Na podzim 2017 jsem byl na koncertě kapely Moravius a protože se mi tato kapela, a celkově symfonický power metal líbí, zakoupil jsem si jejich album Hope in us. A aby mi doma jen tak neleželo tak o něm napíšu pár řádek.
Desku otvírá klasické into, tak to u podobných kapel bývá.
První dvě písně desky Hope in us a Moravius jsou nejreprezentativnějšími songy alba. I proto ho zřejmě otvírají. Obě písně mi byly dobře známy už před poslechem CD, neb je kapela prezentuje i online, a obě také perfektně zapadají do škatulky power-speed metalového stylu.
Na albu je, mimo jiné hosty, možné slyšet i dětský sbor KO-KO. Většinou dolňuje refrény a moc ho při běžném poslechu nezaznamenáte, ale ukončuje úvodní písničku Hope in us a to moc příjmně a krásně, takže jsem si ho velice vychutnal. Více takových pasáží.
Bring back the fire je mírně pomalejší, více power metalová a doplňuje úvodní trojku.
Začátek písně Magic flute vás vezme do kouzelného lesa ke kouzelnému jezírku, ve kterém se koupe krásná panna, která... no, pojďmě k písni. Pro mé uši velice lahodný začátek. Přesto písnička není žádný pomaláč a později se rozjede. I zde je pěkně použit sbor a to dokonce v zajímavé kombinaci s basou a bicími. Závěrečná scéna písně končí opět u jezírka v lese.
V písni Don't waste your time opět kapela přitvrdí. Napsal ji zpěvák kapely Dalibor Halamíček a hostuje zde i Tommy ReinXeed Johansson. Písnička mi hodně připomíná starší Halloweeny.
Tato část alba většinou patří pomalejším písním a stejně tak je to i na této desce. Wings of angels je překrásná pomalá písnička s velmi procítěným zpěvem a kytarovým sólem, které jsem si sám jako kytarista vychutnal.
U pomalých věcí ale není nutno zůstávat dlouho a tak následuje Broken frame, další speedovka ve stylu Stratovariu, kterým je kapela ovlivněna.
Vyloženě najevo to dají hned následující písni For Timo. Rozuměj "Pro Tima Tolkkiho" ze Stratovariu. Což je veselá písnička ku jeho poctě.
Opět zajímavé intro harpsichordu a smyčců otvírá nadupanou písničku Prison of the soul.
No a závěr patří opravdu velkolepému Requiem. Téměř čtvrthodinová skladba u které jsem se rozhodně nenudil. Mnoho změn a zvratů, mnoho ploch, mnoho nástrojů a pořád co poslouchat. Prostě mě naservírovali to, co mám rád i s třešničkou na dortu v podobě mužského sboru. Hmmmmm. Fakt silný moment. No a když jsem psal, že Magic flute končí obrazně u jezírka, tak Requiem tam končí opravdu. Pro mě jednoznačně nejlepší song na albu.
Co napsat závěrem k celému albu? Rozhodně obdivuji kytaristy. Ti si fakt mákli. Moravius hraje přesně můj styl, takže se mi CD líbí už samo o sobě. Co z mého osobního pohledu je trochu škoda, že po zajímavých začátcích písniček jsou si pak některé docela podobné, aby se pak zase skončily ve stylu začátku. Samozřejmě je to i tím, že album nemám naposlouchané do detailu, ale i po několikátém poslechnu bych tak polovinu prostředků písniček nerozeznal.
Když třeba písnička začne herpsichordem, přijde mi škoda, že ho neuslyším i během písničky, ale zase až na konec. No jo, já jsem a ty bohaté symfonie a pompézní skladby :)
Nahrávání měl na starosti Petr Štrauch. Art Reziel Peter, design Jaromír Dufek. Grafika alba je velmi vydařená a k tomuto stylu sedící. Jakožto grafikou trochu políbený bych měl malou technickou výtku, ale to není důležité. Důležité je to, že jako celek je obal super. A musím zde vyzvednou grafiku, co je přímo na CD nosiči. Ta je totiž perfektní.
