comments

 
A mám tu další CD. Tentokrát je to kapela Sandonorico, se kterými jsme v zimě hráli, a jejich album Nová ZeMě. (Jo, takhle použitou ZeMi jsem už viděl, hádejte kde.)
Zde si můžete přečíst, jak se mi jejich album poslouchalo a jak na mě osobně působilo.

Picture
Zrození je instrumentální intro jaké byste pod podobným názvem od symfonické kapely očekávali. Najíždí synty, přidá se klavír, pak nějaké hluboké tóny, které řemeslně doplňují výšky. Těsně před koncem gradace, která plynule přejde v další track Počátek.

Tam klavírní part přebírá kytara a dále song ještě graduje, než přijde zlom, aby se po něm vše znovu rozjelo. Přidává se violoncello, které místo zpěvu hraje hlavní melodický motiv. Opět zvrat a ve finále navíc ještě kraluje mohutný sbor.

Třetí skladba Pandořina skříňka začíná hororovým zvukem kláves, aby se po chvíli přidal zbytek kapely. Po krátkém intru již zazní i zpěv Zuzany Janišš. Je to písnička ve středním tempu, trochu tvrdšího rázu, v polovině písně se přidá i growl. V některých pasážích kraje kapela zajímavý tečkovaný rytmus. Vysoké tóny kláves mně zde občas trochu tahají uši, ale to je věc vkusu. Konec písničky dozní v tónech hororové hrací krabičky - Pandořiny skříňky.

Sedm vran (naštěstí ne Sedmero krkavců :) - viz jedna z mých předchozích nerecenzí) má folkovější nádech. Je to dáno melodií zpěvu, využitím vícehlasů a flétnou, která v této písni hraje zajímavé melodie. Zazní harmonicky netradičně stavěné sólo na violoncello a píseň spolu se zpěvem ukončí velmi vydařený dvojhlas na flétnu.

Kurtizána a kněz začíná krátkým intrem na zvuk kostelních varhan. Brzy se ale připojí zbytek kapely s violoncellem. To zde hraje významnou roli a spolu se zpěvem tvoří zajímavé pasáže. Kromě varhan v písni zní i synt, což mi přijde trochu škoda. Písnička by mi přišla celistvější, kdyby tam klávesy celou dobu hrály ty varhany a nestřídaly se tolik zvuky.
Poprvé zde uslyšíme fajné kytarové sólo. Konec skladby patří opět violoncellu a varhanám.

Šumící oceán a zvuk vln nás uvedou do písničky Převozník. Pozvolna se začínají prolínat hluboké tóny a rozezní se teskný klavír. Do toho několikrát vstoupí kapela s dominujícími smyčci. Jedná se o pomalou písničku, kde hlavní podklad hraje klavír rozkladem akordů, který nás provází první polovinu skladby. Později se samozřejmě přidají i ostatní nástroje a téměř v doomové atmosféře doprovází zpěv a sólové nástroje. Uslyšíme asi minutu dlouhé teskné sólo na violoncello nad podkladem zmenšených akordů. Následuje zpívaná část a sólo na kytaru. Konec patří naléhavému ženskému growlu. Konec písně je stejný jako začátek, oceán, klavír a krátké rázné vstupy kapely. S téměř devíti minutami se jedná o nejdelší píseň na albu.

Karneval navazuje tvrdším intrem, ale nabylo by to Sandonorico, kdyby hned nezměnili ráz písničky. Jedná se o muzikálovější kousek, kde se střídají nástroje, nálady, hlasy, styly zpěvu, tempo. Je i harmonicky netradičnější.

Krásné intro na klavír a violoncello otvírá baladu Zima. Pro mě je to nejhezčí skladba celého alba. Má jednotný styl, žádné zvraty a změny, což je v kontrastu celého alba vítaná změna. Změna k jednotnosti. Zpěvačka navíc píseň zpívá v hlubší poloze, kde to jejímu hlasu dle mého opravdu sluší.

Klavírem a ostrým nástupem kapely začíná píseň Jenom si berem. Je to energičtější kousek kde dominuje klavír a drží si tempo pěkně až do konce.

Padlí andělé je další z muzikálových kousků trochu tvrdšího rázu s válečnou atmosférou. Naléhavý zpěv přednášející nám o vojákovi, válce a smutném konci, vhodně dotváří atmosféru celého songu. Pochodový rytmus a další prvky, jako třeba výstřel na konci písně, to vše ještě podtrhnou. I tato písnička mi utkvěla v hlavě.

S více než sedmi minutami je Osvobození druhá nejdelší skladba na albu. Začíná pomalu klavírem, ke kterému se přidá zpěvačka. Později se přidá zajímavými stopkami kytara a zbytek kapely. Písnička je to spíše pomalejší, ale občas se dostane i do obrátek. Místy mi připomíná Markytánku od Lucky Vondráčkové. Vzhledem k délce skladby a spíše kratšímu textu je v písni hodně instrumentálních částí. V podstatě je instrumentální celá poslední třetina, kde se ke konci přidá sbor. Úplný závěr písně patří zvonům.

