Tonda "Gabriel" Buček
EN | CZ
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band assist
  • Galerie
  • Kontakt

Perseus - Mor

20/6/2022

0 Comments

 
Dnes budu opět psát o muzice olomoucké kapely Perseus. Tentokrát to bude jejich nejnovější album Mor. Jsem zvědavý, jak se jejich muzika od předchozího alba posunula.
Picture
První píseň Mor otvírá jemný ženský vokál. Zní akustický kytara, zní zvony. Přidá se hlavní zpěv v podání Miroslava Spilky. Atmosféra houstne, nastoupí elektrické kytary a píseň přejde do řádného metalu. Krásně vystavěný úvod do celého alba. Písnička je okořeněna harpsichordem a dostává tím trochu vibe jako Running Wild. Kytarová sóla ke konci písničky jsou inspirována klasickou hudbou a velmi jim to tu sluší.

Údernější Vizionář je takovou standardní power metalovou peckou. Text nabízí více možností interpretace, kdo že je onen Vizionář. Je na každém posluchači, aby si do něj promítl koho uzná za vhodné. Naprosto famózní jsou ovšem kytarové flažolety v refrénu. Naprosto perfektně načasované a vsazené do skladby. Taková malá drobnůstka a kolik parády udělá.

Kytary hřmí, bicí duní, to se roztančil Zbabělý tanec a z kola vás nepustí do konce skladby. Nebýt názvu, dal by se text vyložit několika způsoby, ovšem pojmenováním písně kapela dala najevo, jak je text zřejmě zamýšlen. V sólových pasážích se vystřídají oba kytaristé Jirka a Hans.

Karma je podle mě typický heavy metalový kousek. Těžké kytarové riffy zní téměř celou skladbu. Refrén je okořeněn sbory a je krásným kontrastem ke zbytku písničky. Tak jak by refrén měl být. Nechybí ani bravurně vyvedené kytarové sólo. Líbí se mi i text skladby, neb nad podobnými tématy sám přemýšlí. V životě máme sice každý jinou startovní čáru, ale jak si nakonec život nařídíme a jak ho prožijeme, záleží dost na nás samotných.

Písnička Jáma a kyvadlo je zhudebněná povídka Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poa. Aby jste pochopili význam textu, je dobré povídku znát. Pokud ji znáte, doceníte detaily a obsažnost textu. Než na samotný děj a úzkost kapela klade důraz na touhu odsouzeného žít. Hudebně je písnička v duchu celého alba, na kytarách vystavěný heavy metal. Je zde použito více samplů než v jiných kouscích.

Přestože písnička Zůstat a stát není o nic pomalejší nebo méně našlapaná než kolegyně na albu, je přeci jen více baladičtější a pozitivněji laděná. Příjemné zpestření. Kytarová sóla jsou vystavěna v duchu klasické hudby, líbí se mi zejména první část sóla mezi refrény ve spojení s doprovodem. Ovšem i ostatní části jsou vynikající a dotváří příjemnou atmosféru skladby, která dává kytaristům hodně prostoru se předvést. Písničku ukončuje klavír taktéž v klasickém duchu. Škoda, že tam toho klavíru nepropašovali víc. Celé skladba mohla mít trochu jiný výraz a mohla být ještě působivější.

Vybrnkávání v úvodu písničky V prachu hvězd se po první půl minutě přeline do metalu. Tempo a konstantní metalovou drsnost si udrží až do konce.

Podobně je na tom písnička Poslední soud, pojednávající o člověku odsouzeném na smrt stětím. Začíná vybrnkáváním na akustickou kytaru a hobojem. Hoboj mám hodně rád a tady je použit velmi vkusně. Jakmile se ozve zpěv mistra Spilky, mrazí mě v morku kostí. Hodně silný moment alba. Píseň se opět přenese do metalu. Tentokrát je na Perseus docela vydatně okořeněna samply. Už tím faktem se řadí mezi mé oblíbené. Navíc má i chytlavou melodii. Před koncem se nám opět předvedou kytaristé a konec je stejný jako úvod. Zpěv, akustika a hoboj. Krásná tečka.

