Sarkonia je po Rissle další tajemná kapela. Místo toho, abych si otevřel web kapely, kde vždy čekám základní info, musel jsem chvíli googlit, abych zjistil, že jsou z Olomouce a že svoji tvorbu definují jako melodický metal. Nedávno jsme s nimi s Rosou Nocturnou několikrát hráli, já v rukou držím jejich poslední album Cesta a zde si můžete přečíst, jak ho vnímám a jak se mi líbí.

Kapela opravdu hraje melodický metal. Krásných melodií mají na albu hodně. Nebál bych se v případě jejich alba Cesta použít i přídomek elektro. Hodně si hrají se synty a moderními elektro prvky. Hlavně v intrech používají i další zajímavé prvky, připomínající etno nebo folk, které kapelu odlišují od ostatních.
Pojďme nyní poslechnout album a jednotlivé písničky.

Volání je epické intro, plné syntů, elektroniky a těžkých tympánů.
V polovině se přidají elektrické kytary a intro se jakoby zlomí do začátku písničky. Posluchač už už čeká zpěv. Ten ale nepřijde. Jedná se pořád o jeden instrumentální track. Sarkonia jím začíná i koncerty a není divu. Tato skladba dokonale navodí atmosféru toho, co přijde potom. Přivolá vás do světa Sarkonie.

Strážné majáky jsou vlajkovou lodí tohoto alba. A Sarkonia měla při výběru úvodního songu šťastnou ruku, protože tohle je opravdu výborný kousek. Sedmistrunné kytary drtí těžké riffy a v písni se střídá mužský chraplák s jemným ženským vokálem. Písnička je vhodně okořeněná moderními elektronickými samply. Při pozorném poslechnu bych se nebál srovnání s Amaranth. Tím nemyslím, že by je kopírovali, ale že mají stejně dobře provedené aranže v tomto duchu.
Refrén je v písničce opravdovým vrcholem a písnička je díky němu krásně zapamatovatelná.

Tak jen pojď je víceméně přímočará úderná písnička s nenucenou basovou vyhrávkou v půlce, jako zpestření. Co si vyberete, pravdu nebo lež? Na to se vás kapela ptá v textu písničky.

Zrůdy začínají opět velmi vydařeným intrem. Zajímavý nástroj a rytmus posluchače ihned naladí na správnou strunu. Metalové kytary na sebe nenechají dlouho čekat. Zrůdy drží metalovou laťku a nepolevují. Na příslušném místě se kapela vrátí k motivu intra, takže písnička působí pěkně konzistentně (jsou prostě kapely, co dají intro, které ale se zbytkem písničky nemá nic společného) a než nastoupí na poslední refrén, předloží nám zajímavý kytarový rytmus, podpořen samozřejmě ostatními nástroji.

Temný anděl je pomalejší balada, kde kromě kytar hraje prim i klavír. Přestože je písnička pomalejší, rozhodně neztrácí na údernosti. A přestože je to jedna z nejdelších skladeb na albu, ani trochu jsem se u ní nenudil.
Občas mi při poslechnu tohoto alba uniká význam některých veršů, respektive toho, co nám kapela chtěla sdělit. V tomto songu například verš: „Duše nás dvou až k nebesům vznést.“ Jako by tam něco důležitého chybělo. Ani z kontextu jsem to nějak nepobral a tajně podezírám textaře, že si prachsprostě ulehčil práci, aby se verš rýmoval.
Na druhou stranu zase refrén v tomto songu musím pochválit. Ten se mi líbí jak textově tak hudebně,

Písnička Úsvit, opět začátek perkusivní intro, ke kterému se přidají smyčce a posléze i kytary a zpěv. Respektive jen vokál zpívající úúúú ááá a podobné hlásky, něco ve stylu etnických zpěvů. Ale je to opravdu výborné a dost se mi to líbí. Na konci písničky je ještě zpívaný dovětek. Není špatný, ale kdyby v písničce nebyl, vůbec by to nevadilo. Naopak by to byla taková intermezzová skladba, pěkně ucelená a při tom dost originální.
V bookletu je text uveden na začátku následující skladby. Tak teď jsem zmaten, jestli to má být konec Úsvitu nebo začátek S láskou tvá nenávist. Někam se Sarkonii asi vloudil šotek. Navíc je v bookletu písnička uvedena jako Úsvit, ale v samotném CD textu je uvedena jako Svítání. Tak buď je tam těch šotků víc a nebo si s námi kapela hraje hru „hledej naše vtípky“. :)

S láskou tvá nenávist je opět tvrdá skladba, kde se střídá nabroušený mužský hlas s čistým ženským. Písničku krásně ve slokách doplňují perkuse, tuším bonga nebo něco takového to bude. Nechybí instrumentální intermezzo, které je dost dobré, zvláště jak se k němu přidá zpěvačkou vyvedený prostý popěvek ááá.