Melancholický klavír s violoncellem otevřou předposlední píseň Nový den. Je to takový rockový valčík. Hluboké tóny violoncella vibrují až v prsou. Bicí s kytarou se výborně doplňují a úplně nejlepší na celé písni je melodie zpěvu. Bere mě v tomhle songu za srdce.

Poslední píseň Říši věků začíná netradičně basa s hlubokými tóny na violoncello. Je to střednětempá zatěžkaná věc. Hlavní zpěv doplňují mužský vokál a growl. Místy má trochu arabský nádech.

Takhle jsem vnímal jednotlivé písničky a nyní celkový pohled.

Je naprosto jasné, že tohle je věc náročnější na poslech. Nebál bych se vůbec použít spojení progressive symfonic. Teď otázka jestli rock nebo metal. Z oficiálních stránek se o kapele moc nedozvíme. Takový ten obligátní úvod odkud jsou a co hrají, který kapelám připadá „přece úplně jasný“, ale který je zcela zásadní pro představení kapely novým posluchačům, jim tam chybí.

Přestože jsem na jejich facebooku našel, že se považují za metal, já si nemůžu pomoct, ale mě spíše znějí jako rock. Ten drobný rozdíl je pro mě ve zvuku kytary, který prostě na metal není dost metalový. I když ty metalové riffy by tam v těch písničkách byly. Ale netlačí to dostatečně.
Naopak musím pochválit aranže, které jsou propracované a rozhodně nemůžou nikoho nudit. Aby také ne, od školeného komponisty Lukáše Bradleyho. Pro posluchače, kteří mají rádi přímočařejší hudbu by to naopak mohlo být až moc, ale to už si musí vybrat každý, co se komu líbí.

Určitě vás také nenechá v klidu zpěv Zuzany, která to prostě umí. Studovaný hlas je slyšet a líbí se mi zejména ve středních a nižších polohách. Nabídne mimo vynikajícího rozsahu i zajímavé barvy a efekty. V některých písních si to sedlo jak p…l na hrnec. 

Nejvíce se mi z celého alba líbily písničky Zima a Nový den, výborní jsou i Padlí andělé. Excelentní je dvojhlas fléten na konci písně Sedm vran.

Fyzické CD je zpracované ve formě digipacku. Má fajn cover art, který je i na bookletu a CD. V bookletu jsou texty písniček a v podstatě veškeré info, které bych se z něj chtěl dozvědět. Kdo nahrával, kdo dělal grafiku, hosté a podobně. Mohla by tam být ještě alespoň hrací doba alba. Sandonorico se v tomto případě nemá za co stydět. Téměř 65 minut hudby na jednom albu se dnes už jen tak neslyší.

Velmi oceňuji grafiku v bookletu. Každá písnička má svůj vlastní obrázek, takže je co prohlížet.
​

A mně už nezbývá než vás pozvat k poslechnu Sandonorica.

0 Comments

Perseus - Mor

20/6/2022

0 Comments

 
Dnes budu opět psát o muzice olomoucké kapely Perseus. Tentokrát to bude jejich nejnovější album Mor. Jsem zvědavý, jak se jejich muzika od předchozího alba posunula.
Picture
První píseň Mor otvírá jemný ženský vokál. Zní akustický kytara, zní zvony. Přidá se hlavní zpěv v podání Miroslava Spilky. Atmosféra houstne, nastoupí elektrické kytary a píseň přejde do řádného metalu. Krásně vystavěný úvod do celého alba. Písnička je okořeněna harpsichordem a dostává tím trochu vibe jako Running Wild. Kytarová sóla ke konci písničky jsou inspirována klasickou hudbou a velmi jim to tu sluší.

Údernější Vizionář je takovou standardní power metalovou peckou. Text nabízí více možností interpretace, kdo že je onen Vizionář. Je na každém posluchači, aby si do něj promítl koho uzná za vhodné. Naprosto famózní jsou ovšem kytarové flažolety v refrénu. Naprosto perfektně načasované a vsazené do skladby. Taková malá drobnůstka a kolik parády udělá.

Kytary hřmí, bicí duní, to se roztančil Zbabělý tanec a z kola vás nepustí do konce skladby. Nebýt názvu, dal by se text vyložit několika způsoby, ovšem pojmenováním písně kapela dala najevo, jak je text zřejmě zamýšlen. V sólových pasážích se vystřídají oba kytaristé Jirka a Hans.

Karma je podle mě typický heavy metalový kousek. Těžké kytarové riffy zní téměř celou skladbu. Refrén je okořeněn sbory a je krásným kontrastem ke zbytku písničky. Tak jak by refrén měl být. Nechybí ani bravurně vyvedené kytarové sólo. Líbí se mi i text skladby, neb nad podobnými tématy sám přemýšlí. V životě máme sice každý jinou startovní čáru, ale jak si nakonec život nařídíme a jak ho prožijeme, záleží dost na nás samotných.

Písnička Jáma a kyvadlo je zhudebněná povídka Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poa. Aby jste pochopili význam textu, je dobré povídku znát. Pokud ji znáte, doceníte detaily a obsažnost textu. Než na samotný děj a úzkost kapela klade důraz na touhu odsouzeného žít. Hudebně je písnička v duchu celého alba, na kytarách vystavěný heavy metal. Je zde použito více samplů než v jiných kouscích.