Album uzavírá nejdelší sedmiminutová skladba Sedmero krkavců. Říkal jsem si, že to bude sóly uměla natáhnutá skladba, ale opak je pravdou. Je to výborně vystavený song a paradoxně je to jedna z nejlepších skladeb na albu. Začnu textem, který vykresluje známý příběh sedmi bratrů a jejich sestry. A Perseus se v této písničce vrátil ke klasickému vyprávění příběhů, které mi na tomto album zatím chybělo. Chválil jsem to na jejich předchozím albu Říše vlků. Na tomto albu, i když příběhy byly, byly pojaty více abstraktně. V Sedmero krkavcích se vrátili k plnohodnotnému vyprávění a opět opakuji. To jim jde velice dobře.
Hudba je zde podřízena dikci příběhu a i to je provedeno skvěle. Střídají se klidnější a tvrdší pasáže, ale protože to odpovídá zvratům v příběhu, nemám z toho pocit roztříštěnosti jako mám u různých progmetalových kapel. Tady to prostě dává smysl. Opravdovým skvostem je gradace zpěvu a hudby uprostřed písničky. V pěti, řekněme slokách, zde od jemného zpěvu a hudebního doprovodu celý song graduje. Na obrátkách nabírá jak hudba, tak především zpěv. Je to úplně famózní pasáž a budu s ní strašit všechny zpěváky z naší kapely, protože tohle z nich budu chtít také dostat. Ten závěr, kdy zpěv tlačí a řve, to je prostě energie, kterou v metalu chci slyšet. Neskutečný drive a zápal. Při slovech "Pravda se ukáže!" mně běhá mráz po zádech. Vskutku. Písnička je velmi silným závěrem alba.

Než přejdu k celkovému pohledu na album, chtěl bych ještě pár slovy zmínit problematiku inspirace autorů. A právě píseň Sedmero krkavců je na to ideální. Jde o to, že píseň Sedmero krkavců už existuje. Je to jako s divadlem, filmem, prostě vznikají nové a nové adaptace a verze. I my máme s Rosou písničku, která se jmenuje Krkavci. Je metaforicky vystavěna na příběhu sedmera krkavců, byť spíše pojednává o sedmeru smrtelných hříchů. A proč jsem ji nepojmenoval Sedmero krkavců? Protože sotva pár měsíců před vydáním našeho alba vydali Dymytry písničku Sedmero krkavců. Přeci song nepojmenuji stejně. A teď mi doma přistane album Persea a na něm vidím song Sedmero krkavců. A předpokládám, že nebude trvat dlouho a nějaká další kapela zase napíše písničku Sedmero krkavců. Tak se ptám sám sebe, jestli nám autorům dochází inspirace, a tak čerpáme ze známých zdrojů, a nebo jsou ony zdroje natolik silné, že máme potřebu je zpracovávat znovu a znovu, stále v nových kabátech a provedeních. Odpověď nemám a asi je to celkem jedno. Prostě se to děje, a pak už je jen na posluchačích, která verze se bude komu líbit. Tím to tedy nehodnotím negativně, prostě jen konstatuji fakt. Navíc je zcela jasné, že kapela Perseus prostě zpracovává známé i neznámé příběhy, legendy a pověsti. To že sáhli i po krkavcích tedy není vůbec překvapivé.

