Poučné povídání pro kapely, které ještě nevydaly žádné CD a chystají se tak učinit.
| V tomto článku bych chtěl popsat pár našich kapelních zkušeností, co se týká vydání alba samonákladem a to hlavně z finančního hlediska. Většina kapel touží vydat svoje vlastní CéDéčko. Představuje si, jak se bude prodávat, jak ho budou hrát v rádiích a jak je jejich výtvor proslaví. Všichni víme, že to tak vesele dost často nekončí, nicméně CDčka se přesto nahrávají a prodávají. I když třeba jen v pár kusech. |  |
Když jsme s Rosou před několika lety vydávali naše první CD V tmách, tak nějak jsme tušili, že asi neprodáme tisíce kusů. Snažili jsme se proto vymyslet, jak to udělat, aby nás to moc nestálo. Ne že bychom to chtěli odfláknout, ale většina kapely studovala, peníze nebyly, navíc už samotné nahrávání bylo dost drahé. A teď jsme ještě měli zaplatit fyzickou výrobu, potisk a lisování CD, booklet a grafiku.
Nemusí se to na první pohled zdát, ale není to zrovna málo peněz. Dost jsme nad tím tenkrát špekulovali a nechali si udělat několik nabídek. Počítali jsme, kolik bychom těch CD museli nechat vyrobit, aby jedno bylo za, pro nás tenkrát, přijatelnou cenu. Už si přesně nepamatuji, kolik to tenkrát vycházelo na jeden kus hotového CD, ale tuším, že to bylo určitě pod 100 Kč. Samozřejmě počet nosičů hraje velkou roli, při rozpočítávání nákladů.
My jsme tenkrát byli velice skromní, možná až moc. A možná zbytečně jsme si nevěřili. Takže jsme nechtěli na první vydání velký počet nosičů a hlavně jsme chtěli, aby CD stálo co nejméně. Mysleli jsme si, že cena bude dost rozhodující. Takže jsme si stanovili, že CD budeme prodávat za 50 Kč, tudíž náklady musí být ještě nižší.
Tím pádem odpadly veškeré varianty kompletního zpracování s lisováním, potiskem CD a tiskem bookletu. Přemýšleli jsme dál až jsme vymysleli následující. Nechali jsme potisknout prázdné CD, což nás vyšlo cca na 25 Kč jedno CD. CD jsme pak kopírovali doma na našich vypalovačkách. Krabička stála kolem 3 Kč no a booklet jsme si taky sami vytiskli na barevné tiskárně. Většinou někde, kde nás to moc nestálo barevného inkoustu. Cena jednoho kusu hotového CD pak vycházela kolem 30 Kč. Na první pohled se to může zdát docela fajn. Levné CD a ještě nám z něj zbylo pár korun. A navíc CDčko nevypadalo na první pohled nijak špatně. Prostě za tu cenu dobrý.
Nicméně časem se ukázalo, že zas až tak velká výhra to nebyla. Proč myslíte, že ne? Tak nebylo to kvůli vypalovaným CD, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nikdy se nám žádné dobře vypálené CD nevrátilo. Aspoň zatím :-) Testovali jsme je na mnoha zařízeních a s přehráváním není žádný problém.
Jako největší problém se ale časem ukázal tisk barevných bookletů. Tiskárny odcházely, členové, kteří měli možnost barevného tisku odcházeli, kartridže do tiskáren docházely. V průběhu těch let jsme booklety tiskli na nespočtu tiskáren a na několik druhů papíru. Tudíž se o nějaké sériovce nedá ani mluvit. Některé booklety tak měly občas i malé barevné vady, když byla špatná tiskárna. O různých barevných odstínech skoro na každé tiskárně ani nemluvě. Až už byla situace opravdu neúnosná, nechali jsme si zbytek bookletů stejně dotisknout v tiskárně. Tím se ovšem cena nákladu na zbylá CD dost přiblížila hranici 50 Kč.
Dalším problém byly zkažené CD při vypalování. Rozhodně jsme neprodali plný počet nosičů, které jsme si nechali potisknout. Plno jich přišlo na zmar při neúspěšném vypalování.
Obrovské mínus v tomto přístupu je čas, který se na finalizování CD musí věnovat. Jednak je to čas na tisk, čas na vypálení a také čas na vystřižení bookletu, přehnutí, vložení do krabičky a její sestavení. Takže na jedno CD to průměrně vychází kolem 5 minut čistého času. (Nepočítám samotný čas vypalování, u toho člověk něco může dělat. Nicméně musí CD měnit, kontrolovat atd. takže ten čas stejně prosedí u počítače.) A teď si spočítejte, když je těch CDček několik set. A jak drahý je váš čas. Zjistíte, že i ta na první pohled „levná“ práce, kterou jste tomu chtěli obětovat, abyste ušetřili peníze, se pak docela prodraží.