Přestože písnička Zůstat a stát není o nic pomalejší nebo méně našlapaná než kolegyně na albu, je přeci jen více baladičtější a pozitivněji laděná. Příjemné zpestření. Kytarová sóla jsou vystavěna v duchu klasické hudby, líbí se mi zejména první část sóla mezi refrény ve spojení s doprovodem. Ovšem i ostatní části jsou vynikající a dotváří příjemnou atmosféru skladby, která dává kytaristům hodně prostoru se předvést. Písničku ukončuje klavír taktéž v klasickém duchu. Škoda, že tam toho klavíru nepropašovali víc. Celé skladba mohla mít trochu jiný výraz a mohla být ještě působivější.

Vybrnkávání v úvodu písničky V prachu hvězd se po první půl minutě přeline do metalu. Tempo a konstantní metalovou drsnost si udrží až do konce.

Podobně je na tom písnička Poslední soud, pojednávající o člověku odsouzeném na smrt stětím. Začíná vybrnkáváním na akustickou kytaru a hobojem. Hoboj mám hodně rád a tady je použit velmi vkusně. Jakmile se ozve zpěv mistra Spilky, mrazí mě v morku kostí. Hodně silný moment alba. Píseň se opět přenese do metalu. Tentokrát je na Perseus docela vydatně okořeněna samply. Už tím faktem se řadí mezi mé oblíbené. Navíc má i chytlavou melodii. Před koncem se nám opět předvedou kytaristé a konec je stejný jako úvod. Zpěv, akustika a hoboj. Krásná tečka.

Album uzavírá nejdelší sedmiminutová skladba Sedmero krkavců. Říkal jsem si, že to bude sóly uměla natáhnutá skladba, ale opak je pravdou. Je to výborně vystavený song a paradoxně je to jedna z nejlepších skladeb na albu. Začnu textem, který vykresluje známý příběh sedmi bratrů a jejich sestry. A Perseus se v této písničce vrátil ke klasickému vyprávění příběhů, které mi na tomto album zatím chybělo. Chválil jsem to na jejich předchozím albu Říše vlků. Na tomto albu, i když příběhy byly, byly pojaty více abstraktně. V Sedmero krkavcích se vrátili k plnohodnotnému vyprávění a opět opakuji. To jim jde velice dobře.
Hudba je zde podřízena dikci příběhu a i to je provedeno skvěle. Střídají se klidnější a tvrdší pasáže, ale protože to odpovídá zvratům v příběhu, nemám z toho pocit roztříštěnosti jako mám u různých progmetalových kapel. Tady to prostě dává smysl. Opravdovým skvostem je gradace zpěvu a hudby uprostřed písničky. V pěti, řekněme slokách, zde od jemného zpěvu a hudebního doprovodu celý song graduje. Na obrátkách nabírá jak hudba, tak především zpěv. Je to úplně famózní pasáž a budu s ní strašit všechny zpěváky z naší kapely, protože tohle z nich budu chtít také dostat. Ten závěr, kdy zpěv tlačí a řve, to je prostě energie, kterou v metalu chci slyšet. Neskutečný drive a zápal. Při slovech "Pravda se ukáže!" mně běhá mráz po zádech. Vskutku. Písnička je velmi silným závěrem alba.

Než přejdu k celkovému pohledu na album, chtěl bych ještě pár slovy zmínit problematiku inspirace autorů. A právě píseň Sedmero krkavců je na to ideální. Jde o to, že píseň Sedmero krkavců už existuje. Je to jako s divadlem, filmem, prostě vznikají nové a nové adaptace a verze. I my máme s Rosou písničku, která se jmenuje Krkavci. Je metaforicky vystavěna na příběhu sedmera krkavců, byť spíše pojednává o sedmeru smrtelných hříchů. A proč jsem ji nepojmenoval Sedmero krkavců? Protože sotva pár měsíců před vydáním našeho alba vydali Dymytry písničku Sedmero krkavců. Přeci song nepojmenuji stejně. A teď mi doma přistane album Persea a na něm vidím song Sedmero krkavců. A předpokládám, že nebude trvat dlouho a nějaká další kapela zase napíše písničku Sedmero krkavců. Tak se ptám sám sebe, jestli nám autorům dochází inspirace, a tak čerpáme ze známých zdrojů, a nebo jsou ony zdroje natolik silné, že máme potřebu je zpracovávat znovu a znovu, stále v nových kabátech a provedeních. Odpověď nemám a asi je to celkem jedno. Prostě se to děje, a pak už je jen na posluchačích, která verze se bude komu líbit. Tím to tedy nehodnotím negativně, prostě jen konstatuji fakt. Navíc je zcela jasné, že kapela Perseus prostě zpracovává známé i neznámé příběhy, legendy a pověsti. To že sáhli i po krkavcích tedy není vůbec překvapivé.