Co napsat o albu celkově, zvlášť když mám ještě v hlavě jejich předchozí album Říši vlků? Určitě posunuli o level víš zvuk. Sázka na zahraniční studio se jim tedy jistě vyplatila. Kapela hraje klasický metal, takže nějaké mnou oblíbené symfonické pasáže se zde nekonají. Samplů a orchestrací je zde poskrovnu, nicméně stále více než na předchozím albu. To ovšem neznamená, že by to bylo špatně. Perseus dokáže i s klasickým obsazením kapely udělat hodně parády. Oba kytaristé jsou velmi zruční, takže co jiní dohání housličkami a flétničkami, kluci z Persea zahrají na kytary. Hudba je tedy bohatá na riffy, vyhrávky a sóla. Je také vidět, že jsou na výši i skladatelsky. Časté postupy z klasické hudby či historizující motivy jsou znát a jsou skvěle zasazeny do skladeb. To se mi hodně líbí. Taktéž umí dobře pracovat se strukturou písničky. Refrény jsou vždycky nadupanější a údernější než zbytek písničky. (Výjimky připuštěny.)
Mezi tou spoustou metalu bych osobně uvítal i odlišnější kousek(y), ale jak vždycky dodávám, je to moje úchylka. Kompaktnost alba bude pro většinu posluchačů výhodou.
Taktéž nemohu opomenout zmínit originální barvu hlasu zpěváka Miroslava Spilky. Má výborný chraplák, pro tento styl hudby jako stvořený. Jako stvořený pro příběhy, které kapela vypráví. Díky němu je kapela Perseus ihned rozpoznatelná. Rozhodně se jim nemůže stát, že by zapadli do davu stejně znějících zpěváků, jak se to bohužel děje mnoha kapelám. Za což samozřejmě kapely nemohou. Na každý zpěvák může mít originální hlas (Gaussova křivka je sviňa). 


Nejvíce se mi na albu jednoznačně líbí skladba Sedmero krkavců. Perfektní je úvod a závěr písně Poslední soud a pasáž "V den i noc, černou nemoc" z Moru. Dokonalé jsou flažolety ve Vizionáři. Hodně silné jsou pro mě i refrény v několika dalších písničkách.

Cover a booklet je opět krásně zpracovaný. Doktor z doby morové ve steampunkovém oděvu je prostě pecka. V bookletu najdete texty. V textech jsem našel oproti nahranému zpěvu pár odlišností. Nic hrozného. Spíše jsou to takové ty drobnosti, co vás potěší, že jste něco našli. Každá dvojstrana bookletu má jinou grafiku, takže budete mít co prohlížet. Morová maska na poslední dvojstraně je luxus. Už kvůli tomu byste měli mít desku fyzicky doma. Nechybí ani profesionálně odvedená fotka kapely, graficky sladěná ke zbytku alba. To je super. Je vždycky jako pěst na oko, když má booklet nějakou grafiku a pak je do něj vsazena zcela nesouvisející fotka kapely. A abych nezapomněl, hodně se mi líbí grafické zpracování názvů písní. Někdo to neodflákl a dal si záležet. Palec nahoru.

Doplňujícího infa v bookletu je poskrovnu, ale nechybí nic důležitého.
Nemohl jsme přehlédnout také zajímavá jména hostů. A přijde mi velmi škoda, že na albu nejsou sólově, nebo aspoň trochu výrazněji (snad jen úvod Moru), aby si posluchači mohli vychutnat jejich hlasy. Zřejmě pro Perseus nahráli "jen" sbory.
​

Co na závěr? Pokud jste vyznavači melodického power metalu, máte rádi kytary a příběhy, tak neváhejte. Tohle je muzika přesně pro vás a určitě se vám bude líbit.
0 Comments

