Mám na stole další desku. Je to debut folk symphonic metalové kapely Ertha s podmanivým názvem And the stars went out. S jejich zpěvačkou Ereis, se znám už pěkných pár let. Nezpívala několik písniček a nespočet vokálů pro naši kapelu Rosu Nocturnu. Já jsem měl možnost nahrát Ertě kytaru do písničky Pilgrim.
Začnu trochu netradičně bookletem. Celý ho nakreslila Ereis. Nejen že krásně zpívá, ale i krásně maluje. Múzami a nadáním políbená to žena. Takže za grafiku dávám pomyslný plný počet bodů. Je to umělecké dílo a je co obdivovat. Booklet je doplněn o fotografii kapely, texty písní a nechybí všechny standardní informace, které byste v bookletu hledali a které nám Ertha chtěla sdělit. Snad jen délky písniček bych ještě uvítal.
Hudební devízou tohoto alba je bezesporu výborný zpěv zmiňované Ereis. Předkládá nám zde celou paletu barev svého hlasu. Od sopránů a operního hlasu až po hluboké altové rejstříky kabaretového rázu. Na albu jsem napočítal asi tak 5 slavných zpěváků, které mně v některých místech připomíná. Nemá v hrdle zlato, ale má jich tam rovnou pět.
Album je velmi pestré. Obsahuje vše od tvrdších symfo metalových pasáží, přes folkové kousky až po akustické minimalizmy. Je tedy opravdu co poslouchat a deska má několik hodně podařených a originálních pasáží, které asi tajně ukradnu do svojí tvorby :)
Celkově mně album přijde melancholické, ovšem nálada na něm je podána opravdu věrně. Ertha si také na natáčení pozvala několik hostů, zejména na tradiční akustické nástroje. Všichni jsou poctivě zmíněni v bookletu.
Kdybych mohl mít nějakou drobnou výhradu, byl by to zvuk kytary. Osobně bych si ho dokázal představit více metalovější. Předpokládám ale, že takovýto zvuk byl zřejmě záměrem kapely. Tedy aby zněli více folkověji než metalověji. Ertha nahrávala jako my ve studiu Sonidos a tam umí udělat výborný sound kytar. Možná právě díky tomu zvuku mě na albu více oslovily ty folkovější písničky. Ertha v nich dokázala vyčarovat okouzlující atmosféru středověku.
Pojďme si album projít. Jak už jeho název napovídá, texty jsou v angličtině.
První a současně nejdelší písnička alba, Resurrected začíná obšírným symfonickým intrem a navozuje ponurou atmosféru. V písni se střídá čistý operní zpěv a drsný growl. Dle textu se jedná o dialog Smrti a někoho, kdo ji probudil? Uslyšíte jak tvrdé growlové pasáže, tak melancholické části, které se v průběhu písně střídají dle dikce textu.
Písnička Angel není žádný slaďák, ale docela řízný metal. Ereis v něm ukazuje, že umí svému hlasu dát pořádný rockově špinavý koule. Není nouze o mezihry a vydařené vícehlasy v refrénech.
Guiding star začíná příjemným vybrnkáváním na harfu a tesknou melodií houslí. Přidá se elektrická kytara, aby po chvíli přenechala pole klavíru a jemnému zpěvu. Přestože se nejedná o žádný cajdák a kytary později v songu řádně hřmí, použitím folkových nástrojů, jejich kombinací a celkovým pojetím, bych písničku označil za melancholickou baladu. Při poslechu mně na mysli vytanula Walking in the air od Nightwish.
Z hvězdných dálav se přesuneme do ohněm vyhřáté hospůdky kdesi v hlubokých lesích. To poutník usedl ke korbelu piva. Akustická kytara se postará o úvod a doprovází nás i během písničky, kdy se střídají pomalejší akustické a metalové pasáže. Jelikož se jedná o příběh, střídají se i zpěváci podle pasáží. Pilgrim je vskutku výpravný song. Jak hudebně, tak textově. A když budete pozorně poslouchat, možná se i dozvíte, kdo je tím tajemným poutníkem.