Co napsat o albu celkově, zvlášť když mám ještě v hlavě jejich předchozí album Říši vlků? Určitě posunuli o level víš zvuk. Sázka na zahraniční studio se jim tedy jistě vyplatila. Kapela hraje klasický metal, takže nějaké mnou oblíbené symfonické pasáže se zde nekonají. Samplů a orchestrací je zde poskrovnu, nicméně stále více než na předchozím albu. To ovšem neznamená, že by to bylo špatně. Perseus dokáže i s klasickým obsazením kapely udělat hodně parády. Oba kytaristé jsou velmi zruční, takže co jiní dohání housličkami a flétničkami, kluci z Persea zahrají na kytary. Hudba je tedy bohatá na riffy, vyhrávky a sóla. Je také vidět, že jsou na výši i skladatelsky. Časté postupy z klasické hudby či historizující motivy jsou znát a jsou skvěle zasazeny do skladeb. To se mi hodně líbí. Taktéž umí dobře pracovat se strukturou písničky. Refrény jsou vždycky nadupanější a údernější než zbytek písničky. (Výjimky připuštěny.)
Mezi tou spoustou metalu bych osobně uvítal i odlišnější kousek(y), ale jak vždycky dodávám, je to moje úchylka. Kompaktnost alba bude pro většinu posluchačů výhodou.
Taktéž nemohu opomenout zmínit originální barvu hlasu zpěváka Miroslava Spilky. Má výborný chraplák, pro tento styl hudby jako stvořený. Jako stvořený pro příběhy, které kapela vypráví. Díky němu je kapela Perseus ihned rozpoznatelná. Rozhodně se jim nemůže stát, že by zapadli do davu stejně znějících zpěváků, jak se to bohužel děje mnoha kapelám. Za což samozřejmě kapely nemohou. Na každý zpěvák může mít originální hlas (Gaussova křivka je sviňa). 


Nejvíce se mi na albu jednoznačně líbí skladba Sedmero krkavců. Perfektní je úvod a závěr písně Poslední soud a pasáž "V den i noc, černou nemoc" z Moru. Dokonalé jsou flažolety ve Vizionáři. Hodně silné jsou pro mě i refrény v několika dalších písničkách.

Cover a booklet je opět krásně zpracovaný. Doktor z doby morové ve steampunkovém oděvu je prostě pecka. V bookletu najdete texty. V textech jsem našel oproti nahranému zpěvu pár odlišností. Nic hrozného. Spíše jsou to takové ty drobnosti, co vás potěší, že jste něco našli. Každá dvojstrana bookletu má jinou grafiku, takže budete mít co prohlížet. Morová maska na poslední dvojstraně je luxus. Už kvůli tomu byste měli mít desku fyzicky doma. Nechybí ani profesionálně odvedená fotka kapely, graficky sladěná ke zbytku alba. To je super. Je vždycky jako pěst na oko, když má booklet nějakou grafiku a pak je do něj vsazena zcela nesouvisející fotka kapely. A abych nezapomněl, hodně se mi líbí grafické zpracování názvů písní. Někdo to neodflákl a dal si záležet. Palec nahoru.

Doplňujícího infa v bookletu je poskrovnu, ale nechybí nic důležitého.
Nemohl jsme přehlédnout také zajímavá jména hostů. A přijde mi velmi škoda, že na albu nejsou sólově, nebo aspoň trochu výrazněji (snad jen úvod Moru), aby si posluchači mohli vychutnat jejich hlasy. Zřejmě pro Perseus nahráli "jen" sbory.
​

Co na závěr? Pokud jste vyznavači melodického power metalu, máte rádi kytary a příběhy, tak neváhejte. Tohle je muzika přesně pro vás a určitě se vám bude líbit.
0 Comments

Perseus - Říše vlků

7/6/2022

0 Comments

 
V řadě na moji (ne)recenzi aktuálně čekají dvě alba kapely Perseus. Starší Říše vlků a aktuální z roku 2022 Mor. Říši vlků jsem sjížděl a naposlouchal už před lety hned po jeho vydání. Tak jsem si myslel, že ho projdu jen v rychlosti a vrhnu se na novinku. Ale po pozorném poslechu jsem zjistil, že by to byla velká škoda. Říše vlků totiž nabízí hodně zajímavé muziky. Pojďme postupně na to.
Picture
První skladba Kříže na obzoru začíná chytlavým sborovým popěvkem, který si s kapelou jistě zazpívají lidé na koncertech. Za podpory zbytku kapely tak otevře album v tom správném heavy metalovém rytmu. V písničce se ještě několikrát opakuje, takže ji pěkně spojuje a současně je pro mě i takovým znakem celého alba.
Po přečtení textu jsem zjistil, že se písnička odkazuje i na husitskou vozovou hradbu a onen popěvek by mohl být husitským chorálem, což je skvělé propojení.
Po uvedení do děje v prvních dvou slokách následuje delší mezihra, kde se vybrnkává na čistý zvuk elektrické kytary. Na úplném konci písničky zazní kytarové sólo.

Probuď se je motivační písnička a současně nás nabádá, abychom se měli na pozoru. V hlavě mi ovšem utkvěl zejména úvodní kytarový riff ze sloky. Je jednoduchý a chytlavý. Hodně chytlavý. Ihned se začnete pohupovat v jeho rytmu. Mě osobně přijde až téměř vtíravý, takže jsem pak díky němu písničku přeskakoval. To je ale pro kapelu asi dobrá zpráva, protože lidi na koncertě jistě zvedne ze židle.