Perseus - Říše vlků

7/6/2022

0 Comments

 
V řadě na moji (ne)recenzi aktuálně čekají dvě alba kapely Perseus. Starší Říše vlků a aktuální z roku 2022 Mor. Říši vlků jsem sjížděl a naposlouchal už před lety hned po jeho vydání. Tak jsem si myslel, že ho projdu jen v rychlosti a vrhnu se na novinku. Ale po pozorném poslechu jsem zjistil, že by to byla velká škoda. Říše vlků totiž nabízí hodně zajímavé muziky. Pojďme postupně na to.
Picture
První skladba Kříže na obzoru začíná chytlavým sborovým popěvkem, který si s kapelou jistě zazpívají lidé na koncertech. Za podpory zbytku kapely tak otevře album v tom správném heavy metalovém rytmu. V písničce se ještě několikrát opakuje, takže ji pěkně spojuje a současně je pro mě i takovým znakem celého alba.
Po přečtení textu jsem zjistil, že se písnička odkazuje i na husitskou vozovou hradbu a onen popěvek by mohl být husitským chorálem, což je skvělé propojení.
Po uvedení do děje v prvních dvou slokách následuje delší mezihra, kde se vybrnkává na čistý zvuk elektrické kytary. Na úplném konci písničky zazní kytarové sólo.

Probuď se je motivační písnička a současně nás nabádá, abychom se měli na pozoru. V hlavě mi ovšem utkvěl zejména úvodní kytarový riff ze sloky. Je jednoduchý a chytlavý. Hodně chytlavý. Ihned se začnete pohupovat v jeho rytmu. Mě osobně přijde až téměř vtíravý, takže jsem pak díky němu písničku přeskakoval. To je ale pro kapelu asi dobrá zpráva, protože lidi na koncertě jistě zvedne ze židle.

Třetí písnička Hraběnka Báthoriová (to počeštění je takové zvláštní) je opravdový skvost. Tuhla písničku jsem si pamatoval už z dřívějška a ihned se mi vybavila. Už název napovídá o čem je její text a musím uznat, že příběh z pera Miroslava Spilky je podán velice věrně, poeticky a básnicky.
Verše jako "Čachtice dívek nemají, vyvraždila je potají," jsou opravdu výborné. Podobě i verš z refrénu "Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany.." podpořený muzikou je jednoznačně nejlepší místo celého alba. V textu kapela i nenásilně a vhodně poukazuje na slavnou kapelu Iron Maiden.
Na to, kolik se toho v písničce děje, není ani tak dlouhá. Začíná pozvolna na akustickou kytaru, postupně se rozjíždí, ovšem velice vhodně, není to žádný zdlouhavý nudný úvod, aby se pak za úpění elektrických kytar přenesla do toho správného metalového nářezu. Hutné riffy pak doprovází zbytek písničky. Za mě je tohle velice povedený kousek.

Jsou písničky, které mohou evokovat nějaký příběh. Když se například písnička bude jmenovat Červená Karkulka, budeme čekat pohádku o Červené Karkulce. No a jsou kapely, které by takovou písničku otextovaly pár hesly, nějaké popěvky a tradáá. Song je na světě. Takový přístup není ten, co bych já ocenil. A pak jsou kapely, které by v textu příběh nějak odvyprávěly. Lépe či hůře, kostrbatě nebo básnicky. Kapela Perseus, potažmo vrchní textař Miroslav Spilka mě i v následující písni Olomouc 1241 přesvědčuje, že nejenže patří do druhé kategorie. Tedy kapel, které příběhy vypráví. Ale dělají to ještě opravdu dobře a to stylem, který mám rád. A protože jsem tuto historickou událost neznal, moc rád jsem si z písničky doplnil vzdělání. Kapela událost popsala věrně.
Píseň opět začíná na akustiku a doprovod se nese, řekl bych v takovém romantickém, barokním stylu. Nejsem na starou muziku odborník, neberte mě za slovo. Škoda, že ten nádech staroby tam nezůstane po celou dobu písničky. Zazní zvony, které dotvoří atmosféru. Písnička dále graduje do metalu a v něm i končí. Úvod je ovšem nepřekonatelný.

Přichází na řadu plnohodnotná balada s názvem Sám ze dvou. Je to taková ta písnička, při které se na koncertě vytahují zapalovače, dneska mobily. Hudebně je to dle šablony intro akustika, později se přidají elektrické kytary.

