A mám tu další CD. Tentokrát je to kapela Sandonorico, se kterými jsme v zimě hráli, a jejich album Nová ZeMě. (Jo, takhle použitou ZeMi jsem už viděl, hádejte kde.)
Zde si můžete přečíst, jak se mi jejich album poslouchalo a jak na mě osobně působilo.
Zde si můžete přečíst, jak se mi jejich album poslouchalo a jak na mě osobně působilo.
Zrození je instrumentální intro jaké byste pod podobným názvem od symfonické kapely očekávali. Najíždí synty, přidá se klavír, pak nějaké hluboké tóny, které řemeslně doplňují výšky. Těsně před koncem gradace, která plynule přejde v další track Počátek.
Tam klavírní part přebírá kytara a dále song ještě graduje, než přijde zlom, aby se po něm vše znovu rozjelo. Přidává se violoncello, které místo zpěvu hraje hlavní melodický motiv. Opět zvrat a ve finále navíc ještě kraluje mohutný sbor.
Třetí skladba Pandořina skříňka začíná hororovým zvukem kláves, aby se po chvíli přidal zbytek kapely. Po krátkém intru již zazní i zpěv Zuzany Janišš. Je to písnička ve středním tempu, trochu tvrdšího rázu, v polovině písně se přidá i growl. V některých pasážích kraje kapela zajímavý tečkovaný rytmus. Vysoké tóny kláves mně zde občas trochu tahají uši, ale to je věc vkusu. Konec písničky dozní v tónech hororové hrací krabičky - Pandořiny skříňky.
Sedm vran (naštěstí ne Sedmero krkavců :) - viz jedna z mých předchozích nerecenzí) má folkovější nádech. Je to dáno melodií zpěvu, využitím vícehlasů a flétnou, která v této písni hraje zajímavé melodie. Zazní harmonicky netradičně stavěné sólo na violoncello a píseň spolu se zpěvem ukončí velmi vydařený dvojhlas na flétnu.
Kurtizána a kněz začíná krátkým intrem na zvuk kostelních varhan. Brzy se ale připojí zbytek kapely s violoncellem. To zde hraje významnou roli a spolu se zpěvem tvoří zajímavé pasáže. Kromě varhan v písni zní i synt, což mi přijde trochu škoda. Písnička by mi přišla celistvější, kdyby tam klávesy celou dobu hrály ty varhany a nestřídaly se tolik zvuky.
Poprvé zde uslyšíme fajné kytarové sólo. Konec skladby patří opět violoncellu a varhanám.
Šumící oceán a zvuk vln nás uvedou do písničky Převozník. Pozvolna se začínají prolínat hluboké tóny a rozezní se teskný klavír. Do toho několikrát vstoupí kapela s dominujícími smyčci. Jedná se o pomalou písničku, kde hlavní podklad hraje klavír rozkladem akordů, který nás provází první polovinu skladby. Později se samozřejmě přidají i ostatní nástroje a téměř v doomové atmosféře doprovází zpěv a sólové nástroje. Uslyšíme asi minutu dlouhé teskné sólo na violoncello nad podkladem zmenšených akordů. Následuje zpívaná část a sólo na kytaru. Konec patří naléhavému ženskému growlu. Konec písně je stejný jako začátek, oceán, klavír a krátké rázné vstupy kapely. S téměř devíti minutami se jedná o nejdelší píseň na albu.
Karneval navazuje tvrdším intrem, ale nabylo by to Sandonorico, kdyby hned nezměnili ráz písničky. Jedná se o muzikálovější kousek, kde se střídají nástroje, nálady, hlasy, styly zpěvu, tempo. Je i harmonicky netradičnější.
Krásné intro na klavír a violoncello otvírá baladu Zima. Pro mě je to nejhezčí skladba celého alba. Má jednotný styl, žádné zvraty a změny, což je v kontrastu celého alba vítaná změna. Změna k jednotnosti. Zpěvačka navíc píseň zpívá v hlubší poloze, kde to jejímu hlasu dle mého opravdu sluší.
Klavírem a ostrým nástupem kapely začíná píseň Jenom si berem. Je to energičtější kousek kde dominuje klavír a drží si tempo pěkně až do konce.
Padlí andělé je další z muzikálových kousků trochu tvrdšího rázu s válečnou atmosférou. Naléhavý zpěv přednášející nám o vojákovi, válce a smutném konci, vhodně dotváří atmosféru celého songu. Pochodový rytmus a další prvky, jako třeba výstřel na konci písně, to vše ještě podtrhnou. I tato písnička mi utkvěla v hlavě.
S více než sedmi minutami je Osvobození druhá nejdelší skladba na albu. Začíná pomalu klavírem, ke kterému se přidá zpěvačka. Později se přidá zajímavými stopkami kytara a zbytek kapely. Písnička je to spíše pomalejší, ale občas se dostane i do obrátek. Místy mi připomíná Markytánku od Lucky Vondráčkové. Vzhledem k délce skladby a spíše kratšímu textu je v písni hodně instrumentálních částí. V podstatě je instrumentální celá poslední třetina, kde se ke konci přidá sbor. Úplný závěr písně patří zvonům.