Třetí písnička Hraběnka Báthoriová (to počeštění je takové zvláštní) je opravdový skvost. Tuhla písničku jsem si pamatoval už z dřívějška a ihned se mi vybavila. Už název napovídá o čem je její text a musím uznat, že příběh z pera Miroslava Spilky je podán velice věrně, poeticky a básnicky.
Verše jako "Čachtice dívek nemají, vyvraždila je potají," jsou opravdu výborné. Podobě i verš z refrénu "Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany.." podpořený muzikou je jednoznačně nejlepší místo celého alba. V textu kapela i nenásilně a vhodně poukazuje na slavnou kapelu Iron Maiden.
Na to, kolik se toho v písničce děje, není ani tak dlouhá. Začíná pozvolna na akustickou kytaru, postupně se rozjíždí, ovšem velice vhodně, není to žádný zdlouhavý nudný úvod, aby se pak za úpění elektrických kytar přenesla do toho správného metalového nářezu. Hutné riffy pak doprovází zbytek písničky. Za mě je tohle velice povedený kousek.

Jsou písničky, které mohou evokovat nějaký příběh. Když se například písnička bude jmenovat Červená Karkulka, budeme čekat pohádku o Červené Karkulce. No a jsou kapely, které by takovou písničku otextovaly pár hesly, nějaké popěvky a tradáá. Song je na světě. Takový přístup není ten, co bych já ocenil. A pak jsou kapely, které by v textu příběh nějak odvyprávěly. Lépe či hůře, kostrbatě nebo básnicky. Kapela Perseus, potažmo vrchní textař Miroslav Spilka mě i v následující písni Olomouc 1241 přesvědčuje, že nejenže patří do druhé kategorie. Tedy kapel, které příběhy vypráví. Ale dělají to ještě opravdu dobře a to stylem, který mám rád. A protože jsem tuto historickou událost neznal, moc rád jsem si z písničky doplnil vzdělání. Kapela událost popsala věrně.
Píseň opět začíná na akustiku a doprovod se nese, řekl bych v takovém romantickém, barokním stylu. Nejsem na starou muziku odborník, neberte mě za slovo. Škoda, že ten nádech staroby tam nezůstane po celou dobu písničky. Zazní zvony, které dotvoří atmosféru. Písnička dále graduje do metalu a v něm i končí. Úvod je ovšem nepřekonatelný.

Přichází na řadu plnohodnotná balada s názvem Sám ze dvou. Je to taková ta písnička, při které se na koncertě vytahují zapalovače, dneska mobily. Hudebně je to dle šablony intro akustika, později se přidají elektrické kytary.

Krkavčí věže naštěstí pravidlo porušuje a začíná hned zostra. Patří k rychlejším a tvrdším na albu. Ovšem zachovává si stále dostatek melodičnosti. Velice se mi líbí kytarový dvojhlas v sóle uprostřed písničky. Verš o údolí a domě mi silně navozuje vzpomínky na Holubí dům.

Putovní dluh opět šablona akustické intro, metalové pokračování. Je to spíše pomalá písnička, balada. A hodně mi připomíná staré písničky Argemy či Kernů. Jak hudbou tak textem. Ten nás nenásilnou formou vybízí k tomu, abychom si vážili toho koho máme. Tak jsem si to vyložil já.

Řízný metal, to je písnička Perseus. Vypráví, jak jinak, legendu o Perseovi. Přemýšlím, proč je písnička až téměř na konci alba. Song, který se jmenuje stejně jako kapela, bych sám zařadil někde na začátek. Inu, každý to vnímá jinak. V písničce nám kapela dávkuje zpívané pasáže s těmi instrumentálními. Výborně vyvážená věc, která musí určitě dobře fungovat na živo.

S páskou na očích je skladba středního tempa, kde dostanete jak hřmící metalové riffy, tak i poetičtější pasáže. Text jsem si tak nějak vyložil, že je o Spravedlnosti. O té která by měla s páskou na očích spravedlivě soudit pomocí vah ve svých rukách. Text plný veršů s rozpory jako například "Láska věrná, po hříchu černá". Taková se někomu může spravedlnost zdát. Nebo je to metafora? Básnický obrat? Posuďte sami. Písničku a i celé album zakončuje netradičně basa, když postupně všechny ostatní nástroje utichnou. Zajímavé.

Z celého alba se mi jednoznačně nejvíce líbí Hraběnka Báthoriová. Silný je i sbor v úvodu alba ve Znamení kříže a také bych ocenil Olomouc 1241.

I cover alba je graficky výborně vyvedený. Utápí se ve stínech a tmavých barvách, čímž navozuje ponurou atmosféru. Musíte na něj chvíli hledět, abyste pochopili, co vše na něm je. A že toho není málo. Cover jsem si pár minut pozorně prohlížel, abych objevil a docenil všechny detaily. Všimli jste si například, že ústřední postava v kápí kouří cigaretu?
Booklet je pak graficky zpracován variacemi a detaily z coveru. Dále v něm najdete všechny texty a fotografii kapely i se jmény. Osobně bych uvítal přidat délky písniček a celého alba, rok vydání jsem našel až malým písmem v copyrightu na disku. Sám nejsem dobrý češtin, ale chybějících čárek v textech jsem si všiml. Tohle by si podle mě kapela mohla pohlídat. Naopak oceňuji uvedené autory textů a hudby a dokonce i hráče, kteří hrají sóla. To je moc fajn.