Krkavčí věže naštěstí pravidlo porušuje a začíná hned zostra. Patří k rychlejším a tvrdším na albu. Ovšem zachovává si stále dostatek melodičnosti. Velice se mi líbí kytarový dvojhlas v sóle uprostřed písničky. Verš o údolí a domě mi silně navozuje vzpomínky na Holubí dům.

Putovní dluh opět šablona akustické intro, metalové pokračování. Je to spíše pomalá písnička, balada. A hodně mi připomíná staré písničky Argemy či Kernů. Jak hudbou tak textem. Ten nás nenásilnou formou vybízí k tomu, abychom si vážili toho koho máme. Tak jsem si to vyložil já.

Řízný metal, to je písnička Perseus. Vypráví, jak jinak, legendu o Perseovi. Přemýšlím, proč je písnička až téměř na konci alba. Song, který se jmenuje stejně jako kapela, bych sám zařadil někde na začátek. Inu, každý to vnímá jinak. V písničce nám kapela dávkuje zpívané pasáže s těmi instrumentálními. Výborně vyvážená věc, která musí určitě dobře fungovat na živo.

S páskou na očích je skladba středního tempa, kde dostanete jak hřmící metalové riffy, tak i poetičtější pasáže. Text jsem si tak nějak vyložil, že je o Spravedlnosti. O té která by měla s páskou na očích spravedlivě soudit pomocí vah ve svých rukách. Text plný veršů s rozpory jako například "Láska věrná, po hříchu černá". Taková se někomu může spravedlnost zdát. Nebo je to metafora? Básnický obrat? Posuďte sami. Písničku a i celé album zakončuje netradičně basa, když postupně všechny ostatní nástroje utichnou. Zajímavé.

Z celého alba se mi jednoznačně nejvíce líbí Hraběnka Báthoriová. Silný je i sbor v úvodu alba ve Znamení kříže a také bych ocenil Olomouc 1241.

I cover alba je graficky výborně vyvedený. Utápí se ve stínech a tmavých barvách, čímž navozuje ponurou atmosféru. Musíte na něj chvíli hledět, abyste pochopili, co vše na něm je. A že toho není málo. Cover jsem si pár minut pozorně prohlížel, abych objevil a docenil všechny detaily. Všimli jste si například, že ústřední postava v kápí kouří cigaretu?
Booklet je pak graficky zpracován variacemi a detaily z coveru. Dále v něm najdete všechny texty a fotografii kapely i se jmény. Osobně bych uvítal přidat délky písniček a celého alba, rok vydání jsem našel až malým písmem v copyrightu na disku. Sám nejsem dobrý češtin, ale chybějících čárek v textech jsem si všiml. Tohle by si podle mě kapela mohla pohlídat. Naopak oceňuji uvedené autory textů a hudby a dokonce i hráče, kteří hrají sóla. To je moc fajn.

No a příště už jejich nové album Mor. Tam zmíním kromě muziky a grafiky i nějaké další věci, které mi při poslechu Persea vytanuly na mysli.
0 Comments

Donor - Devět křížů

1/6/2022

0 Comments

 
Tentokrát rozpitvám zbrusu nové album Devět křížů kapely Donor. S Donorem jsme v loni na podzim odjeli s Rosou (a Rebelem) mini-tour, takže se s klukama známe a bude mi potěšením napsat pár řádek o jejich nové desce.
Picture

V prvé řadě tedy mi vyžrali skvělý nápad na Devět křížů. Také kolem Devíti křížů jezdíme po D1 a vždycky jsem si říkal, že by z oné legendy mohla být skvělá písnička. No a kluci ji napsali dřív než já. Dobře mi tak. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Album začíná písničkou Lovec duší, a jak se na power symphonic metal sluší, album musí začínat pořádným symfonickým intrem. Takže je to současně intro této písničky. Donor nás hned v úvodu pořádně nakopnout a nastaví vysokou laťku celému albu. V písničkách se mi vždycky líbí bod zlomu. Když přijde něco jiného, zajímavého. Tady se to stane po půlce písničky, když je kytarové sólo zahrané jen do samplů a kopáku.

