Dnes budu opět psát o muzice olomoucké kapely Perseus. Tentokrát to bude jejich nejnovější album Mor. Jsem zvědavý, jak se jejich muzika od předchozího alba posunula.
První píseň Mor otvírá jemný ženský vokál. Zní akustický kytara, zní zvony. Přidá se hlavní zpěv v podání Miroslava Spilky. Atmosféra houstne, nastoupí elektrické kytary a píseň přejde do řádného metalu. Krásně vystavěný úvod do celého alba. Písnička je okořeněna harpsichordem a dostává tím trochu vibe jako Running Wild. Kytarová sóla ke konci písničky jsou inspirována klasickou hudbou a velmi jim to tu sluší.
Údernější Vizionář je takovou standardní power metalovou peckou. Text nabízí více možností interpretace, kdo že je onen Vizionář. Je na každém posluchači, aby si do něj promítl koho uzná za vhodné. Naprosto famózní jsou ovšem kytarové flažolety v refrénu. Naprosto perfektně načasované a vsazené do skladby. Taková malá drobnůstka a kolik parády udělá.
Kytary hřmí, bicí duní, to se roztančil Zbabělý tanec a z kola vás nepustí do konce skladby. Nebýt názvu, dal by se text vyložit několika způsoby, ovšem pojmenováním písně kapela dala najevo, jak je text zřejmě zamýšlen. V sólových pasážích se vystřídají oba kytaristé Jirka a Hans.
Karma je podle mě typický heavy metalový kousek. Těžké kytarové riffy zní téměř celou skladbu. Refrén je okořeněn sbory a je krásným kontrastem ke zbytku písničky. Tak jak by refrén měl být. Nechybí ani bravurně vyvedené kytarové sólo. Líbí se mi i text skladby, neb nad podobnými tématy sám přemýšlí. V životě máme sice každý jinou startovní čáru, ale jak si nakonec život nařídíme a jak ho prožijeme, záleží dost na nás samotných.
Písnička Jáma a kyvadlo je zhudebněná povídka Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poa. Aby jste pochopili význam textu, je dobré povídku znát. Pokud ji znáte, doceníte detaily a obsažnost textu. Než na samotný děj a úzkost kapela klade důraz na touhu odsouzeného žít. Hudebně je písnička v duchu celého alba, na kytarách vystavěný heavy metal. Je zde použito více samplů než v jiných kouscích.
Přestože písnička Zůstat a stát není o nic pomalejší nebo méně našlapaná než kolegyně na albu, je přeci jen více baladičtější a pozitivněji laděná. Příjemné zpestření. Kytarová sóla jsou vystavěna v duchu klasické hudby, líbí se mi zejména první část sóla mezi refrény ve spojení s doprovodem. Ovšem i ostatní části jsou vynikající a dotváří příjemnou atmosféru skladby, která dává kytaristům hodně prostoru se předvést. Písničku ukončuje klavír taktéž v klasickém duchu. Škoda, že tam toho klavíru nepropašovali víc. Celé skladba mohla mít trochu jiný výraz a mohla být ještě působivější.
Vybrnkávání v úvodu písničky V prachu hvězd se po první půl minutě přeline do metalu. Tempo a konstantní metalovou drsnost si udrží až do konce.
Podobně je na tom písnička Poslední soud, pojednávající o člověku odsouzeném na smrt stětím. Začíná vybrnkáváním na akustickou kytaru a hobojem. Hoboj mám hodně rád a tady je použit velmi vkusně. Jakmile se ozve zpěv mistra Spilky, mrazí mě v morku kostí. Hodně silný moment alba. Píseň se opět přenese do metalu. Tentokrát je na Perseus docela vydatně okořeněna samply. Už tím faktem se řadí mezi mé oblíbené. Navíc má i chytlavou melodii. Před koncem se nám opět předvedou kytaristé a konec je stejný jako úvod. Zpěv, akustika a hoboj. Krásná tečka.
