V řadě na moji (ne)recenzi aktuálně čekají dvě alba kapely Perseus. Starší Říše vlků a aktuální z roku 2022 Mor. Říši vlků jsem sjížděl a naposlouchal už před lety hned po jeho vydání. Tak jsem si myslel, že ho projdu jen v rychlosti a vrhnu se na novinku. Ale po pozorném poslechu jsem zjistil, že by to byla velká škoda. Říše vlků totiž nabízí hodně zajímavé muziky. Pojďme postupně na to.
První skladba Kříže na obzoru začíná chytlavým sborovým popěvkem, který si s kapelou jistě zazpívají lidé na koncertech. Za podpory zbytku kapely tak otevře album v tom správném heavy metalovém rytmu. V písničce se ještě několikrát opakuje, takže ji pěkně spojuje a současně je pro mě i takovým znakem celého alba.
Po přečtení textu jsem zjistil, že se písnička odkazuje i na husitskou vozovou hradbu a onen popěvek by mohl být husitským chorálem, což je skvělé propojení.
Po uvedení do děje v prvních dvou slokách následuje delší mezihra, kde se vybrnkává na čistý zvuk elektrické kytary. Na úplném konci písničky zazní kytarové sólo.
Probuď se je motivační písnička a současně nás nabádá, abychom se měli na pozoru. V hlavě mi ovšem utkvěl zejména úvodní kytarový riff ze sloky. Je jednoduchý a chytlavý. Hodně chytlavý. Ihned se začnete pohupovat v jeho rytmu. Mě osobně přijde až téměř vtíravý, takže jsem pak díky němu písničku přeskakoval. To je ale pro kapelu asi dobrá zpráva, protože lidi na koncertě jistě zvedne ze židle.
Třetí písnička Hraběnka Báthoriová (to počeštění je takové zvláštní) je opravdový skvost. Tuhla písničku jsem si pamatoval už z dřívějška a ihned se mi vybavila. Už název napovídá o čem je její text a musím uznat, že příběh z pera Miroslava Spilky je podán velice věrně, poeticky a básnicky.
Verše jako "Čachtice dívek nemají, vyvraždila je potají," jsou opravdu výborné. Podobě i verš z refrénu "Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany.." podpořený muzikou je jednoznačně nejlepší místo celého alba. V textu kapela i nenásilně a vhodně poukazuje na slavnou kapelu Iron Maiden.
Na to, kolik se toho v písničce děje, není ani tak dlouhá. Začíná pozvolna na akustickou kytaru, postupně se rozjíždí, ovšem velice vhodně, není to žádný zdlouhavý nudný úvod, aby se pak za úpění elektrických kytar přenesla do toho správného metalového nářezu. Hutné riffy pak doprovází zbytek písničky. Za mě je tohle velice povedený kousek.
Jsou písničky, které mohou evokovat nějaký příběh. Když se například písnička bude jmenovat Červená Karkulka, budeme čekat pohádku o Červené Karkulce. No a jsou kapely, které by takovou písničku otextovaly pár hesly, nějaké popěvky a tradáá. Song je na světě. Takový přístup není ten, co bych já ocenil. A pak jsou kapely, které by v textu příběh nějak odvyprávěly. Lépe či hůře, kostrbatě nebo básnicky. Kapela Perseus, potažmo vrchní textař Miroslav Spilka mě i v následující písni Olomouc 1241 přesvědčuje, že nejenže patří do druhé kategorie. Tedy kapel, které příběhy vypráví. Ale dělají to ještě opravdu dobře a to stylem, který mám rád. A protože jsem tuto historickou událost neznal, moc rád jsem si z písničky doplnil vzdělání. Kapela událost popsala věrně.
Píseň opět začíná na akustiku a doprovod se nese, řekl bych v takovém romantickém, barokním stylu. Nejsem na starou muziku odborník, neberte mě za slovo. Škoda, že ten nádech staroby tam nezůstane po celou dobu písničky. Zazní zvony, které dotvoří atmosféru. Písnička dále graduje do metalu a v něm i končí. Úvod je ovšem nepřekonatelný.
Přichází na řadu plnohodnotná balada s názvem Sám ze dvou. Je to taková ta písnička, při které se na koncertě vytahují zapalovače, dneska mobily. Hudebně je to dle šablony intro akustika, později se přidají elektrické kytary.
Krkavčí věže naštěstí pravidlo porušuje a začíná hned zostra. Patří k rychlejším a tvrdším na albu. Ovšem zachovává si stále dostatek melodičnosti. Velice se mi líbí kytarový dvojhlas v sóle uprostřed písničky. Verš o údolí a domě mi silně navozuje vzpomínky na Holubí dům.
