Na podzim 2017 jsme hráli koncert společně s anglickou kapelou Exist Immortal, která se u nás v ČR zastavila na své evropské tour. S klukama jsem pak ještě dělal rozhovor pro časopis Spark. Díky tomu se ke mně dostalo i jejich CD „Breathe“ a byla by velká škoda, kdyby mi zůstalo ležet jen tak doma v šuplíku. Takže se zde s vámi podělím o zážitek z jeho poslechnu.
Hned na úvod podotýkám, že můj srdcový styl je symfonický metal, tudíž něco jiného než hraje Exist Immortal. Nemám jejich metalcorový styl naposlouchaný a je pro mě obtížné jednotlivé skladby rozlišit. Nesou se pro mě v podobném duchu, který je pro mě málo variabilní. To neznamená, že by snad jejich hudba byla nuda, to rozhodně není, k tomu se dostanu níže. Ale změna z jednoho metalového riffu do druhého není jako změna z metalového nářezu do mezihry zahrané na příčnou flétnu a housle. Což je to, co já většinou vyhledávám.
V rámci žánru si naopak myslím, že jsou docela nespoutaní. Riff střídá riff, zpěvák krásně umí pracovat s hlasem a střídat čistý zpěv s growlem. Kytaristi i bubeník jsou mistři svého řemesla. Na celém albu jsem nezaslechl snad jediný ohraný rytmus. A konce jejich písniček jsou vyšperkované. Nyní pojďme k jednotlivým skladbám.
První song Savior je plnohodnotný otvírák alba. Řádně nadupaný, pěkně od podlady. Naladí posluchače přesně na tu notu, která je potřeba pro zbytek alba.
Na něj hned navazuje druhý In hindsight, který se nese v podobném duchu, ale je mnohem atmosferičtější díky zvuku a riffům kytary.
Třetí song Invisible Lines vám svojí urputností vyrazí dech a rozerve repráky. Dočkáme se v něm i Djentu a zatraceně rychlých kytarových riffů. Jen jsem poslouchal s otevřenou pusou, co jsou kluci schopni zahrát. Přestože začátek je poměrně temný konec se krásně rozjasní.
Misconduct začáná harmonicky disonantně-zajímavými akordy, melodie a hlasy se plynule prolínají. V songu je toho tolik, že sotva stačím sledovat. Tohle není jen na jeden poslech. Rozhodně ne!
Follow Alone je střednětempá zatěžkaná skladba s výrazným kytarovým doprovodem a zajímavým sólem.
Erode je asi první skladba, kde se ozve i čistá kytara. Nicméně je to jen na chvíli a mezi čistými pasážemi je brutálně tvrdý zpěv, aby skladbu vyvážil a ani na chvíli vám nedal vydechnout.
V Escape se opět objeví klidnější pasáž s basovou vyhrávkou a přestože je písnička podobná zbytku CD, díky této pomalé části je od ostatních písní dobře rozeznatelná.
Lucid mezi ostatními songy vyčnívá díky velmi specifickémy riffu. Taktéž patří k těm atmosferičtějším.
Breathe zaujme hned od prvních tónů pro toto album zvláštním intrem, jehož motiv je možné slyšet i později v písničce. Skladba je pomalejší, ale to ji neubírá na dravosti. Právě naopak vyniknou rychlé kytarové běhy. V polovině přijde hodně drsný metalový riff, aby se pak ještě několikrát morfoval, a než písnička skončí, nabídl vám několik zvratů a mutací, které vás donutí bystře poslouchat.
Velmi, ovšem velmi éterická a pomalá skladba Release, která si hraje s každou nuancí tónu, aby se v polovině na okamžik zlomila do nehorázného nářezu a pak opět pomalu odplula na vlnách snových vláken. Pro mě jednoznačně nejzajímavější skladba alba.
Chi uzavírá celé album a je také nejdelší písní na něm. V intru je použit zajímavý synth, který mi připomíná staré televizní hry. Je je to provedeno velmi precizně, takže pokud si toho vůbec všimnete, přijde vám to jako krutý zvuk. Což samozřejmě je. Skladbě dodá specifický nádech. Konec skladby je velice syrový až industriální.
Přestože Exist Immortal hraje dost tvrdou a technickou muziku, texty jsou převážně pozitivní, povzbuzující a burcující. Alespoň tak jsem si je přeložil já. Tomu odpovídá i grafika alba, která je neočekávaně laděna no bíla. Mě to mile překvapilo a nadchlo. Tak nějak se mi to k jejich albu hodí. Design je celkem jednoduchý a přímočarý s pár skrytými prvky, ale je opravdu funkční.