No a příště už jejich nové album Mor. Tam zmíním kromě muziky a grafiky i nějaké další věci, které mi při poslechu Persea vytanuly na mysli.
0 Comments

Donor - Devět křížů

1/6/2022

0 Comments

 
Tentokrát rozpitvám zbrusu nové album Devět křížů kapely Donor. S Donorem jsme v loni na podzim odjeli s Rosou (a Rebelem) mini-tour, takže se s klukama známe a bude mi potěšením napsat pár řádek o jejich nové desce.
Picture

V prvé řadě tedy mi vyžrali skvělý nápad na Devět křížů. Také kolem Devíti křížů jezdíme po D1 a vždycky jsem si říkal, že by z oné legendy mohla být skvělá písnička. No a kluci ji napsali dřív než já. Dobře mi tak. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Album začíná písničkou Lovec duší, a jak se na power symphonic metal sluší, album musí začínat pořádným symfonickým intrem. Takže je to současně intro této písničky. Donor nás hned v úvodu pořádně nakopnout a nastaví vysokou laťku celému albu. V písničkách se mi vždycky líbí bod zlomu. Když přijde něco jiného, zajímavého. Tady se to stane po půlce písničky, když je kytarové sólo zahrané jen do samplů a kopáku.

I druhý, téměř, speed metalový, song Utopia začíná hodně epickým intrem. Přesně můj oblíbený styl hudby, když to hřmí a duní, ale je v tom současně dostatek melodiky. Kluci zde předvádějí svoje hudební a aranžérské kvality. Symfonická mezihra by klidně mohla být na albu mých oblíbených Nightwish. Dokonalost.

Úvodní trojici alba doplňuje již zmíněných Devět křížů na kterou kapela vydala i velmi povedený videoklip. Jedná se o přímočařejší, úderný metal. Ale provedený na světové úrovni, vyšperkovaný do posledního detailu. Opět vyzdvihuji orchestrace a symfonické prvky, protože na tom prostě ujíždím.

Ve čtvrté písničce Až jednou kapela mírně zpomalí. Ale jen tak, aby power metalový kytarový riff krásně vyzněl a vy si mohli ulevit namoženým krčním svalům (rozuměj od headbangingu) v jiném tempu než tomu bylo doposud. Místo symfonických nástrojů zde kluci zařadili elektroniku. Je to příjemné zpestření a písničce dodává moderní, dnes tak populární ráz. Nejhezčí na celé písničce je, jak jinak, mezihra na housle a klavír. Nicméně v hlavě vám utkví hlavní, velmi chytlavý verš „Až jednou, najednou“. Pro mě nejvíce zapamatovatelný z celého alba. Mimochodem, když jsem si přečetl název Až jednou, čekal jsem podvědomě ploužák, protože my máme s Rosou ploužák, který se jmenuje právě Až jednou. Ale opak byl pravdou.

Pomalá atmosférická písnička Nemám strach oplývající mnoha symfonickými prvky je pro romantičtější povahy. A pro mě. Dokonalá orchestrace, skvěle napsané samply.

Když chcete po pomalé písničce album zase rozjet začne další písnička něžným intrem, aby se pak pořádně rozjela. No a taková je Marie Antoinetta. O kom jiném než francouzské královně Marii, kterou nakonec sťali. Její příběh si vyslechnete podpořený energickou hudbou.

Zvonečky, ó zvonečky. Ty můžu dostat v jakémkoliv množství. Vlnky Divoké řeky mi jich donesly dostatek. Spíše pomalejší, rozvážnější písnička s výborným textem, mohutnými sbory v refrénu a dlouhou mezihrou okořeněnou kytarovým sólem.

Písnička Lež je strach mi utkvěla v hlavně už z koncertů, když ji kluci hráli na podzim. Už tenkrát mě oslovila na živo, takže jsem se na ni na albu těšil ze všech nejvíc. Může za to zřejmě pozitivně laděné metalové intro a velkolepá atmosféra hradních sálů a královských paláců. Je to prostě pecka.

Předposlední kousek Proč pojednává o nesmyslnosti válek. Jak aktuální. Tedy ono je to asi aktuální v každé době, protože pořád se někde válčí. Když kluci písničku psali a nahrávali, o Ukrajině nemohli ani tušit. Proč nezmizela pýcha, proč nezmizela chamtivost ptají se Donor a já s nimi. Hned by byl svět lepší. Snažme se o to.

Album uzavírá trochu temnější ovšem o to víc nadupaný Posel smrti. Současně je to s šesti a půl minutami nejdelší písnička. Nudit se u ní nebudete. Naopak vás tak nažhaví, že album budete točit rovnou znovu. Jeden poslech nestačí, ani dva. Desku budete žhavit do ruda.