No a nakonec bych zmínil i jak CD celkově vypadá a působí. I když jsem psal, že je to dobrý, tak to dobrý je, ale není to profi. A pokud časem začnete mít větší ambice, než jen prodávat alba kamarádům v hospodě, začnete si říkat, jestli se vám opravu vyplatilo ušetřit těch pár stovek. Jestli nebylo lepší si připlatit a prostě mít lepší pocit, když už to CD posíláte třeba do zahraničí. Tohle už je ale spíše otázka na preference každého. Někomu je šumák, jak to vypadá, záleží mu jen na tom, jak to hraje. Zvlášť v dnešní digitální době, když se beztak všechno stahuje. A někdo si zas potrpí i na kabátě.
Abych ale nepsal jen negativa přístupu, který jsme tenkrát zvolili, napíšu i pozitiva, která jsme objevili nebo která časem vyplynula.
Tak v první řadě, každý kupující má rozhodně jedinečný originál. Některé booklety mají mírně odlišné barevné tóny, rozhodně žádné dva booklety nebyly stejně vystřiženy, ani stejně ohnuty do krabičky. To je takové fajnšmekrovské plus, ta vlastnoruční výroba. No ale kdyby dneska prodával vlastnoručně složené CD Tobias Sammet, hmmm...
Jako obrovské plus se v našem případě ukázalo to, že nemáme doma hotových několik set kusů, se kterýma už nikdy nic neuděláme, ale že jsme si je mohli třeba po dvaceti vždycky dodělat. V průběhu těch let jsme totiž změnili obsah CD a to se nám to pak hodně vyplatilo, že jsme prostě jen začali pálit jiná data. V souvislosti s tím jsme jen upravili booklet, aby reflektovala změnu uvnitř. Žádné vyhozené peníze navíc, žádné zahazování starých CD. Takže i když bylo jen jedno vydání našeho alba, máme v podstatě dvě varianty. To aby měli sběratelé co sbírat. Až budeme jednou slavní, ta opravdu původní verze bude dost vzácná (a tudíž drahá :-) ).
V neposlední řadě je výhoda i ta samotná cena. Nejednou jsme viděli údiv na tvářích kupujícího, když jsme mu řekli, že CD je jen za páďo. Občas nám lidi prostě strčili stovku, ať si to necháme. Nebo koupili rovnou 2 cédéčka (nebo 10).
Jaký z toho udělat závěr? My už rozhodně nikdy doma pálit nebudeme. To úsilí ani všechen věnovaný čas tomu se prostě nevyplatí. Další CD už bude pěkně vylisované, s vytisknutým bookletem a pěkně poskládané dohromady. My pak jen otevřeme krabice a přivoníme.
A co kdyby někdo z vás i po tom, co jsem napsal, chtěl pálit CD doma? Tak se raději rozhlédněte po netu. Dneska už je možnost nechat udělat CD od profíků od pár kusů. A pořád je to docela za rozumný peníz. Holt, před pár lety ta možnost ještě nebyla.
Nemusí se to na první pohled zdát, ale není to zrovna málo peněz. Dost jsme nad tím tenkrát špekulovali a nechali si udělat několik nabídek. Počítali jsme, kolik bychom těch CD museli nechat vyrobit, aby jedno bylo za, pro nás tenkrát, přijatelnou cenu. Už si přesně nepamatuji, kolik to tenkrát vycházelo na jeden kus hotového CD, ale tuším, že to bylo určitě pod 100 Kč. Samozřejmě počet nosičů hraje velkou roli, při rozpočítávání nákladů.
My jsme tenkrát byli velice skromní, možná až moc. A možná zbytečně jsme si nevěřili. Takže jsme nechtěli na první vydání velký počet nosičů a hlavně jsme chtěli, aby CD stálo co nejméně. Mysleli jsme si, že cena bude dost rozhodující. Takže jsme si stanovili, že CD budeme prodávat za 50 Kč, tudíž náklady musí být ještě nižší.
Tím pádem odpadly veškeré varianty kompletního zpracování s lisováním, potiskem CD a tiskem bookletu. Přemýšleli jsme dál až jsme vymysleli následující. Nechali jsme potisknout prázdné CD, což nás vyšlo cca na 25 Kč jedno CD. CD jsme pak kopírovali doma na našich vypalovačkách. Krabička stála kolem 3 Kč no a booklet jsme si taky sami vytiskli na barevné tiskárně. Většinou někde, kde nás to moc nestálo barevného inkoustu. Cena jednoho kusu hotového CD pak vycházela kolem 30 Kč. Na první pohled se to může zdát docela fajn. Levné CD a ještě nám z něj zbylo pár korun. A navíc CDčko nevypadalo na první pohled nijak špatně. Prostě za tu cenu dobrý.