Taktéž chválím použití synťáku a elektronických zvuků. Je to na albu hodně znát a dodává to albu charakteristický nádech.
A kdybych mohl vyslovit jedno přání, tak bych jako kytarista chtěl taby na jejich songy. Jednak bych měl do důchodu o zábavu postaráno a jednak bych se přiučil opravdu skvělým rytmům, postupům a harmonii.
Takže všichni metal-koráři, tady máte link na Exist Immortal.
V rámci žánru si naopak myslím, že jsou docela nespoutaní. Riff střídá riff, zpěvák krásně umí pracovat s hlasem a střídat čistý zpěv s growlem. Kytaristi i bubeník jsou mistři svého řemesla. Na celém albu jsem nezaslechl snad jediný ohraný rytmus. A konce jejich písniček jsou vyšperkované. Nyní pojďme k jednotlivým skladbám.
První song Savior je plnohodnotný otvírák alba. Řádně nadupaný, pěkně od podlady. Naladí posluchače přesně na tu notu, která je potřeba pro zbytek alba.
Na něj hned navazuje druhý In hindsight, který se nese v podobném duchu, ale je mnohem atmosferičtější díky zvuku a riffům kytary.
Třetí song Invisible Lines vám svojí urputností vyrazí dech a rozerve repráky. Dočkáme se v něm i Djentu a zatraceně rychlých kytarových riffů. Jen jsem poslouchal s otevřenou pusou, co jsou kluci schopni zahrát. Přestože začátek je poměrně temný konec se krásně rozjasní.
Misconduct začáná harmonicky disonantně-zajímavými akordy, melodie a hlasy se plynule prolínají. V songu je toho tolik, že sotva stačím sledovat. Tohle není jen na jeden poslech. Rozhodně ne!
Follow Alone je střednětempá zatěžkaná skladba s výrazným kytarovým doprovodem a zajímavým sólem.
Erode je asi první skladba, kde se ozve i čistá kytara. Nicméně je to jen na chvíli a mezi čistými pasážemi je brutálně tvrdý zpěv, aby skladbu vyvážil a ani na chvíli vám nedal vydechnout.
V Escape se opět objeví klidnější pasáž s basovou vyhrávkou a přestože je písnička podobná zbytku CD, díky této pomalé části je od ostatních písní dobře rozeznatelná.
Lucid mezi ostatními songy vyčnívá díky velmi specifickémy riffu. Taktéž patří k těm atmosferičtějším.
Breathe zaujme hned od prvních tónů pro toto album zvláštním intrem, jehož motiv je možné slyšet i později v písničce. Skladba je pomalejší, ale to ji neubírá na dravosti. Právě naopak vyniknou rychlé kytarové běhy. V polovině přijde hodně drsný metalový riff, aby se pak ještě několikrát morfoval, a než písnička skončí, nabídl vám několik zvratů a mutací, které vás donutí bystře poslouchat.
Velmi, ovšem velmi éterická a pomalá skladba Release, která si hraje s každou nuancí tónu, aby se v polovině na okamžik zlomila do nehorázného nářezu a pak opět pomalu odplula na vlnách snových vláken. Pro mě jednoznačně nejzajímavější skladba alba.
Chi uzavírá celé album a je také nejdelší písní na něm. V intru je použit zajímavý synth, který mi připomíná staré televizní hry. Je je to provedeno velmi precizně, takže pokud si toho vůbec všimnete, přijde vám to jako krutý zvuk. Což samozřejmě je. Skladbě dodá specifický nádech. Konec skladby je velice syrový až industriální.
Přestože Exist Immortal hraje dost tvrdou a technickou muziku, texty jsou převážně pozitivní, povzbuzující a burcující. Alespoň tak jsem si je přeložil já. Tomu odpovídá i grafika alba, která je neočekávaně laděna no bíla. Mě to mile překvapilo a nadchlo. Tak nějak se mi to k jejich albu hodí. Design je celkem jednoduchý a přímočarý s pár skrytými prvky, ale je opravdu funkční.
Taktéž chválím použití synťáku a elektronických zvuků. Je to na albu hodně znát a dodává to albu charakteristický nádech.
A kdybych mohl vyslovit jedno přání, tak bych jako kytarista chtěl taby na jejich songy. Jednak bych měl do důchodu o zábavu postaráno a jednak bych se přiučil opravdu skvělým rytmům, postupům a harmonii.
Takže všichni metal-koráři, tady máte link na Exist Immortal.
RSS Feed