Stejně jako hudba i booklet alba je na profesionální úrovni. A není se čemu divit. Grafika z finského studia Darkgrove design, kde kreslí booklety Korpiklaanům, Manowar a dalším světovým kapelám, je prostě sázka na jistotu. Jelikož s Darkgrove už spolupracuji delší dobu, ptali se kluci na zkušenosti a doporučení. Když jsem pak uviděl poprvé jejich cover, bylo mi hned jasné, že Darkgrove pro spolupráci zvolili. Skvělý rukopis Jana Yrlunda už věrně poznám.

Na coveru je ztvárněna mrtvá nevěsta a oněch devět křížů, podle kterých je pojmenované celé album. Vnitřek bookletu je vyplněn variacemi coveru. Není se čemu divit. Cena z Finska, kde mají navíc padesátiprocentní daň, prostě není nízká a není v možnostech normální kapely nechat si nakreslit čtrnáct různých obrázků.

U každého textu písničky jsou uvedeni autoři textu a hudby, což oceňuji. Nechybí seznam skladeb s hracími časy a další standardní informace, které do bookletu patří.
Takže nezbývá než konstatovat, že album je prostě odvedeno na nejvyšší úrovni nejen po hudební, ale i grafické a fyzické stránce.

O Donoru mám povědomí téměř od jejich začátků. Tenkrát mi přišli jako standardní heavík. Dnes smekám svůj cylindr a hluboko se ukláním neb tento hudební počin je pro mě blaženost od začátku do konce. Kapela udělala obří kus práce a obří krok dopředu. Je to poznat. A je to krásný důkaz toho, že když se kapela snaží a něco dělá, ne se jen utápí v letargii přehrávacích zkoušek, tak jsou vidět výsledky. Donor si jdou očividně za svým cílem a proto se jim zaslouženě daří. Postavili se tímto albem po bok dalších českých velkých symfo-metalových kapel.

Pokud jste tedy příznivci melodického metalu, určitě si album Devět křížů poslechněte, ideálně i podpořte Donor koupí desky. Stojí za to.
​
0 Comments

Ertha - And the stars went out

24/5/2022

0 Comments

 
Mám na stole další desku. Je to debut folk symphonic metalové kapely Ertha s podmanivým názvem And the stars went out. S jejich zpěvačkou Ereis, se znám už pěkných pár let. Nezpívala několik písniček a nespočet vokálů pro naši kapelu Rosu Nocturnu. Já jsem měl možnost nahrát Ertě kytaru do písničky Pilgrim.
Picture
Začnu trochu netradičně bookletem. Celý ho nakreslila Ereis. Nejen že krásně zpívá, ale i krásně maluje. Múzami a nadáním políbená to žena. Takže za grafiku dávám pomyslný plný počet bodů. Je to umělecké dílo a je co obdivovat. Booklet je doplněn o fotografii kapely, texty písní a nechybí všechny standardní informace, které byste v bookletu hledali a které nám Ertha chtěla sdělit. Snad jen délky písniček bych ještě uvítal.

Hudební devízou tohoto alba je bezesporu výborný zpěv zmiňované Ereis. Předkládá nám zde celou paletu barev svého hlasu. Od sopránů a operního hlasu až po hluboké altové rejstříky kabaretového rázu. Na albu jsem napočítal asi tak 5 slavných zpěváků, které mně v některých místech připomíná. Nemá v hrdle zlato, ale má jich tam rovnou pět.

Album je velmi pestré. Obsahuje vše od tvrdších symfo metalových pasáží, přes folkové kousky až po akustické minimalizmy. Je tedy opravdu co poslouchat a deska má několik hodně podařených a originálních pasáží, které asi tajně ukradnu do svojí tvorby :)
Celkově mně album přijde melancholické, ovšem nálada na něm je podána opravdu věrně. Ertha si také na natáčení pozvala několik hostů, zejména na tradiční akustické nástroje. Všichni jsou poctivě zmíněni v bookletu.

Kdybych mohl mít nějakou drobnou výhradu, byl by to zvuk kytary. Osobně bych si ho dokázal představit více metalovější. Předpokládám ale, že takovýto zvuk byl zřejmě záměrem kapely. Tedy aby zněli více folkověji než metalověji. Ertha nahrávala jako my ve studiu Sonidos a tam umí udělat výborný sound kytar. Možná právě díky tomu zvuku mě na albu více oslovily ty folkovější písničky. Ertha v nich dokázala vyčarovat okouzlující atmosféru středověku.

Pojďme si album projít. Jak už jeho název napovídá, texty jsou v angličtině.

První a současně nejdelší písnička alba, Resurrected začíná obšírným symfonickým intrem a navozuje ponurou atmosféru. V písni se střídá čistý operní zpěv a drsný growl. Dle textu se jedná o dialog Smrti a někoho, kdo ji probudil? Uslyšíte jak tvrdé growlové pasáže, tak melancholické části, které se v průběhu písně střídají dle dikce textu.

Písnička Angel není žádný slaďák, ale docela řízný metal. Ereis v něm ukazuje, že umí svému hlasu dát pořádný rockově špinavý koule. Není nouze o mezihry a vydařené vícehlasy v refrénech.

Guiding star začíná příjemným vybrnkáváním na harfu a tesknou melodií houslí. Přidá se elektrická kytara, aby po chvíli přenechala pole klavíru a jemnému zpěvu. Přestože se nejedná o žádný cajdák a kytary později v songu řádně hřmí, použitím folkových nástrojů, jejich kombinací a celkovým pojetím, bych písničku označil za melancholickou baladu. Při poslechu mně na mysli vytanula Walking in the air od Nightwish.