Voiceless flute už je bez pochyby pomalá něžná písnička. Skoro na dobrou noc, aby se krásně usínalo. Akustická kytara s houslemi hrají divy, v refrénu to trochu přitvrdí kytara, ale jen tak akorát. A nevěřili byste, jak podmanivé může být prosté, krásně zazpívané ááááá. Recitativ na konci mě ihned připomněl konec písničky Will you be there od Michaela Jacksona. Jednak má hodně podobnou aranž, ale hlavně zpěvaččin hlas tu zní téměř jako Jackson. Každopádně tahle píseň je velmi povedená.
Trollbound je říznější písnička o královně, která vraždí trolly. Tak jsem si ji vyložil. V písničce se opět vystřídají ženské a mužské hlasy. Nicméně nejlepší pasáž songu je sólo na flétnu. Respektive dvě prolínající se melodie hrané na flétnu. Je to dokonce snad nejlepší pasáž celého alba. Nikdy bych neřekl, jak skvěle můžou spolu flétny znít.
Skymningen neboli Soumrak je víceméně zhudebněný verš ve švédštině. Zpěv a celá kompozice zní jako žalozpěv za zemřelého Gandalfa z Pána prstenů. Velkolepě a smutně.
Where the wolves are je taková muzikálová všehochuť se střídáním zpěváků, hlasů a nástrojů, kterou charakterizuje podivně šílený klávesový riff. Synty, varhany, housle, vše tam zazní. V úvodu písničky mě zaujala basová linka. Celkově docela zvláštní písnička.
Nastává krásné uklidnění v písničce Lost Grace. Opravdu dlouhé intro dává písničce nádech relaxační hudby. Prim má v této písničce mužský hlas a velice mu to zde sluší. Škoda jen zvuku tympánů. Mně zní docela uměle.
Dominus hominum začne jako příjemný středověký folk. Později se překlopí do symfonického metalu, což trochu násilně přetrhne vybudovanou atmosféru typické středověké hudby. Naštěstí se folk nevytratí zcela. Zejména rychlé postupy na flétnu jsou vydařené.
A na konec alba dokonalá tečka. Heavenless. Andělsky čistý zpěv Ereis s akustickou kytarou vás dokonale obklopí ve vesmíru, kde právě pohasly všechny hvězdy. Vy zavřete oči a jediné, co vnímáte jsou poslední tóny tohoto pestrobarevného alba.
Hudební devízou tohoto alba je bezesporu výborný zpěv zmiňované Ereis. Předkládá nám zde celou paletu barev svého hlasu. Od sopránů a operního hlasu až po hluboké altové rejstříky kabaretového rázu. Na albu jsem napočítal asi tak 5 slavných zpěváků, které mně v některých místech připomíná. Nemá v hrdle zlato, ale má jich tam rovnou pět.
Album je velmi pestré. Obsahuje vše od tvrdších symfo metalových pasáží, přes folkové kousky až po akustické minimalizmy. Je tedy opravdu co poslouchat a deska má několik hodně podařených a originálních pasáží, které asi tajně ukradnu do svojí tvorby :)
Celkově mně album přijde melancholické, ovšem nálada na něm je podána opravdu věrně. Ertha si také na natáčení pozvala několik hostů, zejména na tradiční akustické nástroje. Všichni jsou poctivě zmíněni v bookletu.
Kdybych mohl mít nějakou drobnou výhradu, byl by to zvuk kytary. Osobně bych si ho dokázal představit více metalovější. Předpokládám ale, že takovýto zvuk byl zřejmě záměrem kapely. Tedy aby zněli více folkověji než metalověji. Ertha nahrávala jako my ve studiu Sonidos a tam umí udělat výborný sound kytar. Možná právě díky tomu zvuku mě na albu více oslovily ty folkovější písničky. Ertha v nich dokázala vyčarovat okouzlující atmosféru středověku.
Pojďme si album projít. Jak už jeho název napovídá, texty jsou v angličtině.