Každopádně Hope in us od kapely Moravius je rozhodně pecka a doporučuji všem symfonikům, jako jsem já, si album pořídit do sbírky.
První dvě písně desky Hope in us a Moravius jsou nejreprezentativnějšími songy alba. I proto ho zřejmě otvírají. Obě písně mi byly dobře známy už před poslechem CD, neb je kapela prezentuje i online, a obě také perfektně zapadají do škatulky power-speed metalového stylu.
Na albu je, mimo jiné hosty, možné slyšet i dětský sbor KO-KO. Většinou dolňuje refrény a moc ho při běžném poslechu nezaznamenáte, ale ukončuje úvodní písničku Hope in us a to moc příjmně a krásně, takže jsem si ho velice vychutnal. Více takových pasáží.
Bring back the fire je mírně pomalejší, více power metalová a doplňuje úvodní trojku.
Začátek písně Magic flute vás vezme do kouzelného lesa ke kouzelnému jezírku, ve kterém se koupe krásná panna, která... no, pojďmě k písni. Pro mé uši velice lahodný začátek. Přesto písnička není žádný pomaláč a později se rozjede. I zde je pěkně použit sbor a to dokonce v zajímavé kombinaci s basou a bicími. Závěrečná scéna písně končí opět u jezírka v lese.
V písni Don't waste your time opět kapela přitvrdí. Napsal ji zpěvák kapely Dalibor Halamíček a hostuje zde i Tommy ReinXeed Johansson. Písnička mi hodně připomíná starší Halloweeny.
Tato část alba většinou patří pomalejším písním a stejně tak je to i na této desce. Wings of angels je překrásná pomalá písnička s velmi procítěným zpěvem a kytarovým sólem, které jsem si sám jako kytarista vychutnal.
U pomalých věcí ale není nutno zůstávat dlouho a tak následuje Broken frame, další speedovka ve stylu Stratovariu, kterým je kapela ovlivněna.
Vyloženě najevo to dají hned následující písni For Timo. Rozuměj "Pro Tima Tolkkiho" ze Stratovariu. Což je veselá písnička ku jeho poctě.
Opět zajímavé intro harpsichordu a smyčců otvírá nadupanou písničku Prison of the soul.
No a závěr patří opravdu velkolepému Requiem. Téměř čtvrthodinová skladba u které jsem se rozhodně nenudil. Mnoho změn a zvratů, mnoho ploch, mnoho nástrojů a pořád co poslouchat. Prostě mě naservírovali to, co mám rád i s třešničkou na dortu v podobě mužského sboru. Hmmmmm. Fakt silný moment. No a když jsem psal, že Magic flute končí obrazně u jezírka, tak Requiem tam končí opravdu. Pro mě jednoznačně nejlepší song na albu.
Co napsat závěrem k celému albu? Rozhodně obdivuji kytaristy. Ti si fakt mákli. Moravius hraje přesně můj styl, takže se mi CD líbí už samo o sobě. Co z mého osobního pohledu je trochu škoda, že po zajímavých začátcích písniček jsou si pak některé docela podobné, aby se pak zase skončily ve stylu začátku. Samozřejmě je to i tím, že album nemám naposlouchané do detailu, ale i po několikátém poslechnu bych tak polovinu prostředků písniček nerozeznal.
Když třeba písnička začne herpsichordem, přijde mi škoda, že ho neuslyším i během písničky, ale zase až na konec. No jo, já jsem a ty bohaté symfonie a pompézní skladby :)
Nahrávání měl na starosti Petr Štrauch. Art Reziel Peter, design Jaromír Dufek. Grafika alba je velmi vydařená a k tomuto stylu sedící. Jakožto grafikou trochu políbený bych měl malou technickou výtku, ale to není důležité. Důležité je to, že jako celek je obal super. A musím zde vyzvednou grafiku, co je přímo na CD nosiči. Ta je totiž perfektní.
Každopádně Hope in us od kapely Moravius je rozhodně pecka a doporučuji všem symfonikům, jako jsem já, si album pořídit do sbírky.
RSS Feed