Putovní dluh opět šablona akustické intro, metalové pokračování. Je to spíše pomalá písnička, balada. A hodně mi připomíná staré písničky Argemy či Kernů. Jak hudbou tak textem. Ten nás nenásilnou formou vybízí k tomu, abychom si vážili toho koho máme. Tak jsem si to vyložil já.
Řízný metal, to je písnička Perseus. Vypráví, jak jinak, legendu o Perseovi. Přemýšlím, proč je písnička až téměř na konci alba. Song, který se jmenuje stejně jako kapela, bych sám zařadil někde na začátek. Inu, každý to vnímá jinak. V písničce nám kapela dávkuje zpívané pasáže s těmi instrumentálními. Výborně vyvážená věc, která musí určitě dobře fungovat na živo.
S páskou na očích je skladba středního tempa, kde dostanete jak hřmící metalové riffy, tak i poetičtější pasáže. Text jsem si tak nějak vyložil, že je o Spravedlnosti. O té která by měla s páskou na očích spravedlivě soudit pomocí vah ve svých rukách. Text plný veršů s rozpory jako například "Láska věrná, po hříchu černá". Taková se někomu může spravedlnost zdát. Nebo je to metafora? Básnický obrat? Posuďte sami. Písničku a i celé album zakončuje netradičně basa, když postupně všechny ostatní nástroje utichnou. Zajímavé.
Z celého alba se mi jednoznačně nejvíce líbí Hraběnka Báthoriová. Silný je i sbor v úvodu alba ve Znamení kříže a také bych ocenil Olomouc 1241.
I cover alba je graficky výborně vyvedený. Utápí se ve stínech a tmavých barvách, čímž navozuje ponurou atmosféru. Musíte na něj chvíli hledět, abyste pochopili, co vše na něm je. A že toho není málo. Cover jsem si pár minut pozorně prohlížel, abych objevil a docenil všechny detaily. Všimli jste si například, že ústřední postava v kápí kouří cigaretu?
Booklet je pak graficky zpracován variacemi a detaily z coveru. Dále v něm najdete všechny texty a fotografii kapely i se jmény. Osobně bych uvítal přidat délky písniček a celého alba, rok vydání jsem našel až malým písmem v copyrightu na disku. Sám nejsem dobrý češtin, ale chybějících čárek v textech jsem si všiml. Tohle by si podle mě kapela mohla pohlídat. Naopak oceňuji uvedené autory textů a hudby a dokonce i hráče, kteří hrají sóla. To je moc fajn.
No a příště už jejich nové album Mor. Tam zmíním kromě muziky a grafiky i nějaké další věci, které mi při poslechu Persea vytanuly na mysli.
Po přečtení textu jsem zjistil, že se písnička odkazuje i na husitskou vozovou hradbu a onen popěvek by mohl být husitským chorálem, což je skvělé propojení.
Po uvedení do děje v prvních dvou slokách následuje delší mezihra, kde se vybrnkává na čistý zvuk elektrické kytary. Na úplném konci písničky zazní kytarové sólo.
Probuď se je motivační písnička a současně nás nabádá, abychom se měli na pozoru. V hlavě mi ovšem utkvěl zejména úvodní kytarový riff ze sloky. Je jednoduchý a chytlavý. Hodně chytlavý. Ihned se začnete pohupovat v jeho rytmu. Mě osobně přijde až téměř vtíravý, takže jsem pak díky němu písničku přeskakoval. To je ale pro kapelu asi dobrá zpráva, protože lidi na koncertě jistě zvedne ze židle.
Třetí písnička Hraběnka Báthoriová (to počeštění je takové zvláštní) je opravdový skvost. Tuhla písničku jsem si pamatoval už z dřívějška a ihned se mi vybavila. Už název napovídá o čem je její text a musím uznat, že příběh z pera Miroslava Spilky je podán velice věrně, poeticky a básnicky.
Verše jako "Čachtice dívek nemají, vyvraždila je potají," jsou opravdu výborné. Podobě i verš z refrénu "Doro, Doro, přiveď panny, chci mít krve plné vany.." podpořený muzikou je jednoznačně nejlepší místo celého alba. V textu kapela i nenásilně a vhodně poukazuje na slavnou kapelu Iron Maiden.
Na to, kolik se toho v písničce děje, není ani tak dlouhá. Začíná pozvolna na akustickou kytaru, postupně se rozjíždí, ovšem velice vhodně, není to žádný zdlouhavý nudný úvod, aby se pak za úpění elektrických kytar přenesla do toho správného metalového nářezu. Hutné riffy pak doprovází zbytek písničky. Za mě je tohle velice povedený kousek.
