Rissla

Rissla sama svoje stylové zařazení označuje jako Czech symphony. Což je trochu zvláštní označení stylu. Znám spíš třeba symphonic metal nebo power metal. Budiž. Asi se chtěli odlišit a vytvořili si vlastní škatulku. Nejsou ani první a zřejmě ani poslední. Já v tom nějak nevidím smysl. Zařazení je od toho, aby posluchačům řeklo, co je čeká, ne aby je ještě víc zmátlo. Odlišovat se má podle mě hudbou nebo image. Nicméně... budiž.
Czech tedy asi znamená, že jsou z Čech, protože česky nezpívají. Symphony asi znamená, že hrají ten „klasický“ symphonic metal, který prostě hrají a kam plným právem patří.

Níže si přečtete zcela můj osobní pohled na album, moje a jen moje pocity z jeho poslechu.

​A tento delší a netradiční úvod byl třeba k tomu, abych mohl napsat, že první písnička Abraka dabra začíná skvělým symfonickým intrem a ve stejném duchu pokračuje. Zajímavým prvkem je flétna na pozadí (nebo sampl ji připomínající), hrající ostinato. Velmi vydařený je i závěr skladby, kde se prolíná vokální linka refrénu s vokální linkou posledních veršů. Nejen že se mi takto zaranžované zpěvy obecně dost líbí, ale tady k sobě naprosto dokonale sedí a ladí spolu.

Intro Take your way vás přenese do opery. Slyšíte ladění orchestru, muzikanti zkouší svoje nástroje a usazují se, v publiku utichají hlasy... přijde mohutný nástup skladby... a pak velká škoda, se zlomí do podivně melancholických tónů. Text by měl být pozitivní neboť říká: „Nevzdávej se,“ ale hudba mně ne zcela koresponduje.
Zajímavým prvkem v písničce je procítěné kytarové sólo, v druhé polovině podpořené varhanami. Pěkné. A před koncem hutný kytarový riff, který naprosto výborně využívá panu (pravá levá strana), aby se pak proměnil až v téměř djentový nářez. Závěr je také velmi vydařený a silný. Škoda hlavního zpěvového motivu.

Rissla prostě umí intra. I písnička Clown to potvrzuje. Mohutné nástupy, řízné kytary. V písničce zazní i ofbeatová pasáž připomínající cirkusovou hudbu, Textu je v písničce sice pomálu, zato si však užijete hodně kytarových riffů. Outro už je přiznaná klasická cirkusovka, při které křepčí šašci po manéži. Když tak nad tím teď přemýšlím, škoda, že celá písnička není pojatá v tomto klasicky cirkusovém hávu v kombinaci s metalem.

Pokud jsem psal, že Rissla umí intra, tak to, co vás čeká na začátku She wolf, to je prostě neskutečná bomba. Z tohoto úvodu mně jde husí kůže vždy, když ho slyším. A pokud bych měl vybrat pět nejlepších inter všech kapel ever, tak tohle intro tam prostě bude. To nejde popsat, to si musíte poslechnout. Je magické.
Celá písnička je vydařená s krásným melodickým refrénem. Motiv intra se prolíná celou písničkou a spojuje ji. To stejné se týká i levého a pravého panu doprovodné kytary. V určitých místech z každé strany hraje něco jiného a také to funguje! A je to krásné.

V songu Good mood kapela trochu přitvrdila a přidala i trochu elektroniky. Proč ne. Hlavou si budete třepat při, pro metal, netradičních bicích opět v ofbeatovém rytmu (nešetří jimi). Jakožto velký fanoušek Pána prstenů, ale nemůžu nechat bez povšimnutí nepřesnost v textu. Film se jmenuje Lord of the rings. K textu (textům obecně) bych tu měl ještě nějaké poznámky, ale nebudu hnidopich. Do jisté míry je to problém sazby textu v bookletu.

Begin new history nás přenese na prkna honosného divadla. Písnička mi navozuje atmosféru filmů Tima Burtona či Fantoma opery. Bravurně zkomponovaný klavír za hutných tónů kytary mě nenechává v klidu, naopak rozhoupává mě v rytmu valčíku. A pokud mě v písničce She wolf uchvátil začátek, tady mě uchvacuje konec. Tedy ten jeden tón.. ten jeden jediný tón zahraný na správný nástroj ve správnou dobu ve správné výšce. Jak málo stačí k dokonalosti.

Osvěžujícím prvkem My rightful place je zvuk syntezátoru, který se později smísí s hřmícími kytarami. V úvodu písničky dostává prostor i basa. Ale vlastně ani není třeba, basa je krásně slyšet na celém albu.