Album uzavírá nejdelší sedmiminutová skladba Sedmero krkavců. Říkal jsem si, že to bude sóly uměla natáhnutá skladba, ale opak je pravdou. Je to výborně vystavený song a paradoxně je to jedna z nejlepších skladeb na albu. Začnu textem, který vykresluje známý příběh sedmi bratrů a jejich sestry. A Perseus se v této písničce vrátil ke klasickému vyprávění příběhů, které mi na tomto album zatím chybělo. Chválil jsem to na jejich předchozím albu Říše vlků. Na tomto albu, i když příběhy byly, byly pojaty více abstraktně. V Sedmero krkavcích se vrátili k plnohodnotnému vyprávění a opět opakuji. To jim jde velice dobře.
Hudba je zde podřízena dikci příběhu a i to je provedeno skvěle. Střídají se klidnější a tvrdší pasáže, ale protože to odpovídá zvratům v příběhu, nemám z toho pocit roztříštěnosti jako mám u různých progmetalových kapel. Tady to prostě dává smysl. Opravdovým skvostem je gradace zpěvu a hudby uprostřed písničky. V pěti, řekněme slokách, zde od jemného zpěvu a hudebního doprovodu celý song graduje. Na obrátkách nabírá jak hudba, tak především zpěv. Je to úplně famózní pasáž a budu s ní strašit všechny zpěváky z naší kapely, protože tohle z nich budu chtít také dostat. Ten závěr, kdy zpěv tlačí a řve, to je prostě energie, kterou v metalu chci slyšet. Neskutečný drive a zápal. Při slovech "Pravda se ukáže!" mně běhá mráz po zádech. Vskutku. Písnička je velmi silným závěrem alba.
Než přejdu k celkovému pohledu na album, chtěl bych ještě pár slovy zmínit problematiku inspirace autorů. A právě píseň Sedmero krkavců je na to ideální. Jde o to, že píseň Sedmero krkavců už existuje. Je to jako s divadlem, filmem, prostě vznikají nové a nové adaptace a verze. I my máme s Rosou písničku, která se jmenuje Krkavci. Je metaforicky vystavěna na příběhu sedmera krkavců, byť spíše pojednává o sedmeru smrtelných hříchů. A proč jsem ji nepojmenoval Sedmero krkavců? Protože sotva pár měsíců před vydáním našeho alba vydali Dymytry písničku Sedmero krkavců. Přeci song nepojmenuji stejně. A teď mi doma přistane album Persea a na něm vidím song Sedmero krkavců. A předpokládám, že nebude trvat dlouho a nějaká další kapela zase napíše písničku Sedmero krkavců. Tak se ptám sám sebe, jestli nám autorům dochází inspirace, a tak čerpáme ze známých zdrojů, a nebo jsou ony zdroje natolik silné, že máme potřebu je zpracovávat znovu a znovu, stále v nových kabátech a provedeních. Odpověď nemám a asi je to celkem jedno. Prostě se to děje, a pak už je jen na posluchačích, která verze se bude komu líbit. Tím to tedy nehodnotím negativně, prostě jen konstatuji fakt. Navíc je zcela jasné, že kapela Perseus prostě zpracovává známé i neznámé příběhy, legendy a pověsti. To že sáhli i po krkavcích tedy není vůbec překvapivé.
Co napsat o albu celkově, zvlášť když mám ještě v hlavě jejich předchozí album Říši vlků? Určitě posunuli o level víš zvuk. Sázka na zahraniční studio se jim tedy jistě vyplatila. Kapela hraje klasický metal, takže nějaké mnou oblíbené symfonické pasáže se zde nekonají. Samplů a orchestrací je zde poskrovnu, nicméně stále více než na předchozím albu. To ovšem neznamená, že by to bylo špatně. Perseus dokáže i s klasickým obsazením kapely udělat hodně parády. Oba kytaristé jsou velmi zruční, takže co jiní dohání housličkami a flétničkami, kluci z Persea zahrají na kytary. Hudba je tedy bohatá na riffy, vyhrávky a sóla. Je také vidět, že jsou na výši i skladatelsky. Časté postupy z klasické hudby či historizující motivy jsou znát a jsou skvěle zasazeny do skladeb. To se mi hodně líbí. Taktéž umí dobře pracovat se strukturou písničky. Refrény jsou vždycky nadupanější a údernější než zbytek písničky. (Výjimky připuštěny.)
Mezi tou spoustou metalu bych osobně uvítal i odlišnější kousek(y), ale jak vždycky dodávám, je to moje úchylka. Kompaktnost alba bude pro většinu posluchačů výhodou.