Z hvězdných dálav se přesuneme do ohněm vyhřáté hospůdky kdesi v hlubokých lesích. To poutník usedl ke korbelu piva. Akustická kytara se postará o úvod a doprovází nás i během písničky, kdy se střídají pomalejší akustické a metalové pasáže. Jelikož se jedná o příběh, střídají se i zpěváci podle pasáží. Pilgrim je vskutku výpravný song. Jak hudebně, tak textově. A když budete pozorně poslouchat, možná se i dozvíte, kdo je tím tajemným poutníkem.

Voiceless flute už je bez pochyby pomalá něžná písnička. Skoro na dobrou noc, aby se krásně usínalo. Akustická kytara s houslemi hrají divy, v refrénu to trochu přitvrdí kytara, ale jen tak akorát. A nevěřili byste, jak podmanivé může být prosté, krásně zazpívané ááááá. Recitativ na konci mě ihned připomněl konec písničky Will you be there od Michaela Jacksona. Jednak má hodně podobnou aranž, ale hlavně zpěvaččin hlas tu zní téměř jako Jackson. Každopádně tahle píseň je velmi povedená.

Trollbound je říznější písnička o královně, která vraždí trolly. Tak jsem si ji vyložil. V písničce se opět vystřídají ženské a mužské hlasy. Nicméně nejlepší pasáž songu je sólo na flétnu. Respektive dvě prolínající se melodie hrané na flétnu. Je to dokonce snad nejlepší pasáž celého alba. Nikdy bych neřekl, jak skvěle můžou spolu flétny znít.

Skymningen neboli Soumrak je víceméně zhudebněný verš ve švédštině. Zpěv a celá kompozice zní jako žalozpěv za zemřelého Gandalfa z Pána prstenů. Velkolepě a smutně.

Where the wolves are je taková muzikálová všehochuť se střídáním zpěváků, hlasů a nástrojů, kterou charakterizuje podivně šílený klávesový riff. Synty, varhany, housle, vše tam zazní. V úvodu písničky mě zaujala basová linka. Celkově docela zvláštní písnička.

Nastává krásné uklidnění v písničce Lost Grace. Opravdu dlouhé intro dává písničce nádech relaxační hudby. Prim má v této písničce mužský hlas a velice mu to zde sluší. Škoda jen zvuku tympánů. Mně zní docela uměle.

Dominus hominum začne jako příjemný středověký folk. Později se překlopí do symfonického metalu, což trochu násilně přetrhne vybudovanou atmosféru typické středověké hudby. Naštěstí se folk nevytratí zcela. Zejména rychlé postupy na flétnu jsou vydařené.

A na konec alba dokonalá tečka. Heavenless. Andělsky čistý zpěv Ereis s akustickou kytarou vás dokonale obklopí ve vesmíru, kde právě pohasly všechny hvězdy. Vy zavřete oči a jediné, co vnímáte jsou poslední tóny tohoto pestrobarevného alba. 

0 Comments
<<Previous

    Autor

    Kytarista, hudebník, režisér a taťka. Žije v Brně, vystudoval FIT VUT a hraje v kapele Rosa Nocturna.
    ​

    Hudební články
    7 dovedností, které musí...
    Muzikante, znáš noty?
    Hudební recenze!

    Sdílíte videa svých kámošů?
    Hudební škatule, škatule...
    Je důležitější um, nebo...

    ​Jak obstát při konkurzu do...​
    Jak najít správné muzikanty...

    Zasloužíš si hrát v kapele?
    Kritika a komenty: přejte...
    ​Proč místo 10 průměrných...
    ​Jak jsme s kapelou chtěli...

    ​Proč hraju na kytaru a ne...

    Povídky
    Budeš řvát
    Brána 3

    Ne-recenze
    FatBat - Třinácté znamení
    Mylions - II.Mylion
    Rebel - Nenurial
    Sarkonia - Cesta
    Sandonorico - Nová ZeMě
    Perseus - Mor
    Perseus - Říše vlků
    Donor - Devět křížů
    Ertha - And the stars went...
    Rissla
    Synæsthetics

    ​Surma - The light within
    Euphoria - Příběh vzdálených
    SSOGE - Smutnice
    Flowerwhile - Vzdálení
    ​Moravius - Hope in us
    Exist Immortal - Breathe
    Fall a prey - Torture box

    ​
    ​
    Různé
    Můj čas
    Než koupíte novou dřezovou baterii
    ​
    Žárovky a LEDky

    Kategorie

    All
    Hudba
    Povídka
    Různé

    RSS Feed

    Archiv

    January 2025
    October 2023
    September 2023
    March 2023
    June 2022
    May 2022
    April 2021
    December 2020
    April 2020
    March 2019
    January 2019
    December 2018
    November 2018
    January 2018
    December 2017
    April 2017
    February 2017
    July 2016
    June 2016
    May 2016
    April 2016
    February 2016
    January 2016
    December 2015

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band assist
  • Galerie
  • Kontakt