I druhý, téměř, speed metalový, song Utopia začíná hodně epickým intrem. Přesně můj oblíbený styl hudby, když to hřmí a duní, ale je v tom současně dostatek melodiky. Kluci zde předvádějí svoje hudební a aranžérské kvality. Symfonická mezihra by klidně mohla být na albu mých oblíbených Nightwish. Dokonalost.

Úvodní trojici alba doplňuje již zmíněných Devět křížů na kterou kapela vydala i velmi povedený videoklip. Jedná se o přímočařejší, úderný metal. Ale provedený na světové úrovni, vyšperkovaný do posledního detailu. Opět vyzdvihuji orchestrace a symfonické prvky, protože na tom prostě ujíždím.

Ve čtvrté písničce Až jednou kapela mírně zpomalí. Ale jen tak, aby power metalový kytarový riff krásně vyzněl a vy si mohli ulevit namoženým krčním svalům (rozuměj od headbangingu) v jiném tempu než tomu bylo doposud. Místo symfonických nástrojů zde kluci zařadili elektroniku. Je to příjemné zpestření a písničce dodává moderní, dnes tak populární ráz. Nejhezčí na celé písničce je, jak jinak, mezihra na housle a klavír. Nicméně v hlavě vám utkví hlavní, velmi chytlavý verš „Až jednou, najednou“. Pro mě nejvíce zapamatovatelný z celého alba. Mimochodem, když jsem si přečetl název Až jednou, čekal jsem podvědomě ploužák, protože my máme s Rosou ploužák, který se jmenuje právě Až jednou. Ale opak byl pravdou.

Pomalá atmosférická písnička Nemám strach oplývající mnoha symfonickými prvky je pro romantičtější povahy. A pro mě. Dokonalá orchestrace, skvěle napsané samply.

Když chcete po pomalé písničce album zase rozjet začne další písnička něžným intrem, aby se pak pořádně rozjela. No a taková je Marie Antoinetta. O kom jiném než francouzské královně Marii, kterou nakonec sťali. Její příběh si vyslechnete podpořený energickou hudbou.

Zvonečky, ó zvonečky. Ty můžu dostat v jakémkoliv množství. Vlnky Divoké řeky mi jich donesly dostatek. Spíše pomalejší, rozvážnější písnička s výborným textem, mohutnými sbory v refrénu a dlouhou mezihrou okořeněnou kytarovým sólem.

Písnička Lež je strach mi utkvěla v hlavně už z koncertů, když ji kluci hráli na podzim. Už tenkrát mě oslovila na živo, takže jsem se na ni na albu těšil ze všech nejvíc. Může za to zřejmě pozitivně laděné metalové intro a velkolepá atmosféra hradních sálů a královských paláců. Je to prostě pecka.

Předposlední kousek Proč pojednává o nesmyslnosti válek. Jak aktuální. Tedy ono je to asi aktuální v každé době, protože pořád se někde válčí. Když kluci písničku psali a nahrávali, o Ukrajině nemohli ani tušit. Proč nezmizela pýcha, proč nezmizela chamtivost ptají se Donor a já s nimi. Hned by byl svět lepší. Snažme se o to.

Album uzavírá trochu temnější ovšem o to víc nadupaný Posel smrti. Současně je to s šesti a půl minutami nejdelší písnička. Nudit se u ní nebudete. Naopak vás tak nažhaví, že album budete točit rovnou znovu. Jeden poslech nestačí, ani dva. Desku budete žhavit do ruda.

Stejně jako hudba i booklet alba je na profesionální úrovni. A není se čemu divit. Grafika z finského studia Darkgrove design, kde kreslí booklety Korpiklaanům, Manowar a dalším světovým kapelám, je prostě sázka na jistotu. Jelikož s Darkgrove už spolupracuji delší dobu, ptali se kluci na zkušenosti a doporučení. Když jsem pak uviděl poprvé jejich cover, bylo mi hned jasné, že Darkgrove pro spolupráci zvolili. Skvělý rukopis Jana Yrlunda už věrně poznám.