Taktéž nemohu opomenout zmínit originální barvu hlasu zpěváka Miroslava Spilky. Má výborný chraplák, pro tento styl hudby jako stvořený. Jako stvořený pro příběhy, které kapela vypráví. Díky němu je kapela Perseus ihned rozpoznatelná. Rozhodně se jim nemůže stát, že by zapadli do davu stejně znějících zpěváků, jak se to bohužel děje mnoha kapelám. Za což samozřejmě kapely nemohou. Na každý zpěvák může mít originální hlas (Gaussova křivka je sviňa).
Nejvíce se mi na albu jednoznačně líbí skladba Sedmero krkavců. Perfektní je úvod a závěr písně Poslední soud a pasáž "V den i noc, černou nemoc" z Moru. Dokonalé jsou flažolety ve Vizionáři. Hodně silné jsou pro mě i refrény v několika dalších písničkách.
Cover a booklet je opět krásně zpracovaný. Doktor z doby morové ve steampunkovém oděvu je prostě pecka. V bookletu najdete texty. V textech jsem našel oproti nahranému zpěvu pár odlišností. Nic hrozného. Spíše jsou to takové ty drobnosti, co vás potěší, že jste něco našli. Každá dvojstrana bookletu má jinou grafiku, takže budete mít co prohlížet. Morová maska na poslední dvojstraně je luxus. Už kvůli tomu byste měli mít desku fyzicky doma. Nechybí ani profesionálně odvedená fotka kapely, graficky sladěná ke zbytku alba. To je super. Je vždycky jako pěst na oko, když má booklet nějakou grafiku a pak je do něj vsazena zcela nesouvisející fotka kapely. A abych nezapomněl, hodně se mi líbí grafické zpracování názvů písní. Někdo to neodflákl a dal si záležet. Palec nahoru.
Doplňujícího infa v bookletu je poskrovnu, ale nechybí nic důležitého.
Nemohl jsme přehlédnout také zajímavá jména hostů. A přijde mi velmi škoda, že na albu nejsou sólově, nebo aspoň trochu výrazněji (snad jen úvod Moru), aby si posluchači mohli vychutnat jejich hlasy. Zřejmě pro Perseus nahráli "jen" sbory.
Co na závěr? Pokud jste vyznavači melodického power metalu, máte rádi kytary a příběhy, tak neváhejte. Tohle je muzika přesně pro vás a určitě se vám bude líbit.
Údernější Vizionář je takovou standardní power metalovou peckou. Text nabízí více možností interpretace, kdo že je onen Vizionář. Je na každém posluchači, aby si do něj promítl koho uzná za vhodné. Naprosto famózní jsou ovšem kytarové flažolety v refrénu. Naprosto perfektně načasované a vsazené do skladby. Taková malá drobnůstka a kolik parády udělá.
Kytary hřmí, bicí duní, to se roztančil Zbabělý tanec a z kola vás nepustí do konce skladby. Nebýt názvu, dal by se text vyložit několika způsoby, ovšem pojmenováním písně kapela dala najevo, jak je text zřejmě zamýšlen. V sólových pasážích se vystřídají oba kytaristé Jirka a Hans.
Karma je podle mě typický heavy metalový kousek. Těžké kytarové riffy zní téměř celou skladbu. Refrén je okořeněn sbory a je krásným kontrastem ke zbytku písničky. Tak jak by refrén měl být. Nechybí ani bravurně vyvedené kytarové sólo. Líbí se mi i text skladby, neb nad podobnými tématy sám přemýšlí. V životě máme sice každý jinou startovní čáru, ale jak si nakonec život nařídíme a jak ho prožijeme, záleží dost na nás samotných.
Písnička Jáma a kyvadlo je zhudebněná povídka Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poa. Aby jste pochopili význam textu, je dobré povídku znát. Pokud ji znáte, doceníte detaily a obsažnost textu. Než na samotný děj a úzkost kapela klade důraz na touhu odsouzeného žít. Hudebně je písnička v duchu celého alba, na kytarách vystavěný heavy metal. Je zde použito více samplů než v jiných kouscích.