Melancholický klavír s violoncellem otevřou předposlední píseň Nový den. Je to takový rockový valčík. Hluboké tóny violoncella vibrují až v prsou. Bicí s kytarou se výborně doplňují a úplně nejlepší na celé písni je melodie zpěvu. Bere mě v tomhle songu za srdce.
Poslední píseň Říši věků začíná netradičně basa s hlubokými tóny na violoncello. Je to střednětempá zatěžkaná věc. Hlavní zpěv doplňují mužský vokál a growl. Místy má trochu arabský nádech.
Takhle jsem vnímal jednotlivé písničky a nyní celkový pohled.
Je naprosto jasné, že tohle je věc náročnější na poslech. Nebál bych se vůbec použít spojení progressive symfonic. Teď otázka jestli rock nebo metal. Z oficiálních stránek se o kapele moc nedozvíme. Takový ten obligátní úvod odkud jsou a co hrají, který kapelám připadá „přece úplně jasný“, ale který je zcela zásadní pro představení kapely novým posluchačům, jim tam chybí.
Přestože jsem na jejich facebooku našel, že se považují za metal, já si nemůžu pomoct, ale mě spíše znějí jako rock. Ten drobný rozdíl je pro mě ve zvuku kytary, který prostě na metal není dost metalový. I když ty metalové riffy by tam v těch písničkách byly. Ale netlačí to dostatečně.
Naopak musím pochválit aranže, které jsou propracované a rozhodně nemůžou nikoho nudit. Aby také ne, od školeného komponisty Lukáše Bradleyho. Pro posluchače, kteří mají rádi přímočařejší hudbu by to naopak mohlo být až moc, ale to už si musí vybrat každý, co se komu líbí.
Určitě vás také nenechá v klidu zpěv Zuzany, která to prostě umí. Studovaný hlas je slyšet a líbí se mi zejména ve středních a nižších polohách. Nabídne mimo vynikajícího rozsahu i zajímavé barvy a efekty. V některých písních si to sedlo jak p…l na hrnec.
Nejvíce se mi z celého alba líbily písničky Zima a Nový den, výborní jsou i Padlí andělé. Excelentní je dvojhlas fléten na konci písně Sedm vran.
Fyzické CD je zpracované ve formě digipacku. Má fajn cover art, který je i na bookletu a CD. V bookletu jsou texty písniček a v podstatě veškeré info, které bych se z něj chtěl dozvědět. Kdo nahrával, kdo dělal grafiku, hosté a podobně. Mohla by tam být ještě alespoň hrací doba alba. Sandonorico se v tomto případě nemá za co stydět. Téměř 65 minut hudby na jednom albu se dnes už jen tak neslyší.
Velmi oceňuji grafiku v bookletu. Každá písnička má svůj vlastní obrázek, takže je co prohlížet.
A mně už nezbývá než vás pozvat k poslechnu Sandonorica.
Tam klavírní part přebírá kytara a dále song ještě graduje, než přijde zlom, aby se po něm vše znovu rozjelo. Přidává se violoncello, které místo zpěvu hraje hlavní melodický motiv. Opět zvrat a ve finále navíc ještě kraluje mohutný sbor.
Třetí skladba Pandořina skříňka začíná hororovým zvukem kláves, aby se po chvíli přidal zbytek kapely. Po krátkém intru již zazní i zpěv Zuzany Janišš. Je to písnička ve středním tempu, trochu tvrdšího rázu, v polovině písně se přidá i growl. V některých pasážích kraje kapela zajímavý tečkovaný rytmus. Vysoké tóny kláves mně zde občas trochu tahají uši, ale to je věc vkusu. Konec písničky dozní v tónech hororové hrací krabičky - Pandořiny skříňky.
Sedm vran (naštěstí ne Sedmero krkavců :) - viz jedna z mých předchozích nerecenzí) má folkovější nádech. Je to dáno melodií zpěvu, využitím vícehlasů a flétnou, která v této písni hraje zajímavé melodie. Zazní harmonicky netradičně stavěné sólo na violoncello a píseň spolu se zpěvem ukončí velmi vydařený dvojhlas na flétnu.
Kurtizána a kněz začíná krátkým intrem na zvuk kostelních varhan. Brzy se ale připojí zbytek kapely s violoncellem. To zde hraje významnou roli a spolu se zpěvem tvoří zajímavé pasáže. Kromě varhan v písni zní i synt, což mi přijde trochu škoda. Písnička by mi přišla celistvější, kdyby tam klávesy celou dobu hrály ty varhany a nestřídaly se tolik zvuky.
Poprvé zde uslyšíme fajné kytarové sólo. Konec skladby patří opět violoncellu a varhanám.