Na coveru je ztvárněna mrtvá nevěsta a oněch devět křížů, podle kterých je pojmenované celé album. Vnitřek bookletu je vyplněn variacemi coveru. Není se čemu divit. Cena z Finska, kde mají navíc padesátiprocentní daň, prostě není nízká a není v možnostech normální kapely nechat si nakreslit čtrnáct různých obrázků.

U každého textu písničky jsou uvedeni autoři textu a hudby, což oceňuji. Nechybí seznam skladeb s hracími časy a další standardní informace, které do bookletu patří.
Takže nezbývá než konstatovat, že album je prostě odvedeno na nejvyšší úrovni nejen po hudební, ale i grafické a fyzické stránce.

O Donoru mám povědomí téměř od jejich začátků. Tenkrát mi přišli jako standardní heavík. Dnes smekám svůj cylindr a hluboko se ukláním neb tento hudební počin je pro mě blaženost od začátku do konce. Kapela udělala obří kus práce a obří krok dopředu. Je to poznat. A je to krásný důkaz toho, že když se kapela snaží a něco dělá, ne se jen utápí v letargii přehrávacích zkoušek, tak jsou vidět výsledky. Donor si jdou očividně za svým cílem a proto se jim zaslouženě daří. Postavili se tímto albem po bok dalších českých velkých symfo-metalových kapel.

Pokud jste tedy příznivci melodického metalu, určitě si album Devět křížů poslechněte, ideálně i podpořte Donor koupí desky. Stojí za to.
​
0 Comments

    Autor

    Kytarista, hudebník, režisér a taťka. Žije v Brně, vystudoval FIT VUT a hraje v kapele Rosa Nocturna.
    ​

    Hudební články
    7 dovedností, které musí...
    Muzikante, znáš noty?
    Hudební recenze!

    Sdílíte videa svých kámošů?
    Hudební škatule, škatule...
    Je důležitější um, nebo...

    ​Jak obstát při konkurzu do...​
    Jak najít správné muzikanty...

    Zasloužíš si hrát v kapele?
    Kritika a komenty: přejte...
    ​Proč místo 10 průměrných...
    ​Jak jsme s kapelou chtěli...

    ​Proč hraju na kytaru a ne...

    Povídky
    Budeš řvát
    Brána 3

    Ne-recenze
    FatBat - Třinácté znamení
    Mylions - II.Mylion
    Rebel - Nenurial
    Sarkonia - Cesta
    Sandonorico - Nová ZeMě
    Perseus - Mor
    Perseus - Říše vlků
    Donor - Devět křížů
    Ertha - And the stars went...
    Rissla
    Synæsthetics

    ​Surma - The light within
    Euphoria - Příběh vzdálených
    SSOGE - Smutnice
    Flowerwhile - Vzdálení
    ​Moravius - Hope in us
    Exist Immortal - Breathe
    Fall a prey - Torture box

    ​
    ​
    Různé
    Můj čas
    Než koupíte novou dřezovou baterii
    ​
    Žárovky a LEDky

    Kategorie

    All
    Hudba
    Povídka
    Různé

    RSS Feed

    Archiv

    January 2025
    October 2023
    September 2023
    March 2023
    June 2022
    May 2022
    April 2021
    December 2020
    April 2020
    March 2019
    January 2019
    December 2018
    November 2018
    January 2018
    December 2017
    April 2017
    February 2017
    July 2016
    June 2016
    May 2016
    April 2016
    February 2016
    January 2016
    December 2015

Powered by Create your own unique website with customizable templates.
  • Úvod
  • Hudba
  • Blog
  • GP tutoriály
  • Band assist
  • Galerie
  • Kontakt