Přestože písnička Zůstat a stát není o nic pomalejší nebo méně našlapaná než kolegyně na albu, je přeci jen více baladičtější a pozitivněji laděná. Příjemné zpestření. Kytarová sóla jsou vystavěna v duchu klasické hudby, líbí se mi zejména první část sóla mezi refrény ve spojení s doprovodem. Ovšem i ostatní části jsou vynikající a dotváří příjemnou atmosféru skladby, která dává kytaristům hodně prostoru se předvést. Písničku ukončuje klavír taktéž v klasickém duchu. Škoda, že tam toho klavíru nepropašovali víc. Celé skladba mohla mít trochu jiný výraz a mohla být ještě působivější.
Vybrnkávání v úvodu písničky V prachu hvězd se po první půl minutě přeline do metalu. Tempo a konstantní metalovou drsnost si udrží až do konce.
Podobně je na tom písnička Poslední soud, pojednávající o člověku odsouzeném na smrt stětím. Začíná vybrnkáváním na akustickou kytaru a hobojem. Hoboj mám hodně rád a tady je použit velmi vkusně. Jakmile se ozve zpěv mistra Spilky, mrazí mě v morku kostí. Hodně silný moment alba. Píseň se opět přenese do metalu. Tentokrát je na Perseus docela vydatně okořeněna samply. Už tím faktem se řadí mezi mé oblíbené. Navíc má i chytlavou melodii. Před koncem se nám opět předvedou kytaristé a konec je stejný jako úvod. Zpěv, akustika a hoboj. Krásná tečka.
Album uzavírá nejdelší sedmiminutová skladba Sedmero krkavců. Říkal jsem si, že to bude sóly uměla natáhnutá skladba, ale opak je pravdou. Je to výborně vystavený song a paradoxně je to jedna z nejlepších skladeb na albu. Začnu textem, který vykresluje známý příběh sedmi bratrů a jejich sestry. A Perseus se v této písničce vrátil ke klasickému vyprávění příběhů, které mi na tomto album zatím chybělo. Chválil jsem to na jejich předchozím albu Říše vlků. Na tomto albu, i když příběhy byly, byly pojaty více abstraktně. V Sedmero krkavcích se vrátili k plnohodnotnému vyprávění a opět opakuji. To jim jde velice dobře.
Hudba je zde podřízena dikci příběhu a i to je provedeno skvěle. Střídají se klidnější a tvrdší pasáže, ale protože to odpovídá zvratům v příběhu, nemám z toho pocit roztříštěnosti jako mám u různých progmetalových kapel. Tady to prostě dává smysl. Opravdovým skvostem je gradace zpěvu a hudby uprostřed písničky. V pěti, řekněme slokách, zde od jemného zpěvu a hudebního doprovodu celý song graduje. Na obrátkách nabírá jak hudba, tak především zpěv. Je to úplně famózní pasáž a budu s ní strašit všechny zpěváky z naší kapely, protože tohle z nich budu chtít také dostat. Ten závěr, kdy zpěv tlačí a řve, to je prostě energie, kterou v metalu chci slyšet. Neskutečný drive a zápal. Při slovech "Pravda se ukáže!" mně běhá mráz po zádech. Vskutku. Písnička je velmi silným závěrem alba.
Než přejdu k celkovému pohledu na album, chtěl bych ještě pár slovy zmínit problematiku inspirace autorů. A právě píseň Sedmero krkavců je na to ideální. Jde o to, že píseň Sedmero krkavců už existuje. Je to jako s divadlem, filmem, prostě vznikají nové a nové adaptace a verze. I my máme s Rosou písničku, která se jmenuje Krkavci. Je metaforicky vystavěna na příběhu sedmera krkavců, byť spíše pojednává o sedmeru smrtelných hříchů. A proč jsem ji nepojmenoval Sedmero krkavců? Protože sotva pár měsíců před vydáním našeho alba vydali Dymytry písničku Sedmero krkavců. Přeci song nepojmenuji stejně. A teď mi doma přistane album Persea a na něm vidím song Sedmero krkavců. A předpokládám, že nebude trvat dlouho a nějaká další kapela zase napíše písničku Sedmero krkavců. Tak se ptám sám sebe, jestli nám autorům dochází inspirace, a tak čerpáme ze známých zdrojů, a nebo jsou ony zdroje natolik silné, že máme potřebu je zpracovávat znovu a znovu, stále v nových kabátech a provedeních. Odpověď nemám a asi je to celkem jedno. Prostě se to děje, a pak už je jen na posluchačích, která verze se bude komu líbit. Tím to tedy nehodnotím negativně, prostě jen konstatuji fakt. Navíc je zcela jasné, že kapela Perseus prostě zpracovává známé i neznámé příběhy, legendy a pověsti. To že sáhli i po krkavcích tedy není vůbec překvapivé.