Šumící oceán a zvuk vln nás uvedou do písničky Převozník. Pozvolna se začínají prolínat hluboké tóny a rozezní se teskný klavír. Do toho několikrát vstoupí kapela s dominujícími smyčci. Jedná se o pomalou písničku, kde hlavní podklad hraje klavír rozkladem akordů, který nás provází první polovinu skladby. Později se samozřejmě přidají i ostatní nástroje a téměř v doomové atmosféře doprovází zpěv a sólové nástroje. Uslyšíme asi minutu dlouhé teskné sólo na violoncello nad podkladem zmenšených akordů. Následuje zpívaná část a sólo na kytaru. Konec patří naléhavému ženskému growlu. Konec písně je stejný jako začátek, oceán, klavír a krátké rázné vstupy kapely. S téměř devíti minutami se jedná o nejdelší píseň na albu.
Karneval navazuje tvrdším intrem, ale nabylo by to Sandonorico, kdyby hned nezměnili ráz písničky. Jedná se o muzikálovější kousek, kde se střídají nástroje, nálady, hlasy, styly zpěvu, tempo. Je i harmonicky netradičnější.
Krásné intro na klavír a violoncello otvírá baladu Zima. Pro mě je to nejhezčí skladba celého alba. Má jednotný styl, žádné zvraty a změny, což je v kontrastu celého alba vítaná změna. Změna k jednotnosti. Zpěvačka navíc píseň zpívá v hlubší poloze, kde to jejímu hlasu dle mého opravdu sluší.
Klavírem a ostrým nástupem kapely začíná píseň Jenom si berem. Je to energičtější kousek kde dominuje klavír a drží si tempo pěkně až do konce.
Padlí andělé je další z muzikálových kousků trochu tvrdšího rázu s válečnou atmosférou. Naléhavý zpěv přednášející nám o vojákovi, válce a smutném konci, vhodně dotváří atmosféru celého songu. Pochodový rytmus a další prvky, jako třeba výstřel na konci písně, to vše ještě podtrhnou. I tato písnička mi utkvěla v hlavě.
S více než sedmi minutami je Osvobození druhá nejdelší skladba na albu. Začíná pomalu klavírem, ke kterému se přidá zpěvačka. Později se přidá zajímavými stopkami kytara a zbytek kapely. Písnička je to spíše pomalejší, ale občas se dostane i do obrátek. Místy mi připomíná Markytánku od Lucky Vondráčkové. Vzhledem k délce skladby a spíše kratšímu textu je v písni hodně instrumentálních částí. V podstatě je instrumentální celá poslední třetina, kde se ke konci přidá sbor. Úplný závěr písně patří zvonům.
Melancholický klavír s violoncellem otevřou předposlední píseň Nový den. Je to takový rockový valčík. Hluboké tóny violoncella vibrují až v prsou. Bicí s kytarou se výborně doplňují a úplně nejlepší na celé písni je melodie zpěvu. Bere mě v tomhle songu za srdce.
Poslední píseň Říši věků začíná netradičně basa s hlubokými tóny na violoncello. Je to střednětempá zatěžkaná věc. Hlavní zpěv doplňují mužský vokál a growl. Místy má trochu arabský nádech.
Takhle jsem vnímal jednotlivé písničky a nyní celkový pohled.
Je naprosto jasné, že tohle je věc náročnější na poslech. Nebál bych se vůbec použít spojení progressive symfonic. Teď otázka jestli rock nebo metal. Z oficiálních stránek se o kapele moc nedozvíme. Takový ten obligátní úvod odkud jsou a co hrají, který kapelám připadá „přece úplně jasný“, ale který je zcela zásadní pro představení kapely novým posluchačům, jim tam chybí.
Přestože jsem na jejich facebooku našel, že se považují za metal, já si nemůžu pomoct, ale mě spíše znějí jako rock. Ten drobný rozdíl je pro mě ve zvuku kytary, který prostě na metal není dost metalový. I když ty metalové riffy by tam v těch písničkách byly. Ale netlačí to dostatečně.
Naopak musím pochválit aranže, které jsou propracované a rozhodně nemůžou nikoho nudit. Aby také ne, od školeného komponisty Lukáše Bradleyho. Pro posluchače, kteří mají rádi přímočařejší hudbu by to naopak mohlo být až moc, ale to už si musí vybrat každý, co se komu líbí.
Určitě vás také nenechá v klidu zpěv Zuzany, která to prostě umí. Studovaný hlas je slyšet a líbí se mi zejména ve středních a nižších polohách. Nabídne mimo vynikajícího rozsahu i zajímavé barvy a efekty. V některých písních si to sedlo jak p…l na hrnec.
Nejvíce se mi z celého alba líbily písničky Zima a Nový den, výborní jsou i Padlí andělé. Excelentní je dvojhlas fléten na konci písně Sedm vran.
Fyzické CD je zpracované ve formě digipacku. Má fajn cover art, který je i na bookletu a CD. V bookletu jsou texty písniček a v podstatě veškeré info, které bych se z něj chtěl dozvědět. Kdo nahrával, kdo dělal grafiku, hosté a podobně. Mohla by tam být ještě alespoň hrací doba alba. Sandonorico se v tomto případě nemá za co stydět. Téměř 65 minut hudby na jednom albu se dnes už jen tak neslyší.
Velmi oceňuji grafiku v bookletu. Každá písnička má svůj vlastní obrázek, takže je co prohlížet.
A mně už nezbývá než vás pozvat k poslechnu Sandonorica.
RSS Feed