První a současně nejdelší písnička alba, Resurrected začíná obšírným symfonickým intrem a navozuje ponurou atmosféru. V písni se střídá čistý operní zpěv a drsný growl. Dle textu se jedná o dialog Smrti a někoho, kdo ji probudil? Uslyšíte jak tvrdé growlové pasáže, tak melancholické části, které se v průběhu písně střídají dle dikce textu.
Písnička Angel není žádný slaďák, ale docela řízný metal. Ereis v něm ukazuje, že umí svému hlasu dát pořádný rockově špinavý koule. Není nouze o mezihry a vydařené vícehlasy v refrénech.
Guiding star začíná příjemným vybrnkáváním na harfu a tesknou melodií houslí. Přidá se elektrická kytara, aby po chvíli přenechala pole klavíru a jemnému zpěvu. Přestože se nejedná o žádný cajdák a kytary později v songu řádně hřmí, použitím folkových nástrojů, jejich kombinací a celkovým pojetím, bych písničku označil za melancholickou baladu. Při poslechu mně na mysli vytanula Walking in the air od Nightwish.
Z hvězdných dálav se přesuneme do ohněm vyhřáté hospůdky kdesi v hlubokých lesích. To poutník usedl ke korbelu piva. Akustická kytara se postará o úvod a doprovází nás i během písničky, kdy se střídají pomalejší akustické a metalové pasáže. Jelikož se jedná o příběh, střídají se i zpěváci podle pasáží. Pilgrim je vskutku výpravný song. Jak hudebně, tak textově. A když budete pozorně poslouchat, možná se i dozvíte, kdo je tím tajemným poutníkem.
Voiceless flute už je bez pochyby pomalá něžná písnička. Skoro na dobrou noc, aby se krásně usínalo. Akustická kytara s houslemi hrají divy, v refrénu to trochu přitvrdí kytara, ale jen tak akorát. A nevěřili byste, jak podmanivé může být prosté, krásně zazpívané ááááá. Recitativ na konci mě ihned připomněl konec písničky Will you be there od Michaela Jacksona. Jednak má hodně podobnou aranž, ale hlavně zpěvaččin hlas tu zní téměř jako Jackson. Každopádně tahle píseň je velmi povedená.
Trollbound je říznější písnička o královně, která vraždí trolly. Tak jsem si ji vyložil. V písničce se opět vystřídají ženské a mužské hlasy. Nicméně nejlepší pasáž songu je sólo na flétnu. Respektive dvě prolínající se melodie hrané na flétnu. Je to dokonce snad nejlepší pasáž celého alba. Nikdy bych neřekl, jak skvěle můžou spolu flétny znít.
Skymningen neboli Soumrak je víceméně zhudebněný verš ve švédštině. Zpěv a celá kompozice zní jako žalozpěv za zemřelého Gandalfa z Pána prstenů. Velkolepě a smutně.
Where the wolves are je taková muzikálová všehochuť se střídáním zpěváků, hlasů a nástrojů, kterou charakterizuje podivně šílený klávesový riff. Synty, varhany, housle, vše tam zazní. V úvodu písničky mě zaujala basová linka. Celkově docela zvláštní písnička.
Nastává krásné uklidnění v písničce Lost Grace. Opravdu dlouhé intro dává písničce nádech relaxační hudby. Prim má v této písničce mužský hlas a velice mu to zde sluší. Škoda jen zvuku tympánů. Mně zní docela uměle.
Dominus hominum začne jako příjemný středověký folk. Později se překlopí do symfonického metalu, což trochu násilně přetrhne vybudovanou atmosféru typické středověké hudby. Naštěstí se folk nevytratí zcela. Zejména rychlé postupy na flétnu jsou vydařené.
A na konec alba dokonalá tečka. Heavenless. Andělsky čistý zpěv Ereis s akustickou kytarou vás dokonale obklopí ve vesmíru, kde právě pohasly všechny hvězdy. Vy zavřete oči a jediné, co vnímáte jsou poslední tóny tohoto pestrobarevného alba.
RSS Feed