Co napsat o albu celkově, zvlášť když mám ještě v hlavě jejich předchozí album Říši vlků? Určitě posunuli o level víš zvuk. Sázka na zahraniční studio se jim tedy jistě vyplatila. Kapela hraje klasický metal, takže nějaké mnou oblíbené symfonické pasáže se zde nekonají. Samplů a orchestrací je zde poskrovnu, nicméně stále více než na předchozím albu. To ovšem neznamená, že by to bylo špatně. Perseus dokáže i s klasickým obsazením kapely udělat hodně parády. Oba kytaristé jsou velmi zruční, takže co jiní dohání housličkami a flétničkami, kluci z Persea zahrají na kytary. Hudba je tedy bohatá na riffy, vyhrávky a sóla. Je také vidět, že jsou na výši i skladatelsky. Časté postupy z klasické hudby či historizující motivy jsou znát a jsou skvěle zasazeny do skladeb. To se mi hodně líbí. Taktéž umí dobře pracovat se strukturou písničky. Refrény jsou vždycky nadupanější a údernější než zbytek písničky. (Výjimky připuštěny.)
Mezi tou spoustou metalu bych osobně uvítal i odlišnější kousek(y), ale jak vždycky dodávám, je to moje úchylka. Kompaktnost alba bude pro většinu posluchačů výhodou.
Taktéž nemohu opomenout zmínit originální barvu hlasu zpěváka Miroslava Spilky. Má výborný chraplák, pro tento styl hudby jako stvořený. Jako stvořený pro příběhy, které kapela vypráví. Díky němu je kapela Perseus ihned rozpoznatelná. Rozhodně se jim nemůže stát, že by zapadli do davu stejně znějících zpěváků, jak se to bohužel děje mnoha kapelám. Za což samozřejmě kapely nemohou. Na každý zpěvák může mít originální hlas (Gaussova křivka je sviňa).
Nejvíce se mi na albu jednoznačně líbí skladba Sedmero krkavců. Perfektní je úvod a závěr písně Poslední soud a pasáž "V den i noc, černou nemoc" z Moru. Dokonalé jsou flažolety ve Vizionáři. Hodně silné jsou pro mě i refrény v několika dalších písničkách.
Cover a booklet je opět krásně zpracovaný. Doktor z doby morové ve steampunkovém oděvu je prostě pecka. V bookletu najdete texty. V textech jsem našel oproti nahranému zpěvu pár odlišností. Nic hrozného. Spíše jsou to takové ty drobnosti, co vás potěší, že jste něco našli. Každá dvojstrana bookletu má jinou grafiku, takže budete mít co prohlížet. Morová maska na poslední dvojstraně je luxus. Už kvůli tomu byste měli mít desku fyzicky doma. Nechybí ani profesionálně odvedená fotka kapely, graficky sladěná ke zbytku alba. To je super. Je vždycky jako pěst na oko, když má booklet nějakou grafiku a pak je do něj vsazena zcela nesouvisející fotka kapely. A abych nezapomněl, hodně se mi líbí grafické zpracování názvů písní. Někdo to neodflákl a dal si záležet. Palec nahoru.
Doplňujícího infa v bookletu je poskrovnu, ale nechybí nic důležitého.
Nemohl jsme přehlédnout také zajímavá jména hostů. A přijde mi velmi škoda, že na albu nejsou sólově, nebo aspoň trochu výrazněji (snad jen úvod Moru), aby si posluchači mohli vychutnat jejich hlasy. Zřejmě pro Perseus nahráli "jen" sbory.
Co na závěr? Pokud jste vyznavači melodického power metalu, máte rádi kytary a příběhy, tak neváhejte. Tohle je muzika přesně pro vás a určitě se vám bude líbit.
RSS Feed