Nicméně časem se ukázalo, že zas až tak velká výhra to nebyla. Proč myslíte, že ne? Tak nebylo to kvůli vypalovaným CD, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nikdy se nám žádné dobře vypálené CD nevrátilo. Aspoň zatím :-) Testovali jsme je na mnoha zařízeních a s přehráváním není žádný problém.
Jako největší problém se ale časem ukázal tisk barevných bookletů. Tiskárny odcházely, členové, kteří měli možnost barevného tisku odcházeli, kartridže do tiskáren docházely. V průběhu těch let jsme booklety tiskli na nespočtu tiskáren a na několik druhů papíru. Tudíž se o nějaké sériovce nedá ani mluvit. Některé booklety tak měly občas i malé barevné vady, když byla špatná tiskárna. O různých barevných odstínech skoro na každé tiskárně ani nemluvě. Až už byla situace opravdu neúnosná, nechali jsme si zbytek bookletů stejně dotisknout v tiskárně. Tím se ovšem cena nákladu na zbylá CD dost přiblížila hranici 50 Kč.
Dalším problém byly zkažené CD při vypalování. Rozhodně jsme neprodali plný počet nosičů, které jsme si nechali potisknout. Plno jich přišlo na zmar při neúspěšném vypalování.
Obrovské mínus v tomto přístupu je čas, který se na finalizování CD musí věnovat. Jednak je to čas na tisk, čas na vypálení a také čas na vystřižení bookletu, přehnutí, vložení do krabičky a její sestavení. Takže na jedno CD to průměrně vychází kolem 5 minut čistého času. (Nepočítám samotný čas vypalování, u toho člověk něco může dělat. Nicméně musí CD měnit, kontrolovat atd. takže ten čas stejně prosedí u počítače.) A teď si spočítejte, když je těch CDček několik set. A jak drahý je váš čas. Zjistíte, že i ta na první pohled „levná“ práce, kterou jste tomu chtěli obětovat, abyste ušetřili peníze, se pak docela prodraží.
No a nakonec bych zmínil i jak CD celkově vypadá a působí. I když jsem psal, že je to dobrý, tak to dobrý je, ale není to profi. A pokud časem začnete mít větší ambice, než jen prodávat alba kamarádům v hospodě, začnete si říkat, jestli se vám opravu vyplatilo ušetřit těch pár stovek. Jestli nebylo lepší si připlatit a prostě mít lepší pocit, když už to CD posíláte třeba do zahraničí. Tohle už je ale spíše otázka na preference každého. Někomu je šumák, jak to vypadá, záleží mu jen na tom, jak to hraje. Zvlášť v dnešní digitální době, když se beztak všechno stahuje. A někdo si zas potrpí i na kabátě.
Abych ale nepsal jen negativa přístupu, který jsme tenkrát zvolili, napíšu i pozitiva, která jsme objevili nebo která časem vyplynula.
Tak v první řadě, každý kupující má rozhodně jedinečný originál. Některé booklety mají mírně odlišné barevné tóny, rozhodně žádné dva booklety nebyly stejně vystřiženy, ani stejně ohnuty do krabičky. To je takové fajnšmekrovské plus, ta vlastnoruční výroba. No ale kdyby dneska prodával vlastnoručně složené CD Tobias Sammet, hmmm...
Jako obrovské plus se v našem případě ukázalo to, že nemáme doma hotových několik set kusů, se kterýma už nikdy nic neuděláme, ale že jsme si je mohli třeba po dvaceti vždycky dodělat. V průběhu těch let jsme totiž změnili obsah CD a to se nám to pak hodně vyplatilo, že jsme prostě jen začali pálit jiná data. V souvislosti s tím jsme jen upravili booklet, aby reflektovala změnu uvnitř. Žádné vyhozené peníze navíc, žádné zahazování starých CD. Takže i když bylo jen jedno vydání našeho alba, máme v podstatě dvě varianty. To aby měli sběratelé co sbírat. Až budeme jednou slavní, ta opravdu původní verze bude dost vzácná (a tudíž drahá :-) ).
V neposlední řadě je výhoda i ta samotná cena. Nejednou jsme viděli údiv na tvářích kupujícího, když jsme mu řekli, že CD je jen za páďo. Občas nám lidi prostě strčili stovku, ať si to necháme. Nebo koupili rovnou 2 cédéčka (nebo 10).
Jaký z toho udělat závěr? My už rozhodně nikdy doma pálit nebudeme. To úsilí ani všechen věnovaný čas tomu se prostě nevyplatí. Další CD už bude pěkně vylisované, s vytisknutým bookletem a pěkně poskládané dohromady. My pak jen otevřeme krabice a přivoníme.
A co kdyby někdo z vás i po tom, co jsem napsal, chtěl pálit CD doma? Tak se raději rozhlédněte po netu. Dneska už je možnost nechat udělat CD od profíků od pár kusů. A pořád je to docela za rozumný peníz. Holt, před pár lety ta možnost ještě nebyla.
RSS Feed