Pokud budete lízat moc lízátek, máte obezitu zaručenou. Zhruba o tomhle je písnička Lollipop a naprosto přesně vystihuje šílenost této kapely. Tedy zvlášť pokud navštívíte některý z jejich koncertů. Dokud neuvidíte, neuvěříte.
Přestože se jedná o crazy písničku o lízátku, rozhodně nepatří do nějakého braku. Hudebně je totiž dost na výši. Zejména bubeník zde předvádí svoji všestrannost při hraní pro metal naprosto neslýchaných rytmů. Ráz písničky také hodně udává basa, ale ani kytara nezůstává pozadu. Po aranžérské stránce tuhle písničku dost oceňuji.

Ale pozor, Rissla ukazuji svoje další přednosti. Le sorcier, pokud se google neplete, z francouzštiny, zaklínač či kouzelník. Takže v této písničce si kromě angličtiny užijete i francouzštinu. Písnička patří k těm tvrdším a hodně našlapaným. A hodně symfonickým. Orchestr je pecka.

Na závěr alba se kapela loučí ve španělštině coverem Sofia od Alvaro Solera. Textu nerozumím ani za mák, ale vůbec mě to nevadí. Melodie a text se velmi příjemně line. Originál jsem neznal. Je fajn. Ale Risslí metalová verze je výborná a promakaná. Žádný laciný sympho-power metalový výblitek, jakých se po netu válí milióny. Dali si i na této písničce záležet a dali ji perfektní aranž. A na živo má fakt koule.

Tak tohle byl rychlý průlet jednotlivými skladbami. U některých mých (ne)recenzí v těchto místech končívá celý text. U Rissly to ale nejde, u Rissly je prostě o čem psát, aniž bych si musel něco cucat z prstu.

Album je vydané v digipacku jen s dvoustránkovým bookletem kam se stěží vejdou texty. Tohle mě trochu mrzí, když si kapela dá záležet na muzice, utratí ranec za studio a doslova odbude obal a booklet. Vždyť to je přece ta fyzická přidaná hodnota, za kterou jsou pak fanoušci ochotni utratit peníze a koupit si CD, ne jen hudbu někde online upirátit.
Nicméně i v tak skromném bookletu bych chtěl najít minimálně jméno alba, které jsem zde hledal marně. A když už nejsou uvedeni autoři textu a hudby u každé písničky, mohl by být alespoň nějaký přehled. A dokonce bych se rád dozvěděl, kdo nahrával jaký nástroj. Místo tam na to je, ale je uveden jen prostý seznam členů kapely. Taktéž mi chyběly délky písniček a celkový hrací čas. To by bylo k bookletu, který by v tomto případě šel udělat určitě o něco lépe.

Tempově je album tak nějak celé ve středním tempu. Žádná písnička nevyčnívá rychlejším či pomalým tempem, stejně tak aranže jsou všechny směřovány na symfonický metal. Vůbec bych se nezlobil, kdyby tam byla třeba jedna pomalá písnička, výrazně odlišná od ostatních. Tento nárok mám u drtivé většiny alb. Prostě si mi líbí, když mám puštěnou muziku jen tak na podkres a snadno rozeznávám písničky. Uznávám, že je to moje úchylka. Trend je spíše celistvost a kompaktnost.

Na albu se mi hodně líbí bicí. Jakožto bývalý bubeník si všímám různých detailů a rytmů. Josef Spudil, který tento nástroj ovládá, očividně prošel řádnou bubenickou průpravou, protože nezůstává jen u metalových sypaček, ale doslova vás zasype rytmy a zajímavými přechody. Bicí zde hrají důležitou roli a mnohdy udávají základní ráz písničky.

Oslovil mě i zvuk kytary. Přestože bych o něm nenapsal, že má super moderní sound poplatný dnešní době, k této muzice se skvěle hodí. Je hutný, pěkně řeže a dává písním specifický nádech. Například tvoří onu magickou atmosféra mého oblíbeného intra z She wolf. Taktéž bych měl zmínit zpěvačku Romanu, které odvádí vskutku bravurní práci. Má netradiční barvu hlasu, mnoho poloh a je slyšet, že zpívat prostě umí. 
Album vřele doporučuji i pro náročné posluchače, kteří si potrpí na detailech. Čím víc album poslouchám, tím víc zajímavostí v něm nacházím. Pestrostí bicích to začíná, zajímavými riffy na kytaru to pokračuje a dovršují to promakané aranže a vypiplané symfonické prvky. Opravdu smekám klobouk.

Co dodat na závěr? Hudba je výborná, promyšlená, veselá, melodická a chytlavá. A originální! Není to tisící první verze Nightwish. Rissla si dokázala najít svoji jedinečnou škatulku. Teď to ještě musí prodat. Musí si vytvořit dobrou online prezentaci, protože najít o kapele cokoliv, jakoukoliv informaci, je úkol pro počítačové hackery. Je to tajná kapela, o které se fanoušci nemají moc co dozvědět, kromě informací, které poberou scrollováním na jejich facebookové stránce. A to je velká škoda. Takže jim přeji, aby tento nedostatek brzy napravili a vám poslech alba vřele doporučuji.