Elektronické intro, přidají se kytary, začne zpěv. Sloka. Střídání ženského a mužského zpěvu. Písnička Třináctá komnata a na tomhle albu už docela opakující se schéma skladby. Nicméně výborně vyvedený refrén celé song staví do úplně jiného světla. Později si můžeme vychutnat i polyrytmus, když kytara hraje trioly. A hned na to navazující refrén, kde bicí hrají half time, či jak to nazvat, takže se zdá, že je pomalejší. Výborně zkomponované.

Album uzavírá písnička Nic už nebude stejný. Intro je tentokrát na klavíru, který hraje zajímavý melodický postup. Metalové kytary nastupují o chvíli později. Následuje Sarkoní klasika ve střídání slok a refrénů s nechybějící mezihrou.

Celé album má necelých 41 minut. Chtěl bych, aby bylo delší, protože se krásně poslouchá, ale chtěl bych tam víc písniček typu Úsvit. Ostatní písničky se mi zdají podobně schématické. Intro, sloka, ref, mezihra, ref... navíc i s podobným soundem. Všechny jsou ve čtyř čtvrťovém rytmu (pokud mi něco neuniklo) i v podobném tempu. Když člověk album poslouchá jen na podkres a nevnímá ho, působí písničky docela stejně.

Rozhodně bych Sarkonii na tomhle albu pochválil refrény a intra. Refrény jsou správně vygradované a úderné. Jsou to ty nejlepší a nejchytlavější místa písniček, tak jak mají být.
V intrech jsou zajímavé rytmy a fakt zajímavé zvuky.

Místy jsem měl problém porozumět, co zpěvačky zpívají. Hlavně v místech, kde se třeba melodie a zpěvové linky překrývají. A občas jsem měl na ženských vokálech pocit nějakého chorusu, který zpěv rozplizne. Nevím, jestli je to je záměr udělaný nějakým efektem (aby to znělo víc moderně) a nebo to vzniklo díky dvojení hlasu, ale místy mně to přišlo moc.

Booklet je graficky pěkně zpracovaný, takže je při čtení textů i co prohlížet. Jako originální bonus je v úvodu bookletu příběh, z něhož se dozvíte kdo je to Sarkonie. Super, oceňuji.
Bohužel je to vše, co v bookletu je. Chybí informace kdo ten krásný booklet vytvořil, nedozvíte se, kde se deska nahrávala, kdo ji produkoval. Možná to vše dělal někdo z kapely, ale v tom případě i to tam může být uvedeno. Není uvedena délka alba nebo písniček. Nejsou uvedení autoři. Nedozvíte se, kdo hraje na jaký nástroj. Přijde mi to docela škoda. Tohle jsou přesně ty informace, které já v bookletu vždy hledám.
Kapela má v bookletu fotku, ale místo občanských jmen mají hráči uvedené jen umělecké pseudonymy. Stejně jako na webu. Mně to už v dnešní době, kdy se hraje spíše na autentičnost, přijde trochu zbytečné. Ale je to rozhodnutí kapely a v podstatě je to milé. Ale vidím tam jedno mínus. Když je dnešní svět o kontaktech, tak nemám možnost jak jednotlivé muzikanty kapely kontaktovat. Žádného Danae jsem na facebooku nenašel, abych si ho přidal do přátel. A pokud bych chtěl např. s jejich zpěvákem nějakou spolupráci, nenajdu ho. Budu muset psát na oficiální mail Sarkonie: „Ahoj kapelo, nezazpívá si váš zpěvák se mnou duet?“ Tak to jen tak na zamyšlenou. Každá kapela se prezentuje podle svého uvážení.

Poslech tohoto alba rozhodně doporučuji. Zvláště příznivci symfonického, melodického metalu si přijdou přesně na své. Stoprocentně dodaná zásilka.