Jsou písničky, které mohou evokovat nějaký příběh. Když se například písnička bude jmenovat Červená Karkulka, budeme čekat pohádku o Červené Karkulce. No a jsou kapely, které by takovou písničku otextovaly pár hesly, nějaké popěvky a tradáá. Song je na světě. Takový přístup není ten, co bych já ocenil. A pak jsou kapely, které by v textu příběh nějak odvyprávěly. Lépe či hůře, kostrbatě nebo básnicky. Kapela Perseus, potažmo vrchní textař Miroslav Spilka mě i v následující písni Olomouc 1241 přesvědčuje, že nejenže patří do druhé kategorie. Tedy kapel, které příběhy vypráví. Ale dělají to ještě opravdu dobře a to stylem, který mám rád. A protože jsem tuto historickou událost neznal, moc rád jsem si z písničky doplnil vzdělání. Kapela událost popsala věrně.
Píseň opět začíná na akustiku a doprovod se nese, řekl bych v takovém romantickém, barokním stylu. Nejsem na starou muziku odborník, neberte mě za slovo. Škoda, že ten nádech staroby tam nezůstane po celou dobu písničky. Zazní zvony, které dotvoří atmosféru. Písnička dále graduje do metalu a v něm i končí. Úvod je ovšem nepřekonatelný.
Přichází na řadu plnohodnotná balada s názvem Sám ze dvou. Je to taková ta písnička, při které se na koncertě vytahují zapalovače, dneska mobily. Hudebně je to dle šablony intro akustika, později se přidají elektrické kytary.
Krkavčí věže naštěstí pravidlo porušuje a začíná hned zostra. Patří k rychlejším a tvrdším na albu. Ovšem zachovává si stále dostatek melodičnosti. Velice se mi líbí kytarový dvojhlas v sóle uprostřed písničky. Verš o údolí a domě mi silně navozuje vzpomínky na Holubí dům.
Putovní dluh opět šablona akustické intro, metalové pokračování. Je to spíše pomalá písnička, balada. A hodně mi připomíná staré písničky Argemy či Kernů. Jak hudbou tak textem. Ten nás nenásilnou formou vybízí k tomu, abychom si vážili toho koho máme. Tak jsem si to vyložil já.
Řízný metal, to je písnička Perseus. Vypráví, jak jinak, legendu o Perseovi. Přemýšlím, proč je písnička až téměř na konci alba. Song, který se jmenuje stejně jako kapela, bych sám zařadil někde na začátek. Inu, každý to vnímá jinak. V písničce nám kapela dávkuje zpívané pasáže s těmi instrumentálními. Výborně vyvážená věc, která musí určitě dobře fungovat na živo.
S páskou na očích je skladba středního tempa, kde dostanete jak hřmící metalové riffy, tak i poetičtější pasáže. Text jsem si tak nějak vyložil, že je o Spravedlnosti. O té která by měla s páskou na očích spravedlivě soudit pomocí vah ve svých rukách. Text plný veršů s rozpory jako například "Láska věrná, po hříchu černá". Taková se někomu může spravedlnost zdát. Nebo je to metafora? Básnický obrat? Posuďte sami. Písničku a i celé album zakončuje netradičně basa, když postupně všechny ostatní nástroje utichnou. Zajímavé.
Z celého alba se mi jednoznačně nejvíce líbí Hraběnka Báthoriová. Silný je i sbor v úvodu alba ve Znamení kříže a také bych ocenil Olomouc 1241.
I cover alba je graficky výborně vyvedený. Utápí se ve stínech a tmavých barvách, čímž navozuje ponurou atmosféru. Musíte na něj chvíli hledět, abyste pochopili, co vše na něm je. A že toho není málo. Cover jsem si pár minut pozorně prohlížel, abych objevil a docenil všechny detaily. Všimli jste si například, že ústřední postava v kápí kouří cigaretu?
Booklet je pak graficky zpracován variacemi a detaily z coveru. Dále v něm najdete všechny texty a fotografii kapely i se jmény. Osobně bych uvítal přidat délky písniček a celého alba, rok vydání jsem našel až malým písmem v copyrightu na disku. Sám nejsem dobrý češtin, ale chybějících čárek v textech jsem si všiml. Tohle by si podle mě kapela mohla pohlídat. Naopak oceňuji uvedené autory textů a hudby a dokonce i hráče, kteří hrají sóla. To je moc fajn.
No a příště už jejich nové album Mor. Tam zmíním kromě muziky a grafiky i nějaké další věci, které mi při poslechu Persea vytanuly na mysli.
RSS Feed
